Při pohledu na důvěrně známé kousky nábytku se najednou vracíte do minulosti a nostalgicky si prohlížíte byt svých rodičů či prarodičů, ačkoliv jste od rušného Manhattanu vzdáleni jen jednu stanici metrem.
Vstupuji do industriálně laděné prodejní galerie v avantgardní čtvrti Dumbo v newyorském Brooklynu, která nese tak trochu provokativní jméno Prague Kolektiv, evokující neslavná padesátá léta. Království českého designu uprostřed mrakodrapů patří Bartonu Quillenovi, a ne náhodou.
"Hned, jak jsem k vám do Československa v roce 1990 přišel, učarovalo mi vaše sklo a porcelán. A tak jsem je začal sbírat," vysvětluje Barton své první setkání s českým designem.
Tehdy v jedenadvaceti, s čerstvým diplomem v kapse však absolventa princetonské univerzity ani ve snu nenapadlo, že by ho jednou v budoucnu mohly docela slušně živit bytové doplňky a nábytek z Čech.
Galerie přitahuje známé osobnosti
A vůbec netušil, že si k němu jednou do obchodu přijde za 4 200 dolarů vybrat funkcionalistický stůl filmová hvězda Rachel Weiszová nebo že si světoznámý francouzský designér Christian Louboutin odnese z galerie několik doplňků, aby s nimi vyzdobil svou newyorskou výstavní síň.
Do galerie právě vstoupil muž, jenž si pravděpodobně již ve výloze vyhlédl černá křesílka, která lze označit za českou klasiku. Nacházela se totiž v téměř každé české domácnosti a nyní zřejmě zdobí chaty mnoha z nás.
Ke křeslům z výlohy přibyla ještě dvě z prostor galerie a řada přišla i na dřevěnou židli s opěrkami. Suma sumárum 7 800 dolarů.
A když do Prague Kolektiv vstoupila zákaznice, která jevila zájem o umakartový konferenční stolek, jemuž podobný vyhodila moje maminka do popelnice před třemi měsíci, konstatovala jsem v duchu, že jsme doma všichni měli poklady, které ještě teď někteří z nás považují omylem za veteš.
Diplomovaný historik v Českých Budějovicích začínal jako učitel angličtiny, později přesedlal na DJ Radia Faktor a končil jako fundraiser, jenž pomáhal získat peníze na dobudování a vybavení budějovické jazykové školy.
Na myšlenku nabízet produkty českého designu 20. až 70. let americkému zákazníkovi ho přivedl kamarád a architekt italského původu Giovanni Negrisin, jenž rovněž žil a pracoval v Čechách.
Prague Kolektiv není továrna na peníze
Kolemjdoucím Čechům, kteří hbitě srovnají vstupní a výslednou cenu prodávaného nábytku a říkají si "Pane jo, to je ale vejvar!", je potřeba říci, že tak jednoduché to zase v Prague Kolektiv není.
"Příprava na otevření galerie trvala celý rok," popisoval Barton těžké začátky. "Nejdříve jsem po Čechách cestoval a sháněl tým lidí. Potřebovali jsme nákupčí a restaurátory.
Sehnat cenově dostupnější dopravu do Spojených států, stejně jako vytipovat prostory, které nebudou stát těžké peníze, bylo skoro nadlidské úsilí.
Obchody se sice od roku 2005, kdy jsme galerii otevírali, úspěšně rozběhly, jenže výdělky se kvůli klesající ceně dolaru snížily už skoro o čtvrtinu a náklady na dopravu v důsledku vysoké ceny nafty rostou mílovými kroky ze dne na den."
I zdrojů s nábytkem v Česku ubývá. Z designu z československé éry se stal postupně hit i doma, což dokládá třeba i výstava Bruselský sen, pořádaná v prostorách Městské knihovny v Praze. "Až to jednou skončí, poslední kousky si nechám pro sebe. Jsem do nich blázen," prozrazuje Barton Quillen.
Vstupuji do industriálně laděné prodejní galerie v avantgardní čtvrti Dumbo v newyorském Brooklynu, která nese tak trochu provokativní jméno Prague Kolektiv, evokující neslavná padesátá léta. Království českého designu uprostřed mrakodrapů patří Bartonu Quillenovi, a ne náhodou.
"Hned, jak jsem k vám do Československa v roce 1990 přišel, učarovalo mi vaše sklo a porcelán. A tak jsem je začal sbírat," vysvětluje Barton své první setkání s českým designem.
Tehdy v jedenadvaceti, s čerstvým diplomem v kapse však absolventa princetonské univerzity ani ve snu nenapadlo, že by ho jednou v budoucnu mohly docela slušně živit bytové doplňky a nábytek z Čech.
Galerie přitahuje známé osobnosti
A vůbec netušil, že si k němu jednou do obchodu přijde za 4 200 dolarů vybrat funkcionalistický stůl filmová hvězda Rachel Weiszová nebo že si světoznámý francouzský designér Christian Louboutin odnese z galerie několik doplňků, aby s nimi vyzdobil svou newyorskou výstavní síň.
Do galerie právě vstoupil muž, jenž si pravděpodobně již ve výloze vyhlédl černá křesílka, která lze označit za českou klasiku. Nacházela se totiž v téměř každé české domácnosti a nyní zřejmě zdobí chaty mnoha z nás.
Ke křeslům z výlohy přibyla ještě dvě z prostor galerie a řada přišla i na dřevěnou židli s opěrkami. Suma sumárum 7 800 dolarů.
A když do Prague Kolektiv vstoupila zákaznice, která jevila zájem o umakartový konferenční stolek, jemuž podobný vyhodila moje maminka do popelnice před třemi měsíci, konstatovala jsem v duchu, že jsme doma všichni měli poklady, které ještě teď někteří z nás považují omylem za veteš.
Diplomovaný historik v Českých Budějovicích začínal jako učitel angličtiny, později přesedlal na DJ Radia Faktor a končil jako fundraiser, jenž pomáhal získat peníze na dobudování a vybavení budějovické jazykové školy.
Na myšlenku nabízet produkty českého designu 20. až 70. let americkému zákazníkovi ho přivedl kamarád a architekt italského původu Giovanni Negrisin, jenž rovněž žil a pracoval v Čechách.
Prague Kolektiv není továrna na peníze
Kolemjdoucím Čechům, kteří hbitě srovnají vstupní a výslednou cenu prodávaného nábytku a říkají si "Pane jo, to je ale vejvar!", je potřeba říci, že tak jednoduché to zase v Prague Kolektiv není.
"Příprava na otevření galerie trvala celý rok," popisoval Barton těžké začátky. "Nejdříve jsem po Čechách cestoval a sháněl tým lidí. Potřebovali jsme nákupčí a restaurátory.
Sehnat cenově dostupnější dopravu do Spojených států, stejně jako vytipovat prostory, které nebudou stát těžké peníze, bylo skoro nadlidské úsilí.
Obchody se sice od roku 2005, kdy jsme galerii otevírali, úspěšně rozběhly, jenže výdělky se kvůli klesající ceně dolaru snížily už skoro o čtvrtinu a náklady na dopravu v důsledku vysoké ceny nafty rostou mílovými kroky ze dne na den."
I zdrojů s nábytkem v Česku ubývá. Z designu z československé éry se stal postupně hit i doma, což dokládá třeba i výstava Bruselský sen, pořádaná v prostorách Městské knihovny v Praze. "Až to jednou skončí, poslední kousky si nechám pro sebe. Jsem do nich blázen," prozrazuje Barton Quillen.
