Žila jsem na statku Rothschildů. Služky hladověly a slepice měly vytápěný kurník

  1:00aktualizováno  1:00
Kuchařce odměřovala potraviny, služky sekýrovala a trápila hladem, slepice měla očíslované, aby věděla, kolik snesou vajec. Tato lakotná paní "direktorová" na panství Rothschildů v Dolním Benešově na Hlučínsku nejvíc utkvěla v paměti dnes sedmaosmdesátileté Anně Večerkové.

Sedmaosmdesátiletá Anna Večerková prožila své dětství na panství Rothschildů v Dolním Benešově | foto: MF DNES

Večerková prožila na statku vedle zámku, kam občas zavítalo i panstvo, své dětství. Její otec Josef tam byl totiž šafářem. "Tatínek chodil každý večer na zámek za úředníkem, který mu dal úkoly na další den. Kromě úředníka byl na zámku ještě účetní a direktor Fritz se ženou Zuzanou. Byla to hrozná ženská. Pořád někoho sekýrovala a často jsme viděli jak kuchařky běží s pláčem ze zámku. V jedné ruce kufr a v druhé šaty. Nikdo u ní dlouho sloužit nevydržel," vzpomíná vitální žena na své dětství na Rothschildově statku.

Otec i maminka pocházeli z Kozmic a zpočátku si pronajali statek tam. V roce 1930 se rodina nastěhovala na statek a otec se stal šafářem. Rodina se sedmi dětmi musela vyžít se stokorunou na měsíc a deputátem. Co čtvrt roku dostávali deputát: obilí, brambory a dřevo.

Jak my se nadřeli za korunu na hodinu

Bydleli přímo u brány a k dispozici měli kuchyň a jizbu. "Vedle kuchyně byla ještě komora na potraviny, která sloužila zároveň jako prádelna. Otec měl na starosti celé hospodářství, několik pacholků a děvečky, které dojily krávy. Během žní chodily na pole vypomáhat i vdovy z vesnice," popisuje Anna Večerková.

Na statku u Rothschildů v Dolním Benešově

Anna Večerková (nahoře uprostřed) s ostatními pracovníky statku Rothschildů

Práce na statku byla těžká. Téměř všechno se dělalo ručně. K nejnamáhavější práci patřilo nakládání hnoje na vůz. "Ještě dneska si vzpomínám, jak byl hnůj těžký a jak jsme se u toho nadřely. Ve cvikli (řepě) jsme lezly po kolenach a sklízely jsme ji ručně. Jak my se nadřely za korunu na hodinu," stýská si žena.

Provoz na statku začínal brzy. Šafář vstával už v pět ráno a šel krmit zvířata. V té době tam chovali sedm párů koní, šedesát krav a nespočetně drůbeže. Než vyjeli na pole, pacholci očistili koně. Mezitím už matka chystala snídani, pak nakrmila prase.

Ve dne byla k dispozici paní direktorové na zámku. "Podlahy a schody se musely vytírat, i když tam panstvo nebylo. Panské pokoje byly úplně nahoře. Co se maminka nadřela, než tam všude nanosila uhlí. Topit musela i kuram v kurníku a koupat paničce psa. Pravidelně jsme taky museli čistit strouhu, protože paní direktorová tam měla chatičku s můstkem, kam se chodila koupat," vzpomíná na život na statku žena.

Vše muselo být ve vzorném pořádku

Jako dítě obdivovala krásný nábytek a všimla si, že každý kus nádobí i příbory byly označeny erbem Rothschildů. Protože ale po zámku běhal pes, děti se tam moc neodvažovaly. Otec vedl hospodářství, a jak bylo tenkrát na Hlučínsku zvykem, muselo být vše v dokonalém pořádku. 

Historie

Panství v Dolním Benešově patřilo Rothschildům od roku 1846 a obývali ho až do druhé světové války. Během války zde Němci zřídili integrační tábor pro Poláky.

Vozy stály na dvoře v řadě srovnané jako vojsko. Když pršelo, pacholci dostali za úkol vyčistit nástroje a stroje nebo bílili chlévy. Každou sobotu se pečlivě zametal celý dvůr vydlážděný kamením. "Neexistovalo, že by hnůj byl někde jinde než v ohrazeném hnojišti. Oves pro koně byl ve speciální zamčené bedně (futterkammer), odkud ho otec nebo maminka vydávali pacholkům," popisuje Anna Večerková.

Na Vánoce si panstvo obvykle vzpomnělo i na své podřízené. Jednou matku paní obdarovala bonboniérou, jindy jim nechala vyrobit manželské postele. "Direktorová dostávala od paní i šaty, a když už jich měla dost, vždycky si mě zavolala, že mi něco dá. Na rukou měla plno náramků a prstenů a čekala, že ji za to ještě ruku políbím. Radši jsem tam proto nechodila," vzpomíná Anna Večerková.

Autoři:



Nejčtenější

Peklo se sousedem. Kůlnu přestavěl na továrnu s pětimetrovým komínem

1

Místo kůlny má soused na zahradě zděnou budovu, ve které podniká, vyrábí dřevěné suvenýry. Z komína se valí kouř a...

Až se muž vrátí, ložnici nepozná. Manželka ji proměnila za 300 tisíc

Na novou ložnici si Tereza připravila 300 tisíc korun.

Ložnice Terezy a jejího manžela připomíná skladiště. Místnost je přeplněná starým nábytkem, nekvalitní manželskou...



Deset let stavěl dům z pohledového betonu. Inspiroval se v Japonsku

Výrazné vodorovné slunolamy podporují exotický vzhled domu a zároveň chrání...

Příběh tohoto domu je vyprávěním o cestě za snem, lásce k architektuře, ideálech a zejména o houževnatosti, se kterou...

Za Prahou si postavili dům snů. Obavy z dřevostavby jsou zbytečné

Stavba domu trvala pět měsíců od kopnutí do země po stěhování do hotového.

Renata a Ladislav pobývali dlouhé roky v Americe, ve dřevěném domě. Kolem nich žila spousta dalších lidí v...

Rodina si za městem postavila vilku. Zachránila stromy i peněženku

Manželé si dům postavili na okraji severoitalského městečka Fagnano Olona.

Mladá rodina se dvěma malými dětmi si v sadu v severoitalském městečku Fagnano Olona postavila vilku, která všem...

Další z rubriky

Co dokáže zlatá barva v interiéru: dodá mu na eleganci i luxusu

Svítidlo Pinto Gold ocenili už návštěvníci prestižního veletrhu Light and...

Zlatavý podzim sice brzy skončí, ale „zlato“ tím nekončí. Konec roku i zima budou totiž letos výrazně ve znamení zlaté...

Když si koupíte koženou pohovku za dvacet tisíc, budete sedět na igelitu

O koženou pohovku je třeba se starat přesně podle návodu výrobce.

Zatímco poměr masa v uzeninách už vnímá většina zákazníků, jen málokoho napadne, že pro nábytek označený jako kožený...

Ze staré půdy je parádní byt. Řádění architekta se vyplatilo

Majitel chce v bytě staromládenecky lenošit. V případě, že založí rodinu, začne...

Starou půdu ve španělské Valencii proměnil šikovný architekt na perfektní bydlení. Šedesát metrů čtverečních pojal...



Najdete na iDNES.cz