Ze zříceniny udělali moderní dům

Ze zříceniny udělali moderní dům | foto: Jaroslav Kvíz (kviz@centrum.cz)

Zříceninu proměnili na moderní rodinný dům

  • 62
První vzpomínka na dům? „Chtělo se mi brečet. Byla jsem těhotná a muž mě dovedl před zříceninu. Tohle mně přece nemůžeš udělat, chtělo se mi křičet,“ vzpomíná Eva. Nebyla to rekonstrukce jako spíš destrukce starého a zrod nového. Dnes zde stojí dům, který voní domovem. A Vánocemi.

Těžko uvěřit, že se nestavělo na zelené louce. I když – ze starého domu toho moc nezbylo, nakonec z něj zůstaly jen půdorys, dva sklípky a čtyři stěny. Jenže ani ty nevydržely.

„Stál jsem vlastně na zbořeništi, protože po pečlivé kontrole byly zachovány jen čtyři samostatně stojící stěny. Zadul právě vítr a stěny se začaly lehce naklánět sem a tam. Tohle přece nemá smysl zachraňovat, řekl jsem si, šel a opřel se postupně o všechny čtyři. Spadly jako domeček z karet. Byla to ta nejlepší věc, co jsem mohl udělat. Možná se dalo ušetřit padesát tisíc za těch pár cihel, ale ty problémy!“ vzpomíná dnes Lukáš. Dům koupili v roce 2000, Velikonoce o rok později už slavili v novém.

Velký malý dům
Dvoupodlažní dům neomračuje rozměry. Za prvé jde vlastně o rekonstrukci řadového domku z první republiky, a tudíž o respekt k navazujícím domům, za druhé rodina usoudila, že přemíra metrů by byla stejně zbytečná. Celková užitná plocha je tak kolem 160 metrů čtverečních – a bohatě stačí i pro časté návštěvy.

Hodnotu domu zvyšuje jeho umístění na samém okraji městečka, nádherný výhled do okolí i jistota, že nic z toho se nezmění.

„Kousek od zahrady už začíná záplavová oblast, navíc je tu chráněná krajina, protože u nedalekého rybníka žijí unikátní druhy žab. A dráty vysokého napětí, ty nás chrání nejlépe! My už jsme si na ně zvykli, ale pod nimi nikomu stavět nedovolí. Je to ta nejlepší ochrana!“ vysvětluje Eva, proč ji výhled do okolí přináší jen samou radost.

Aby si tento pohled co nejvíce užili, navazuje na obývací pokoj velká terasa, která obepíná dům ve stráni jako dřevěný prstenec.

Radostí ji dnes naplňuje i dům, kterým se prohání malá dcera a také poslední přírůstek, tříměsíční kocour přezdívaný Richard Lví srdce. Při pohledu na jejich nápady (a likvidaci následků) si oba rodiče gratulují, že před pěti lety podlehli známému, jež přišel s úžasnou nabídkou, aby si koupili šedesát či sedmdesát let staré parkety z vojenské posádky, která se zde rušila.

„Byla to opravdu skvělá koupě,“ tak trochu ironicky konstatuje Lukáš, „metr čtvereční přišel sice jen na dvě stě korun, ale každou z těch tří tisíc parket jsem nakonec musel vzít do ruky a osekat asfalt i cement, kterými byly zespoda obalené. Zedníci, kteří tu pracovali, se jen divili: proč to nepodpálíte?!

Ze zříceniny udělali moderní dům

Letité horní nánosy vojenského vosku pak dostával – opět kus po kuse – pracně dolů truhlář na hoblovačce. Nakonec se parkety pokládaly do pryskyřice, brousily a napustily olejem. Odhaduji, že metr přišel tak na desetinásobek té úžasné původní ceny, ale dnes nelitujeme. Ty parkety jsou skvělé!“

Jeho slova potvrzuje i manželka: „Když je třeba dcerka poškrábala ostrým bodcem deštníku, který táhla za sebou, stačilo rýhu jen rozleštit. U lakovaných parket, aby nevznikla skvrna, by muselo následovat přebroušení a lakování celé místnosti. Tyhle parkety jsou sice choulostivé na podmáčení, ale to je tak jediná nevýhoda,“ tvrdí Eva.

A my ji musíme dát za pravdu – i díky dřevěné podlaze, která nezapře svého genia loci, postrádá dům studenou neosobnost, jež bývá cítit v nových domech. Spíš máte pocit, že zde dům stojí celé generace jako pohostinný přístav pro ty, kteří zde našli svůj domov. A také ladí se starší zástavbou v ulici. Nový dům spíše vyprovokoval i ostatní k rekonstrukcím a úpravám.

Rodina podvědomě cítila, že do jedné z nejstarších ulic v městečku nepatří minimalismus, ani chladný kov. I proto zvolili kuchyni v skořápkově bílé v lehce rustikálním stylu, krb obložený keramickými kachli a ozdobený starými rodinnými památkami, nábytek a vlněné koberce v teplých barvách.
 
Evě se nelíbila ani žádná z hranatých či dokonce nerezových chladniček. Kamarád ji naštěstí upozornil, že v prodejně Ardo na Václavském náměstí mají chladničku v retro stylu. Moc mu nedůvěřovala, ale cesta se vyplatila. Oblá chladnička připomínající 50. léta, navíc ve shodné barvě s kuchyní, tu stála smutně jako špatně oblečené děvče v tanečních, které nikdo nevyzve k tanci.

