Kdo chce stoprocentně uhlídat nádobu na odpad, musel by k ní nejspíš posadit důchodce. Většina lidí totiž ráno postaví popelnici před hradbu, aby ji mohli pracovníci svozové firmy vyvézt, a uklízí ji až odpoledne, když se vrací z práce. To je dostatečně dlouhá doba pro působení zlodějů.
„Každý by měl vědět, že sběrné nádoby jsou majetkem firmy, která odpad sváží,“ říká Kamila Sochová, asistentka generálního ředitele akciové společnosti Pražské služby, „i když tedy člověku ukradnou nádobu desetkrát za sebou, vždy dostane novou zadarmo.“
To, jak rychle se popelnice u domu opět objeví, záleží na správném postupu a rychlosti ohlášení. „Každý by si měl zavolat na svoji provozovnu, která svoz zajišťuje. Její pracovníci nám dají informaci, my uvolníme novou nádobu, která může být na místě ještě ten samý, nejpozději následující den,“ vysvětluje Kamila Sochová. Tím, že někdo zavolá přímo na vedení firmy, situaci neurychlí, právě naopak.
Na krádeže popelnic si už firma zřejmě zvykla, protože denně zaznamená alespoň jedno ohlášení. Jedním z důvodů je i fakt, že v okolí Prahy si musejí majitelé popelnice kupovat. Zvláště větší nádoby využívají také někteří bezdomovci, kteří v nich v parcích a na odlehlých místech přespávají.
Používání sběrné nádoby je započteno v poplatcích, které si svozové firmy účtují. Pokud se u domu objeví člověk vydávající se za pracovníka některé svozové firmy, který nabízí popelnici za pět set korun, přičemž její skutečná hodnota je u některých typů zhruba pětkrát vyšší, jde o podvodníka. Zadarmo pak firmy provádějí i výměnu nádob, například chce-li někdo místo větší popelnici menší nebo naopak. „Žadatel se dostaví k nám, my s ním sepíšeme takzvaný změnový list a výměna se provede po zapsání do databáze,“ říká Kamila Sochová. Tento proces trvá přibližně jeden týden.
9. října 1998
