Farní zahrada v Doubravníku byla v dávné minulosti součástí areálu kláštera, který zanikl v 15. století. Na jeho místě vystavěli Pernštejnové pozoruhodný mramorový kostel Povýšení svatého Kříže a patrně také faru, k jejíž stavbě prvotně využili i zdivo klášterních budov.
Před započetím projektu byla fara opuštěná a v havarijním stavu, zavřenou zahradu skrývala stará a nevzhledná plechová vrata. Místo budoucí Zahrady ticha bylo zcela zarostlé a neprostupné.
Vedoucí junáckého oddílu Robinsoni Josef Vojta nabídl v roce 2009 farnosti, že junáci zahradu vyčistí od odpadků a náletů a se svolením farnosti ji pak budou spoluužívat.
Projekt se posléze rozhodla finančně podpořit Nadace Partnerství, která uhradila zemní a zednické práce, osazení květin či likvidaci mnoha odpadků a staré betonové garáže.
Obnova vyžadovala různá povolení včetně archeologického průzkumu a závazného stanoviska. Bylo také třeba místo ohradit od silnice, proto místní řemeslníci postavili podle požadavků památkářů kamennou zídku, která je téměř k nerozeznání od okolních historických zdí.
Do zahrady se vybraly květiny, keře a stromy, které patří k místně původním druhům. Lavičky se zvolily tak, aby působily přirozeně a zároveň přiměřeně k majestátu areálu. Na zahradě pracovalo mnoho dobrovolníků od dětí až po důchodce.
Kouzelný kout v samém centru městyse s intimní atmosférou a výhledem na nádherný kostel a faru uprostřed lesnatých kopců poskytuje nyní nenahraditelné místo k odpočinku obyvatelům Doubravníku, Robinsonům, dětem ze základní a mateřské školy, maminkám s dětmi, návštěvníkům i turistům.
Pořádají se zde svatební obřady, setkání po koncertech, divadelní představení, dětské dny a další akce. Jedním z největších přínosů je však zkušenost zejména dospívajících, kteří vlastním nápadem a prací přispěli k obnově tak krásného a užitečného místa, a také spolupráce různých generací, při níž se místní lidé mohli navzájem poznat a naučit se spolu pracovat.
Zdařilé rekonstrukce jsou aktuálně k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.