Prodejce ji proto zlevnil z pětatřiceti snad o patnáct nebo deset tisíc. „Je úžasná, má všechny přednosti moderních ledniček a přitom vypadá tak, jak jsem si představovala,“ chválí si ledničku Eva.

Stejně je spokojená i s čalouněným nábytkem s protišpinivou impregnací, protože u malého dítěte bývá vždycky jen krůček k nějakému maléru. A protože má spoustu práce ve své malé firmě, vítá každé usnadnění s úklidem. Nezříká se proto ani pomoci profesionálů. Občas sem zajde paní na úklid, vánoční dekorace si objednala u floristky.

Vánoce v předstihu
Na naši prosbu sem totiž „přišly“ Vánoce dřív. „Když se použijí vhodné materiály, není problém, aby vám výzdoba vydržela dlouho a v jakýchkoliv podmínkách. To sice bývá problém hlavně v přetopených panelácích, ale i v rodinném domku by vám měla dekorace vydržet co nejdéle,“ vysvětluje floristka Martina Krátká (www.letizia.cz).

Ze zříceniny udělali moderní dům

Připravila proto výzdobu, která zvládne chlad i teplo. Hned u vchodu nás tak uvítaly dva buxusy ve speciálních plastových nádobách, které vydrží chlad až -30 °C.

„Kónický tvar je pro Vánoce typický, jen nesmíte zapomenout použít do nádob drenáž, abyste buxusy nepřelili. Hvězda z přírodního materiálu je zlacená, aby vydržela i déšť. To platí i o věnci pro domovní znamení. Je ze zajímavě stočených prutů s lesklou patinou, které zdobí zlaté a kovové hvězdy. Dominantní ozdobu představuje ovšem mašle s vánočním dekorem. Taková výzdoba vám na rozdíl od tradičního chvojí vydrží i několik týdnů. A buxusy? Ty můžete mít u vchodu celý rok. Jediné, co si musíte ohlídat, jsou proporce výzdoby a samotného vchodu. Velikost věnce i dekorace má odpovídat velikosti dveří i prostoru před nimi,“ prozrazuje floristické zásady Martina.

Vedle misek a atypicky zpracovaného adventního věnce si v interiéru „pohrála“ i s vánoční tabulí, kterou si rodina za pár týdnu jen zopakuje – tentokrát už načisto.

„Letos jsou módní dva trendy. ´Chladný´, který používá tyrkysovou, bílou i černou a stříbrné zdobení, a pak ´teplý´, jenž je laděný od smetanových až po hnědé a čokoládové odstíny. Kombinují se s oranžovou, měděnou a zlatou,“ popisuje Martina.

Pro vánoční stůl použila jako „přemostění“ stolu stébla flexigrassu, traviny, která se neláme a lze z ní vytvořit jakékoliv tvary. Na stole vám může dělat parádu hrozně dlouho, můžete ji nazdobit vším, co se vám líbí.

Království nejmenších
Horní podlaží domu patří hlavně malé Elišce, která je přesně tím, čemu se říká pytel blech – i proto zde najdete vzorně vypletenou síť na dřevěném zábradlí na podestě, aby nedošlo k úrazu. Příklad hodný následování i v jiných domech!
Pokoj Elišky se podobá tělocvičně – žebřík, houpačka, trampolína, skákací míč…

Nábytek na míru zde - stejně jako v přízemí - vyrobila firma Detail. Velká a vysoká postel zde není náhodou. „Vyšší ložná plocha zútulňuje šikminu střechy, velikost odpovídající dvoulůžku je do poměrně velkého pokoje určitě vhodnější než klasická. Navíc tu s Eliškou může přespat třeba nevlastní sestřička, která k nám jezdí,“ vysvětluje maminka.

Naše pochvala patří i zapuštěným úchytkám, které čiperné slečně nemohou ublížit. Radiátor kryje dřevěné ostění s mřížkou, měkký koberec jistí případné pády. Naštěstí Eliška nepatří k dětem postiženým alergií na prach, takže se s textilní podlahovou krytinou rychle sžila – a rodiče neslyší každý její krok či skok.

Velká koupelna v patře (i v přízemí) je v jemných pastelových odstínech. Dnes by Martina volila asi jiné obklady, ale před pěti lety nebyla ještě třeba nabídka v mozaikách dostatečně velká. Smrkové dveře v celém domě mají stejnou úpravu jako staré parkety v přízemí – místo laku byly napuštěné pouze olejem.

Na ložnici rodičů volně navazuje i šatna s velkým zrcadlem a denním osvětlením (úžasná věc při oblékání!). „S ložnicí bych chtěla ještě něco vymyslet, ale nějak nestíhám, prostě není čas. A když vidím, co tu začíná páchat náš kocourek, snad asi spěchat ani nebudu,“ říká Eva a raději rychle odchytí statečné Lví srdce, které se pokouší zdolat stativ fotografa. Přitom má svůj vlastní šplhací strom v podobě kmene palmy. Po měkkém dřevu se mu skvěle leze a výborně se na něm brousí i drábky.

Více se dočtete v časopisu Living č. 12/2006