Vzpomenete si ještě? Dalo se v nich občas sehnat žádané zboží. Když zaváželi Prior, vyplatilo se neváhat a běžet. Podstatné je, že architektura obchodních domů měla vysokou úroveň. Mnohé z nich patří k nejzajímavějším stavbám domácí poválečné scény.
Většina tehdejších Obchodních domů Prior (značka, pod kterou byly provozovány obchodní domy v ČSSR) má ve dvou věcech smůlu. Lidé je spojují s dobou husákovské normalizace a nejeden stojí na pro developery lukrativním pozemku v centru.
Vzhledem k jejich nesporné architektonické hodnotě by se měly naopak památkově chránit, což se ve světě dnes už běžně děje. Všechno totiž začalo mnohem dřív v takzvané zlaté éře, kdy se točily také skvělé filmy a psaly výborné knihy. Architektura mohla konkurovat té západní, domy byly odvážné, navrhované s lehkostí.
I v totalitě bylo po nějaký čas možné něco svobodně vytvořit. Projektů bylo hodně, tudíž se řada obchodních domů realizovala až v sedmdesátých letech, čímž automaticky dostaly nálepku normalizační.
„V šedesátých letech byl v lidech náboj a ve vzduchu naděje, že se to zlomí a bude svoboda. Výhodou bylo, že když se zakázka vysoutěžila, ctil to každý úředník a do projektu nezasahoval. Hledali jsme nové materiály, spolupracovali s výzkumnými ústavy. Atmofix použitý na fasádě DBK byl například původně vyvinutý na stožáry vysokého napětí tehdy dodávané na Sibiř. Díky povinnému zákonu věnovat 1 - 4% investičních nákladů na umělecká díla jsme mohli spolupracovat s nejlepšími výtvarníky té doby,“ vzpomíná architektka Věra Machoninová, jedna z nejvýraznějších osobností československé architektury.
Obchodní dům DBK
Praha 4, Budějovická 1667/64
Autor: Věra Machoninová, 1972 - 1981
Dům bytové kultury měl nahradit řadu menších prodejen a centralizovat nabídku nábytkového sortimentu, v plánu byly velké sklady a služba bytových architektů, snack bar, kinosál...
Vyšší podlaží přístupná z úrovně vyvýšeného náměstí autorka rozdělila ústřední halou s eskalátory a posunula proti sobě o půl patra prodejní, jakoby pomalu stoupající plochy. Po roce 1989 tu proběhlo několik rekonstrukcí, které bohužel oslabily původní koncept prostorového a barevného řešení.
Originalitu domu podtrhují fasády z předrezavělého plechu Atmofix doplněné červenými okenními rámy a šedými věžemi z betonu s obslužnými komunikacemi (viz článek Jak se nakupoval nábytek v Domě bytové kultury. Tehdy to byla bomba).
Podívejte se, jak vypadá budova DBK dnes:
17. listopadu 2014 |
Obchodní dům Kotva
Praha 1, Revoluční 655/1
Autor: Věra Machoninová, Vladimír Machonin, 1972 - 1975
S prodejní plochou více než 22 000 metrů čtverečních se měl stát největším domem v zemích východního bloku. Ve veřejné soutěži v konkurenci 21 návrhů zvítězila studie manželů Machoninových.
Koncept spojených šestibokých hranolů rozbil masivní hmotu domu, který se přizpůsobil nepravidelnému pozemku a historickému prostředí. Železobetonové montované sloupy se šikmými vzpěrami podpírající stropní desku umožnily velký rozpon a redukovaly svislé podpory. Díky minimální výšce podlaží se efektivně využilo místo při dodržení výšky budovy.
Plášť tvoří panely s vnější vrstvou eloxovaného hliníkového plechu. Část průčelí byla zasklena velkými termálními skly. Aby bylo rychle hotovo, investor výjimečně zadal stavbu zahraničnímu dodavateli - švédské společnosti SIAB, která pracovala s moderními technologiemi.
