Pokoj pro Tomáše a Martina rodiče zařizovali zhruba před deseti lety, kdy děti ocenily vzájemný kontakt a také jejich potřeby na bydlení byly zcela jiné. Nyní už jim původní zařízení vadí, každý touží po soukromí
a "dospěláckých" věcech.
Jenže to všechno se do malé místnosti nevejde. Pomoci měli designéři Anna Lacová a Jan Ranný z pořadu Jak se staví sen (Prima, pondělí 15. února v 21:20).
Sbírka autíček musí být vidět
Původní pokoj pro dva chlapce neměl vlastně žádnou vadu. "Jen je určený pro děti ve věku tak čtyři až šest let, kluci už z něj prostě vyrostli," říká designér Jan Ranný.
Místnost bude třeba zařídit tak, aby každé dítě mělo svůj pracovní stůl, u něhož se zatím chlapci střídali. Maminka si také přeje, aby se do skříní vešlo všechno jejich oblečení včetně spousty hraček a sbírky autíček.
"Je tady znát jasný rozpor. Kluci mají rádi hodně vystavených věcí, což je ovšem noční můra maminky kvůli úklidu," konstatuje Anna Lacová. V novém prostoru tedy bude nutné najít kompromis mezi počtem uzavřených skříní a otevřených polic, aby spokojenost vládla na obou stranách.
Původní tmavý koberec nahradila laminátová plovoucí podlaha. Designéři si byli vědomi tradiční výtky, že je pro děti moc studená a hlučná. Zvolili proto dražší typ, jehož lamely mají tloušťku sedm milimetrů a součástí je i třímilimetrová protihluková podložka.
Taková podlaha je mnohem tišší, hlučnost při používání lze srovnat s dřevěnými podlahami. Do malé místnosti pouze s jedním oknem zvolili dezén světlého dřeva, aby se prostor zbytečně opticky nezmenšoval.
Do postele po stěně
V původním pokoji bylo patrné, jak se u chlapců vyvíjel cit pro barvy. Od kdysi oblíbené oranžové přešli k modré a zelené. Designérům se tato kombinace líbila a hodila, proto do ní sladili i nové zařízení.
Tyto barvy se opakují také na originálním autorském graffiti s auty, které zdobí celou jednu stěnu se vstupními dveřmi i dveře samotné. Novému pokoji dominují zvýšené postele, pod nimiž mají chlapci každý svou skříň. Nábytek byl vyrobený na zakázku, a tak si zde mohli Anna Lacová a Jan Ranný dovolit originální prvky.
Například horolezeckou stěnu s otvory a výstupky. Postele stojí podél delší stěny vedle sebe a aby měli sourozenci soukromí, jejich lůžka odděluje právě tato stěna. Slouží zároveň jako žebřík. Určitě bude děti bavit, na rozdíl od maminky, která se obává, že její synové teď budou z postele skákat, místo aby dolů lezli, kudy mají.
Pod každé lůžko se vešla vysoká a nízká šatní skříň i zásuvky na ukládání oblečení. Chlapci mají své kouty oddělené barevně. Pro jednoho je připravená kombinace dřeva s modrou, pro druhého se zelenou barvou.
Autoři proměny nezapomněli ani na takový detail, jako je zhasínání v místnosti, když už budou děti v postelích. Proto je vypínač umístěný nejen klasicky vedle dveří, ale další mají i v čelní konstrukci postele, odpadá tak šplhání do výšek po tmě.
Poličky visí nakřivo
Ve stejných barvách má každý z bratrů i svůj pracovní kout. Designéři do něj zvolili jednoduchý dřevěný nábytek – pracovní desku doplňují pojízdné kontejnery a systém otevřených polic upevněných na zdi.
"Protože jde o dětský pokoj, tak aby nebyl nudný, nepřipevnili jsme police rovně, ale trochu šikmo," objasňuje záměr autorů Anna Lacová. A hned konstatuje, že je to i praktické. Třeba knížky "nastojáka" už nebudou padat a zůstanou na svém místě.
Sourozenci určitě ocení, že svou oblíbenou sbírku aut budou mít hned na očích. Pokud si s nimi budou chtít hrát na podlaze, mají před postelemi kusový koberec, aby seděli na teplém. Designéři jim také splnili jedno velké přání - naproti postelím mají na zdi pověšenou vlastní televizi.
NákladyAtypický nábytek 90 000 Kč |