Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Český dům v českém prostředí

aktualizováno 
Devadesátá léta minulého století představují v historii českého rodinného domu éru nevkusu a netolerance k českému prostředí. Na okrajích měst a vesnic bez respektu místa vyrostly rodinné domy nerozmanitějších líbivých tvarů a stylů, zámky, tvrze s cimbuřími, perníkové chaloupky s kohoutem na střeše.
Perníková chaloupka

Perníková chaloupka - Dům ve stylu perníkové chaloupky je ukázkovým kýčem. | foto: iDNES

Další články ze
seriálu o bydlení

Potřebujete bydlet. Jaké máte možnosti?
Jeden dům, prosím, aneb bydlení bez architektury
Koupit starší dům neznamená bydlet postaru
Než začneme stavět
Jak vybírat pozemek
Architekt versus klient

Dům, který jsme postavili ve městě, jsme schopni stejně tak dobře postavit na vesnici nebo do volné krajiny.

Proč jsme přestali respektovat  naši českou krajinu, české město a vesnici? Jakých chyb se ve vztahu k českému prostředí nejčastěji dopouštíme?

Stírání rozdílů mezi vesnicí a městem
Rozdíl mezi vesnicí a městem ve způsobu života a standardu chápeme, ačkoli dnes není zdaleka tak znatelný jako kdysi. Jeho odraz v architektuře je pro nás už méně pochopitelný. A tak stavíme univerzální domy, které rozdíl mezi duchem místa české zemědělské vesnice a města stírají.

Nechceme se snad vrátit do období reálného socialismu, kdy se socialističtí plánovači pokoušeli násilím unifikovat životní styl města a vesnice, tak aby si byli všichni rovni.

S kolektivizací vesnice sedlák přestal být soukromým sedlákem a měl vést stejný způsob života jako doktor ve městě. Není divu, že venkov zaplavily čtvercové poschoďové vily v podobě krabic, které vážně porušily tradiční parcelaci a způsob zastavění.

Vlivy ze zahraničí
Nejenže potíráme přirozenou odlišnost vesnice a města, ale zatahujeme do našeho českého prostředí  vlivy z jiných zemí. Importujeme k nám prvky z krajin vzdálených, klimaticky odlišných, s jinou stavební tradicí a používanými materiály, které zásadně nečerpají z českého tvarosloví a nemají proto u nás své opodstatnění.

Takové  domy jsou pro naše prostředí zcela cizí. Velké město a jeho okolí jsou schopny tyto zahraniční vlivy vstřebat mnohem lépe než vesnice nebo maloměsto. Nejlépe  jim však bude mimo vesnici v úplné izolaci na samotě schované za humny.

Nesmíme však zapomínat, že soliterní dům není a nikdy nebyl v české krajině normální věc, kromě panských hájoven a zájezdních hospod.

Ve 20. století se ale v české krajině začíná vyskytovat. Dům jako soliter v krajině, to má své opodstatnění například u domu s velmi moderním výrazem. Vždy je lepší kontrast moderní stavby s přírodním prostředím, než zoufalá snaha o přizpůsobivost s okolní zástavbou.

Jednoduše řečeno: pro naše prostředí je snesitelnější postavit, třeba ze sentimentu, přesnou kopii dřevěné chaloupky v takové podobě jako před sto lety, než ho „obohatit“ o další tyrolskou chalupu, španělskou haciendu nebo toskánskou vilu.

další foto

Historizující tendence
Zapomínáme, že architektura je odrazem doby, ve které žijeme. Místo architektury poplatné naší době s velkou oblibou napodobujeme různé historické slohy.

Když už se rozhodneme pro slohovou nápodobu, měli  bychom mít alespoň sloh řádně nastudovaný, neboť každé stavební období má svá pravidla, která nelze přehlížet. Zcela nejhorší je ale historický mix, kdy na jednom domku  najdeme cimbuří z winsdorské gotiky, barokní zábradlí a antické sloupy.

Imitace materiálů
Používání přírodních a pokud možno místních původních materiálů a surovin přestalo platit. S velkou oblibou používáme jejich náhražky jako betonové kameny, plastové palubky, lino imitující parkety, polystyrénové římsy, plastová okna s texturou dřeva a doufáme, že to snad nikdo nepozná. Takovéto tendence vedou nesporně k degradaci architektury.

