Projekt včetně kompletní realizace interiéru svěřila rodina českému architektovi Martinu Frankovi. Dům s plochou 112 m2 byl součástí architektonicky zdařilého komplexu domů se stejnou kamennou fasádou, jednotlivé stavby se lišily pouze svou velikostí.
Výhled do okolí je úchvatný. Kámen z okolí byl použitý i na domě.
„Měli jsme vytvořit prázdninový dům, s lehkou a ležérní letní atmosférou a neformálním charakterem, který na sebe nebude strhávat pozornost množstvím nápadů a použitých materiálů a přirozeně se začlení do stávajícího prostředí. Trošku primitivní, lehce patinovaný a současně pohodlně sparťanský. Trochu plážová, dřevěná převlékací kabinka, ale současně s odkazem na dobu vzniku domu,“ popisuje zadání Martin Frank.
Projekt prázdninového domu přihlásil jeho autor do soutěže Interiér roku 2017, do dalšího ročníku se mohou hlásit architekti a designéři z České a Slovenské republiky od 1. 10. 2018. Vítězové budou vyhlášeni 2. dubna 2019 na závěr kongresu o bydlení, designu a architektuře Living forum v pražském Centru současného umění DOX. Jeho tématem je tentokrát „Luxus a budoucnost versus štěstí“.
Dům mezi kameny
Oslovení Martina Franka nebylo náhodné, pro investory pracuje i na jejich domě v Itálii, vzájemná důvěra tak fungovala. Nebyl ani problém dodržet místní předpisy a omezení. Pro úpravy v exteriéru i interiéru použil Martin Frank šedý kámen, typický pro danou lokalitu.
Jednotlivé kameny zasadil i do okolí domu a přidal místní rostliny, takže stavba „mizí“ v krajině a nijak na sebe neupozorňuje. „To dům začlenilo do okolí tak, že při pohledu z dálky je téměř neviditelný a splývá s okolní skálou a krajinou,“ popisuje Martin Frank.
Velkým zásahem do okolí domu se stal patnáctimetrový bazén, přesto nijak neruší. „Je totiž zasekaný z jedné strany do skály, aby mohl být rozložený přes celou délku domu. Při výstupu z interiéru jeho hladina splývá s hladinou moře pod námi,“ vysvětluje architekt Frank.
A přidává i „motto“ dostavby celého domu: „Už naše první návštěva na tomto místě nás natolik oslovila, že při pohledu na moře z této výšky nás napadl interiér: střídmý, lehký, prostě bílý interiér jako mezi mraky v oblacích.“
Drátěné židle Bertoia odkazují na padesátá a šedesátá léta.
Dům pro početnou rodinu
Aby mohl vzniknout pohodlný a funkční prostor pro rodinu se čtyřmi dětmi, která ráda vaří, bylo rozhodnuto, že zařízení interiéru vznikne téměř výhradně na zakázku, tedy kromě křesel, židlí a pohovky. V některých případech se pak kombinovala typová výroba s doplňky vyrobenými na míru. To se stalo například u sériově vyráběné postele, kterou doplnilo dřevěné čelo a nebesa s moskytiérou.
V interiéru převažuje bílá barva. Důvod? „Když se člověk ráno probudí, tak vidí přes velká okna pod sebou jen modrou, nikde nekončící hladinu… Pohled jako z nebe. To vše nás přimělo použít téměř všude jenom bílou barvu, na jemnou bílou látku čalounění, bílé dřevo nábytku, na bílé doplňky,“ objasňuje architekt Frank.
Když se člověk ráno probudí, tak vidí přes velká okna pod sebou jen modrou, nikde nekončící hladinu… A bílé obláčky. Proto bílá barva v interiéru převažuje.
Bílou doplnila šedá barva, která z okolního kamene prostupuje do interiéru na podlahu a částečně i na nábytek v několika dalších tónech. Vše doplnily barvy suché trávy, její zlatavý nádech, který je použitý na pár kusech surových dřevěných stolečků a lustrů z přírodní trávy nebo na jutových kobercích.
Skála, na které dům stojí, zelení rozhodně neoplývá, najdete tu většinou pouze divoké trávy a olivovníky. Tato omezená barevnost se promítla i do interiéru domu. Použité materiály, kámen, dřevo či velkoformátová dlažba s edekorem přírodního kamene, odpovídají okolní přírodě. Vše zjemňují lehké lněné závěsy. Samozřejmě bílé.
Projekt na Sardinii nebyl samozřejmě jednoduchý, stavební práce na domě však zvládla italská firma a místní řemeslníci, nábytek z 90 procent přivezly kamiony z České republiky.
