Šest stejných řadových domků vyrostlo na přelomu 19. a 20. století na okraji dnes padesátitisícového nizozemského města Rijswijk. Jednoduchá bílá fasáda, sedlové střechy a okna s parapety z lícových cihel se nesly na vlně populárního venkovského stylu.
S přibývajícími lety nároky majitelů na bydlení rostly a domky postupně dostávaly materiálově i tvarově různorodé přílepky, verandy, kůlny i zahradní altánky. K radikálnější přestavbě se ale nikdo neodhodlal.
Zlom nastal až před čtyřmi lety, kdy se v jednom z domků pozměnili majitelé. Mladá žena žila v domě většinu svého života a zůstala v něm i poté, co se její rodiče odstěhovali do jiného, nového domku nedaleko.
V částečně zrekonstruované stavbě začala po několika letech bydlet společně s manželem. S druhým dítětem se už ale do domku nevešli. Protože osobní vazby a vzpomínky na místo byly silnější než touha po přestěhování, zvolili přestavbu.
Oslovili architektonické studio Ruud Visser Architecten, které se před pár lety po celém světě proslavilo svou neortodoxní proměnou dřevěného kostela v Rotterdamu na rezidenční bydlení (viz článek Kostel přestavěli na luxusní bydlení. Dům ovládají přes iPhone). Požádali architekty o zvětšení přízemí v podobném stylu, jako bylo provedeno na sousedních domech.
Do pokojíčků se nevešly ani pořádné postele
Architekt Ruud Visser společně se svým japonským kolegou Fumi Hoshinou zjistili, že dům a jeho majitelé potřebují jiný recept na spokojený a pohodlný život. Při návštěvě domu okamžitě viděli, že zvětšení si nezaslouží jen společná obytná část, ale zejména pokoje v patře.
V podkrovních pokojíčcích, plánovaných jako dětské ložnice, nebylo ani dost prostoru na regulérní dvě dvoumetrové postele. Po konzultaci s architektonickým tandemem bylo rozhodnuto, že se bude zvětšovat i patro.
Visser a Hoshino se rozhodli zvětšit dům o dva metry směrem do zahrady a to nejen v přízemí, ale v celé výšce domu a získat tak větší kuchyň a další, regulérní ložnici. Z dvouložnicového domu s komůrkou se tak měl stát dům se třemi ložnicemi. Architektonické studio vytvořilo model a obrazovou dokumentaci stavby a pustilo se do boje o získání všech potřebných povolení.
Starý původní půdorys přízemí domu
Nový půdorys přízemí domu
Nový půdorys patra domu
Od samého začátku se jim dařilo posouvat se k vysněnému cíli. Na podzim roku 2013 povolila plánovací komise města Rijswijku estetickou změnu fasády a všichni sousedé do jednoho zcela bez problémů souhlasili se zvětšením části domu.
Hladkému průběhu akce jistě napomohly vynikající a přátelské sousedské vazby, utužované desítky let, protože jak sami architekti přiznávají, získat souhlas právě od vlastních sousedů bývá zpravidla největší oříšek.
Na konci června 2014 bylo jasno. Všechna byrokracie je vyřízená, můžeme konečně stavět. Po táhlých měsících dopisování s radnicí, stavebním úřadem, vyřizování stavebního povolení a následujících drobných změnách architektonického návrhu začala samotná stavba, která trvala necelých deset měsíců. Práce byly dokončeny letos na jaře.
Zvětšila se koupelna, kuchyň i pokojíčky
Díky novému konceptu dům dostal větší kuchyňský kout, zmenšila se vstupní chodba a v zahradní části domu se posunula garáž až na samotnou zadní hranici pozemku. V patře doznal prostor největších změn. Vznikly dva stejně velké zrcadlově obrácené dětské pokoje, zvětšila se koupelna. Celek působí přitom zcela samozřejmě, prostě a nekomplikovaně, jako kdyby nebylo nic přirozenějšího než tato dostavba.
Nábytku dominuje dřevo: poděděné sekretáře a příborníky si skvěle rozumí s novou, na míru vyrobenou kuchyňskou linkou.
Velký podíl na inspirativní jednoduchosti celého projektu má Fumi Hoshino, který do něj vnesl japonskou lehkost a čistotu stylu. Zadnímu traktu fasády dominuje velké okno s křížovým dřevěným rámem, které nahradilo několik velkých oken a původní francouzské dveře vedoucí do zahrady. Pokoje tak dostaly velkou dávku světla, na které si rodina potrpí a v létě neustále využívanou možnost přímého kontaktu s exteriérem.
Interiéry jsou zařízeny vkusně a prakticky, bez zbytečností a exhibicí. Prostor sjednocuje bíle natřená prkenná podlaha, kterou v kuchyni nahradila stylová historická dlažba a bíle natřené dřevěné dveře a zárubně. Nábytku dominuje dřevo: poděděné sekretáře a příborníky si skvěle rozumí s novou, na míru vyrobenou kuchyňskou linkou.
V Nizozemsku velmi oblíbenou, zlehka industriální estetiku naplňují plechová stínidla závěsných svítidel, betonová stěrka, která na stěnách koupelny jasně opticky vymezuje společný prostor určený pro hygienu. Obývací pokoj dostal pastelově zelenou výmalbu, barevně ladí s koňakově hnědou koženou sedačkou i černobílým klasickým laděním zbytku domu.