Proč stavíme  takovéto domy? Co je příčinou?
Ignorace, pýcha nepoučených, nevzdělanost, absence citu, špatný obecný vkus. Takovéto domy totiž staví většinou ten, kdo neřeší svízelnou bytovou situaci, ale kdo relativně dobré bydlení chce povýšit na ještě lepší. Doslovně se snaží vystihnout rčení „můj dům, můj hrad“.

Před užitnou hodnou a dokonalou provozní funkcí klade zřetel na okázalost, převládá tak funkce reprezentovat jeho osobnost. Neprezentuje však vzdělanost, ale pouze ekonomickou sílu.

Z absolutní neznalosti používá neobvyklé sklony střech, zbytečně složité půdorysy, netradiční druhy krytin, plastová okna, vikýře, arkýře, rizality, věže, romantické barvy, klenutá okna, arkády, balustrády, kaple a polystyrénové cimbuří.

Nemůžeme za to však odsuzovat pouze stavebníka. I tyto domy s nesmyslně nakupenými prvky musel někdo vyprojektovat a někdo, aniž by uměl rozlišit kvalitní architekturu od architektury špatné, je musel schválit ve stavebním řízení. 

K tomu, aby prošly stavebním řízením jim postačilo, že splní podmínky regulačního plánu na počet podlaží a sklon střechy, zatímco kvalitní tvarově experimentální dům s plochou střechou nemá vedle těchto vil v podnikatelském baroku s cimbuřím a lucerničkami jednoduše šanci.

Zatímco v první polovině devadesátých let hojně přibývalo nových podnikatelů, kteří rychle nabyli peníze a byli nejčastějšími investory takovýchto rodinných domů,  dnes převládající klientelu tvoří střední třída. Ta s omezenými zdroji z hypoték musí tlumit své vášně, což je jedině k dobru věci.

Zdá se tedy, že se brzy začne blýskat na lepší časy, že kýčovitým hradům s věžemi a kohoutem na střeše konečně zvoní hrana.

další foto

Jaký je dům pro české prostředí?
Ohlédneme-li se minulosti, zjistíme, že v architektuře rodinného domu byl vždy respektován kontext místa , domy vycházely z určité tradice. Nesly dokonce znaky typické jen pro určitou oblast (tzv. regionalismus v architektuře), projevující se například v používání materiálu pocházejícího z místních zdrojů.

I dnešní dům by měl sledovat výraz krajiny, neutápět se v univerzálnosti,  vycházet z naší tradice. Důležité je v českém prostředí umět rozlišovat městský a vesnický rodinný dům. Oba se řídí odlišnými zákonitostmi, jejichž porušením dochází k nesrozumitelnosti a nepravdivosti architektury. Dům pak vnímáme jako v nesouladu s prostředím.

Hlavním odlišným znakem městského a vesnického domu je vztah k přírodnímu prostředí. Vesnický dům se vyznačuje  přímým kontaktem s prostředím. Zemědělská domácnost kvůli trvalé komunikaci mezi domem a dvorem nutně upřednostňovala situování domácnosti v přízemí a napojení  hospodářské funkce  na obytnou zónu.
 
Ve městě je přímý vztah k přírodnímu prostředí oproti vesnici oslaben, proto se dům může  rozrůstat do patra.

Český rodinný dům vychází z tradičního domu, který se objevuje od středověku a přetrvává až do 20. století. Předchůdcem městského domu je patrový dům, venkovského forma selského stavení.

Venkovský dům je typický obdélníkovým půdorysem s poměrem stran zhruba 2:1. Má jedno patro a sedlovou střechu se štíty velkého sklonu zpravidla 45°, která může být zakončena polovalbou. Většinou je postaven kolmo k návesní linii.

Obrací se tedy do návsi užší stranou a je situován zásadně při okraji parcely, aby před podélnou stranou zůstala co největší plocha dvora. Do domu se vstupovalo vždy uprostřed delší boční strany domu, která se obracela do klidné a uzavřené soukromé plochy dvora. K usedlosti patřil soubor hospodářských budov.

Domy ve městě mají větší sklon k vertikalitě, vyznačují se větším počtem pater. Důvodem jsou stísněnějšími rozměry stavebních parcel a koncentrovanější hustota zástavby. Denní část domu se vzdaluje od pozemku. Půdorys domu je blízký čtverci a je umístěn uprostřed parcely.

další foto

Městu odpovídá plochá, pultová a stanová střecha, nebo sedlová ukončená valbou. Typickým městským prvkem je balkon nebo lodžie, suplující zahrádku nebo zápraží na  venkově. Dům je orientován okapovou stranou k uliční čáře (k chodníku), vstup je ze strany přímo  z ulice, také proto že zde je umístěn krám nebo dílna.

