Byt na okraji Prahy zakoupili manželé z Prahy jako výhodnou nemovitost s úmyslem použít jej jako takzvaný startovací byt pro svou dceru. Protože dcera byla v té době ještě nezletilá, rozhodli se jej pronajmout. Situaci zjednodušila nabídka společnosti, která jim nemovitost prodala, že se o pronajmutí bytu ve spolupráci s renomovanou realitní kanceláří postará.
Na inzerát realitní kanceláře se přihlásil muž středního věku se svou manželkou. Majitelé měli radost, protože muže dokonce od vidění ze sídliště znali. Již na první prohlídce projevoval o byt vážný zájem. Byl nadšený z výhledu i koupelny.
Koupili paskvil za 8 milionů |
Vyhovovalo mu, že nájemní smlouva se uzavírá pouze na jeden rok, protože s manželkou (podle svých slov) plánovali postavit baráček, a tak se již při samé prohlídce bytu domlouval budoucí nájemník s přítomnou realitní makléřkou o koupi vhodného pozemku.
O solventnosti sympatického muže nikdo tehdy nepochyboval: na prohlídku přijel v novém BMW, byl elegantně oblečený, jeho manželku zdobila drahá kabelka, a navíc, bude přece stavět!
Nic nebránilo uzavření nájemní smlouvy. Při jejím podpisu muž uhradil v hotovosti jak sjednanou kauci, tak první nájem. To však ještě manželé netušili, že s výjimkou těchto plateb už ze sjednaného nájemného nic neuvidí.
Když se neplatí
Po prvním rozčarování, když manželé zjistili, že nebyl uhrazený následující nájem, došlo na zdlouhavý kolotoč slibů a výmluv, jež vyvrcholil naprostou ignorací nájemníka vůči jakýmkoliv výzvám pronajímatelů.
Co však bylo mnohem horší, nezvaný nájemník se odmítl vystěhovat, a to dokonce i přes příslib manželů, že mu veškeré dlužné nájemné odpustí.
Zoufalým manželům nezbylo, než se pro odbornou pomoc obrátit na advokátní kancelář. Až od svého právního zástupce se manželé dozvěděli, že je na nájemníka vedena celá řada exekucí v nezanedbatelných částkách. Ve spolupráci s právníkem podali manželé na nájemníka trestní oznámení z důvodu podezření na spáchání trestného činu podvodu. Policií ČR však byli vyrozuměni, že spáchání uvedeného trestného činu nebylo zjištěno.
Zákon nahrává neplatičům |
„Manželé udělali zásadní chybu, když dali na první dojem, jenž často klame. Je důležité se nenechat obalamutit vzhledem a řečmi budoucích nájemníků, dokonce ani předchozí známost dané osoby není žádnou zárukou. Základním krokem před uzavřením jakékoliv smlouvy na finanční plnění, tedy nejen smlouvy nájemní, by mělo být prověření budoucího smluvního partnera minimálně v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku,“ varuje JUDr. Petr Malý z Advokátní kanceláře Scholz & Malý.
I přes odbornou právní pomoc se však nejednalo o jednoduchý a rychlý proces. Manželé museli prostřednictvím svého právního zástupce nejdříve zaslat nájemníkovi výpověď z nájmu bytu se všemi jejími zákonnými náležitostmi. Po doručení této výpovědi následuje 60denní lhůta, kdy může nájemník podat žalobu k soudu na určení její neplatnosti.
Nezvaný nájemník se sice soudně v uvedené lhůtě nebránil, avšak ani tehdy neměli manželé zdaleka vyhráno. Následovalo podání civilní žaloby na vyklizení bytu, soud trval déle jak rok.
Až poté se mohl manželský pár obrátit na exekutora s vyklizením předmětné nemovitosti a mohlo dojít k vystěhování chronického neplatiče.
Trpká zkušenost
Problémoví nájemníci nejsou dnes ničím výjimečným. S chronickými neplatiči se setkala celá řada pronajímatelů, kteří budou na takovou zkušenost ještě dlouho vzpomínat. Manželé se však rozhodli, že takové jednání nenechají jen tak.
Po poradě s právníky došli k závěru, že Policie ČR při prověřování jejich trestního oznámení postupovala poněkud liknavě. K Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 podali žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, přičemž státní zastupitelství mělo žádost za odůvodněnou. Po opětovném prošetření věci ze strany PČR byla Obvodním státním zastupitelstvím podána obžaloba a po roce skončil nájemník před soudem.
Právnímu zástupci manželů se totiž podařilo přesvědčit orgány činné v trestním řízení o tom, že nájemník měl již při sjednávání nájemní smlouvy úmysl nájem neplatit.
Příběhy z diskusí mě varovaly |
„Je důležité si uvědomit, že obecně neplacení nájemného, stejně tak jako jakékoliv jiné dlužné částky, není samo o sobě trestným činem podvodu. Podvod je trestným činem úmyslným, a proto je k jeho spáchání stěžejní, za splnění dalších podmínek této skutkové podstaty, aby úmysl pachatele neplatit nájem a tím způsobit škodu existoval již v době uzavření nájemní smlouvy,“ vysvětluje Petr Malý.
Podle něho lze k prokázání této skutečnosti použít zejména dluhy pachatele, které existují již v době uzavření nájemní smlouvy. Důležitý je také poměr příjmů a dluhů pachatele. Pokud je zcela zřejmé, že nájemník musel vědět, že při bilanci jeho příjmů a závazků není v žádném případě schopen nájem řádně hradit, je na místě, podle konkrétních okolností, zvážit podání trestního oznámení.
„Pokud však finanční problémy nájemce nastanou až po uzavření nájemní smlouvy, o trestný čin podvodu nejde,“ varuje JUDr. Petr Malý z Advokátní kanceláře Scholz & Malý.
Soud v této trestní věci nakonec dospěl k názoru, že nájemník svým chováním uvedl pronajímatele v omyl, když v nich vzbudil přesvědčení o své solventnosti, a zamlčel rozhodné skutečnosti o své nepříznivé finanční situaci. Od samého počátku nájemního vztahu neměl zájem platit sjednaný nájem, a tím se tak na úkor pronajímatelů obohatit.
Protože toto jednání nebylo zdaleka jediným proviněním nájemníka, odsoudil ho soud k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem na 5 let. V neposlední řadě byl pachatel odsouzený k náhradě škody, která manželům neplacením nájemného vznikla, a kterou pachatel pravidelně splácí.