Kotvu slavnostně otevřeli v únoru 1975. Architekti, kteří vytvořili jedinečnou realizaci soudobé evropské architektury, na seznamu pozvaných nebyli. Režim je totiž takzvaně odklidil za jejich negativní postoj k okupaci v roce 1968. Přišli inkognito a přihlíželi z davu (viz článek Kotva je tu již 40 let. Davy nadšených zákazníků museli krotit vojáci).
OD Kotva / Východní průčelí – pohled z Revoluční třídy / 1977 / Archiv Věry Machoninové
Obchodní dům Máj
Praha 1, Národní 63/26
Autoři: John Eisler, Miroslav Masák, Martin Rajniš, 1973 - 1975
Plány vznikly v libereckém ateliéru SIAL a zrealizovala je švédská stavební firma ABV Stockholm. Autoři pohotově reagovali na nejnovější světové architektonické směry, zejména hnutí high-tech (metoda suché montáže, barevně natřená a v interiéru původně přiznaná potrubí, eskalátory v prosklené hale, kde návštěvníci i diváci z ulice měli zažít radost z pohybu...) a také použili prvky neofunkcionalismu (důraz na tenkostěnný plášť, prolamovaná pásová okna...).
Cenné historické domy v jeho sousedství ve Spálené ulici neustoupily jeho výstavbě, ale kvůli budování nové stanice metra Národní třída ve druhé polovině 70. let.
OD Máj / Dokončená stavba Máj / 1975 / Archiv Marie Platovské a Rostislava Šváchy
OD Máj / Stavba po rekonstrukci / 2011
Obchodní středisko Ještěd (OC Forum Liberec)
Liberec, Soukenné náměstí 2a/669
Autoři: Karel Hubáček, Miroslav Masák, Školka SIAL, 1970 - 1979
Stavba se díky výrazným technicistním detailům přihlásila k architektuře high-tech. Zadavatelem bylo deset různých organizací státního obchodu, což architekt Masák vyřešil sítí hexagonálních buněk.
Koncept nazval přehledným labyrintem, dům protínaly polootevřené pasáže s výkladními skříněmi. I přes nespornou architektonickou hodnotu bylo středisko v roce 2009 zbouráno, nepodařilo se totiž získat status kulturní památky.
Dnes tu stojí část obchodně-zábavného centra. Developer vytěžil každý metr, ale na rozdíl od původní stavby zmizely dálkové průhledy na vysílač Ještěd a Jizerské hory (viz článek Nepomohly petice ani protesty. Před pěti lety padl Hubáčkův Ještěd).
V roce 2009 padl obchodní dům Ještěd kvůli stavbě obchodního centra Forum.
Obchodní dům Prior Pardubice (Atrium Palác Pardubice)
Pardubice, Masarykovo náměstí 2799
Autor: Růžena Žertová, 1971 - 1974
Měl se stát základním kamenem nové struktury města mimo historické centrum. První projekt vznikl v 2. polovině 60. let, Realizoval se ale až návrh z roku 1970 architektky Žertové. Ta třípodlažní budovu vepsala do čtverce.
Ocelovou konstrukci vymyslel a spočítal statik tehdejších Vítkovických železáren, který navrhl kloubový skelet z L profilů. Plášť fasády pohledově vyplňuje jednotlivá pole roštu nosné konstrukce. Tvoří ho tenkostěnné ocelové panely a světle vyspárovaná vyzdívka z lícových cihel.
Dům zůstal beze změn až do období 2007 - 2009, v němž se do něj doslova nabourala budova dalšího nákupního centra. Původní obchodní dům, který tím víceméně přišel o východní průčelí, tak degradoval jen na její přívažek (viz článek Prior slaví čtyřicátiny. Chloubu komunistů zastínil palác konzumu).
OD Prior Pardubice / Dobový pohled na jižní fasádu / Archiv Muzea umění Olomouc, Sbírky architektury
Budovu supermarketu Prior zastínilo obchodní centrum Atrium Palác.