U městského domu je větší míra prosklení, výraznější tendence k rozmanitosti forem a novotvarům. To co na vesnici může vypadat groteskně, v městské čtvrti poměrně snadno zapadne. Vesnice je konzervativní, neznamená to však, že zde není místo pro moderní architekturu.

Potřeby lidí se neustále mění. Mění se sociální složení rodiny, životní styl, lepší se ekonomická situace, stoupají naše nároky, nežijeme už všichni v jedné místnosti jako dříve a na to všechno architektura pochopitelně reaguje.

Proto tradiční dům v jeho původní podobě už nenajdeme. Dnešní český dům na něj sice navazuje, půdorys se však podstatě změnil a ve výrazu bychom měli  upřednostňovat architekturu po současném způsobu.

Kdo chce žít městských způsobem, ať zůstane raději ve městě a nedevastuje náves poschoďovou vilkou. Kdo chce žít na zámku, ať si opraví skutečný autentický zchátralý zámek a nestaví hrad v podobě Disneylandu.

Komu se líbí toskánská vila, nechť si ji postaví v Toskánsku. A ten, kdo chce žít a stavět u nás, ať se nejprve zamyslí, zda si české prostředí opravdu nezaslouží více než jen pseudohistorické slepeniny, alpské chalupy nebo univerzální  domy z katalogu.

Autoři:






Nejčtenější

Autorem neobvyklého domu s dynamickým interiérem je architekt Kazuyasu Kochi.
Dům šejdrem rodině nevadí. Na barvy a lichoběžníky si postupně zvyká

Někdo by v interiéru s hysterií barev a nepravých úhlů zešílel, jiný si v něm libuje a s láskou bydlí. V japonském domě, kde i dveře jsou lichoběžník, bydlí...  celý článek

Přestavba na moderní bydlení pro rodinu s dítětem získala řadu ocenění za to,...
Domek v dělnické kolonii se po přestavbě proměnil na moderní bydlení

Dům je součástí historického souboru dělnické kolonie, která vznikla v průmyslové části jižního Londýna na přelomu 18. a 19. století. Po rekonstrukci slouží...  celý článek

Novinka Minimal black matt 20 year light - klika má na své čelní straně...
Černé matné kliky jsou módní, umějí už dokonce v noci i svítit

Je jako podaná ruka: hned víte, zda je vám příjemná. Kliky u dveří se dotýkáme mnohokrát za den, přitom si jen málokdy uvědomíme, jak se v průběhu let dveřní...  celý článek

Andělčina, Liberec IV-Perštýn, okres Liberec. Dvougenerační hrázděná Liebiegova...
Hrázděné domy. Jaká zajímavá stavení jsou v Česku na prodej

V České republice se prodává velké množství hrázděných a podstávkových domů. Některé se pyšní několika patry, či dokonce věžičkou. Téměř všechny stojí v...  celý článek

Centrum obytného prostoru tvoří kuchyňský ostrov, jehož pracovní deska je...
Majitel bytu na Vinohradech vsadil na bílou barvu a kazetové dveře

Bydlení na Vinohradech láká v Praze spoustu zájemců. A to přesto, že bez náročné rekonstrukce se zde obejdou jen těžko. V tomto případě však majitel teprve po...  celý článek

Další z rubriky

Minimalismus zvenčí, ale i uvnitř. Dvoupodlažní rodinný dům vsadil na funkčnost...
Dřevěný minimalismus aneb jak se staví rodinný dům na Slovensku

Jednoduché, ale účelné. Kombinaci dřeva, skla a neutrálních barev, to vše lze nalézt v interiéru rodinného domu v slovenské Záhorské Bystrici, který vsadil na...  celý článek

V dánském Billundu otevřeli Lego House, má 12 tisíc metrů čtverečních, kde si...
Dům, kde si mohou hrát malí i velcí, zaplnilo 25 milionů kostek lega

V dánském Billundu, kde byla stvořena světově proslulá kostka lego, byl otevřený Lego house určený pro kreativce bez rozdílu věku. Slavnostní otevření proběhlo...  celý článek

1
Na zlomené srdce si koupila byt. V říjnu ji nemile překvapil

Když si rodačka z Pardubic pořídila v sousedním Hradci Králové svůj vlastní byt, byla štěstím bez sebe. Spokojenost však trvala krátce. Přesně do chvíle, kdy...  celý článek

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.