Bílý základ oživují měděné a stříbrné detaily, případně černá barva.

Bílý základ oživují měděné a stříbrné detaily, případně černá barva. | foto: Lukáš Hausenblas

Interiér dřevostavby, kde bílou narušuje jen zlatá a staré dřevo

  • 43
Na okraji lužních lesů blízko Bratislavy vznikla zástavba rodinných domů. Dřevostavby jsou jedna jako druhá, s přírodní patinou dřevěných obkladů fasád, černými rámy na velkoformátových oknech a bílými detaily v omítce. Jeden dům se však uvnitř výrazně liší svým interiérem.

Právě uniformita zástavby přivedla architekta Martina Franka k tomu, aby pro interiér použil jako základ barevného řešení bílou barvu a její odstíny na materiálově různorodých plochách.

Interiér dvoupodlažní dřevostavby se zúčastnil soutěže Interiér roku, který pořádá Institut bytového designu (o výsledcích více zde). Získal Cenu novinářů a byl i finalistou v kategorii Novostavba.

Bílá jako sjednocující základ

Do druhého podlaží vede příjemné a pohodlné schodiště.

Dům je postavený technologii montovaných dřevěných sendvičových panelů. Jednotlivé dřevěné díly jsou přiznané na stropě druhého podlaží, kde jsou pro sjednocení s ostatním prostorem znovu natřeny bílou lazurou.

Vstupní hala, otevřená prosklenou stěnou do krytého stání pro dva vozy, je propoje­na se dvěma prostornými šatnami. V přízemí se středem domu táhne podélná komunikační zóna se schodištěm, odkud je vstup do wellness místnosti se saunou a také do pracovny, která se využívá i jako hostovský pokoj.

Centrum přízemní dispozice představuje jeden velký obytný prostor, který částečně zvýšený strop rozdě­luje na dvě části: nižší s kuchyní a jídelnou a vyšší s obývacím pokojem s krbem a s přístupem na obytnou terasu s bazénem.

Kuchyň architekt Frank pomyslně rozdělil na dvě části. Varná zóna je orientovaná ostrůvkem směrem do jídelny, přípravná a mycí zóna s dřezem směřuje ke zdi a do prostoru pod schodištěm.

Ve druhém podlaží jsou tři ložnice, šatna a dvě koupelny.

Strohá geometrie s pravoúhlými liniemi nábytku a prostorové bílé struktury probíhají celým interiérem, tím celý prostor sjednocují. „Současně však bílý základ a bílý nábytek vytvářejí čistou plochu pro všechny důležité předměty každodenní potřeby, aby mohly vyniknout a prostor přirozeně zabydlet a dodat mu na útulnosti,“ popisuje Martin Frank.

Třeba police ve strohé nerezové kuchyni, kde pak vynikají jednotlivé kusy pro stolování. Nebo jednoduché kvádry nábytku v koupelně, kde na mramorových prkénkách stojí seřazené kosmetické potřeby.

Barevnost a struktury

Architekt Frank použil bílou barvu v mnoha odstínech, ale také na různých strukturách, na dřevěných olejovaných podlahách, na hrubě drásaném dubovém nábytku nebo na bílém mramorovém obkladu. Interiérem prochází bílá barva také na textilu, bílý len byl použitý na povlečení a závěsech. To vše v kombinaci s detaily z hrubého starého dřeva.

Na mramorových prkénkách jsou vyskládané kosmetické potřeby.

Objevují se zde snad všechny možné odstíny starého dřeva, i přes šedou a béžovou, jejich střídání vytváří klidný základ pro okenní obrazy neboli výhled z oken. „Použití bílé barvy současně umožňuje odraz světla, které se tlačí dovnitř skrz vzrostlé koruny stro­mů okolního lesa,“ upozorňuje architekt Martin Frank.

Dřevo použil v kombinaci s bílým mramorem na obkladech koupelen, části kuchyně a vstupu. Jako doplňkový materiál zvolil stříbrný nebo zlatý kov. Nerezová kuchyň působí jako prosvětlující kry­stal v prostoru. Mosazné kousky pak volně „plují“ místnostmi.