Obchodní dům Budoucnost (Obchodní centrum Elan)
Havířov, Dlouhá třída 860/1a
Autoři: Igor Svoboda, Eva Šamánková, 1968 - 1973
Oproti ostatním projektům se nikdo nemusel ohlížet na historické okolí. Dům měl vzniknout v nově budovaném centru města, o čemž vypovídá i původní jméno.
Asymetrický půdorys i nepravidelné a ladné křivky změkčily tvar domu a prozrazují, že se autoři nechali inspirovat dílem Le Corbusiera či Oscara Niemeyera. V 90. letech objekt prošel rekonstrukcí a přišel o původní plášť. V roce 2000 se znovu otevřel a do budoucnosti vyhlíží pod novým jménem Elan.
Obchodní dům Prior Olomouc (Galerie Moritz)
Olomouc, 8. května 24
Autor: Jan Melichar, 1973 - 1976, 2. etapa 1979 -1982
Uvažovalo se tu o něm už na přelomu 50. a 60 let, ale až v roce 1968 padlo rozhodnutí o výstavbě moderní stavby v blízkosti gotického kostela a barokní kašny. Architekt uvolnil uskočením posledního podlaží výhled na farní kostel.
Fasádu rozdělil do menších vertikálních segmentů. Rytmicky střídal prosklené a betonové plochy, čímž se přizpůsobil drobnému členění okolních staveb i úzké stavební parcele. Hrubý povrch panelů na fasádě nezapře inspiraci brutalismem.
Realizaci předcházel archeologický výzkum. Jeho předčasné ukončení a změny v projektu či vybudování zásobovací komunikace pak na dlouhou dobu poškodily stavbu v očích olomoucké veřejnosti.
Co je brutalismus
Není reminiscencí na problémovou normalizaci. Jde o architektonický směr té doby, který si prostě liboval v nepřikrášleném syrovém vzhledu kovu a betonu. Používal je jako konstrukční materiály, pracoval s nimi při výzdobě exteriéru i interiéru.
Beton hrál všude prim, a to i západně od našich hranic. Brutalismus není prvoplánově líbivý, ne každý se pro něj nadchne. Měl by se ovšem pochopit a nezatracovat. Stavby by se neměly bezmyšlenkovitě bourat, protože jinak nám nenávratně zmizí. O změnu přístupu se snaží iniciativa Respekt Madam (viz článek Budova Transgasu má jít k zemi. Historikové chtějí brutalismus zachránit).
OD Prior Olomouc / Severozápadní nároží / 2010
Obchodní dům Don
Hradec Králové, Gočárova třída 1517/26
Autor: Jan Doležal, 1969 - 1974
Do poloviny 70. let jediné krajské město, kde obyvatelé neměli plnosortimentní obchodní dům. Zato měli v Donu speciálku na oděvy a textilní doplňky.
Nevýhodu stísněného pozemku vynahradila atraktivní poloha v čele hlavní ulice. S okolní architekturou je v kontrastu hmota domu, která přesahuje přes prosklené přízemí.
Architekt nechal plášť bez oken a umožnil několika výtvarnicím, aby navrhly keramický obklad s plasticky řešenými detaily. Díky konceptu domu bez oken uvnitř vznikl ucelený prostor, do něhož nedoléhá hluk ulice. Interiér je kombinací dýhovaných obkladů, tapet, na podlahu se použilo terazzo, PVC i mramor. Dnes se v domě prodává nábytek a spotřební zboží.
Obchodní dům Prior Karviná
Karviná-Fryštát, třída 17. listopadu 23/2
Autor: Jan Melichar, 1970
Třípodlažní stavba stojí na poddolovaném podloží, tudíž byla rozdělena na tři dilatační celky. Na fasádu použil architekt pálené tažené obkládačky. Zajímavým prvkem exteriéru je předsunuté schodiště, které graduje dekorativní věží, již navrhli akademičtí sochaři Oldřiška Keithová a Karel Volavý.
Obchodní dům Labe
Ústí nad Labem, Revoluční 2732/9
Autor: Růžena Žertová, 1969 - 1974
Architektka vyplnila parcelu mezi autobusovým a vlakovým nádražím a centrem města pětipodlažní obdélníkovou budovou, v níž volnou prodejní plochu vymezila dvěma věžemi. V nich jsou umístěné komunikace a sociální zařízení. Obvodový plášť tvoří zavěšené sendvičové panely s vrchní vrstvou z hliníkového plechu. Element vody a řeky Labe se promítl do umělecké plastiky před západním průčelím. Nový majitel v roce 1995 zrušil velkoplošný prodej a prostor rozdělil mezi více než stovku nájemců.
Obchodní dům Prior Plzeň
Plzeň, Americká 47
Autoři: Zbyněk Tichý, Václav Zoubek, Jaroslav Peklo, 1965 - 1968
Jeden z prvních poválečných univerzálních obchodních domů v Československu. Projekt je realizovanou budovou z plánu občanské vybavenosti před nádražím.
Konstrukci tvoří železobetonový skelet a na fasádu architekti zvolili plášť z eloxovaného hliníkového obkladu na takzvaných boletických sendvičových panelech.
OD Labe / Jihovýchodní nároží / 2012
OD Prior Plzeň / Pohled na jižní fasádu od Americké třídy / 2011
Nakupování a jeho módní trendy
Po válce se u nás řešil akutní nedostatek bytů, takže první přišla na řadu výstavba sídlišť. Časem stát začal vnímat i nevyhovující stav maloobchodní sítě a tehdejší představitelé vyhodnotili situaci jako vážný politický problém. Neunikl jim zároveň rozvoj forem prodeje na Západě a moderní obchodní domy.
U nás se začaly plánovat, ale trvalo mnoho let, než se takzvané výkladní skříně socialistického režimu postavily. Ve světě se postupně zjednodušoval systém obchodu, přibývalo zboží a kvalitních obalů, zaneprázdnění zákazníci měli míň času.
První pokusy o zavedení samoobsluh místo pultového prodeje se objevily ve Spojených státech v roce 1912, do Evropy přišly o více než dvě desítky let později. První československou samoobsluhu otevřeli na pražském Žižkově v roce 1955, plošné zavedení se povedlo koncem 60. let.
Vrcholem tohoto prodeje byly univerzální obchodní domy s možností nákupu pod jednou střechou. Měly být postavené v centru každého města s více než 30 000 obyvatel.
A co bylo vzorem pro naše architekty? Kupříkladu ikonický obchodní dům De Bijenkorf architektů Marcela Breuera a Abrahama Elzase postavený v holandském Rotterdamu koncem padesátých let. Prvních obchodních domů se u nás dočkala Bratislava, Košice a Plzeň.
V lednu 1969 vzniká trust obchodních domů Prior se sídlem v Bratislavě. Domy se nejdřív dělily na tři typy podle velikosti prodejní plochy od 2 000 do 10 000 metrů čtverečních.
Časem se dočkali celkem tří domů i Pražané. V hlavním městě do té doby fungovala jen Bílá labuť postavená už v roce 1939. Od šedesátých let k nám začaly ze zahraničí pronikat informace o západních hypermarketech (v tehdejší odborné terminologii se jim říkalo velkonákupny) a znalci předvídali: „Vzniknou obchodní areály, které budou připomínat staré tržní rynky. Pokryté nebudou stánky a boudami, ale auty, do nichž budou lidé překládat nákupy z vozíků.“ Což se vyplnilo až ve 2. polovině 90. let. Těžiště obchodu se tak přesunulo z center měst na periferie, někdy k lesu či do polí.
Zdroj: Publikace Kotvy Máje České obchodní domy 1965 - 1975
