Jan Halamka a Hana Peštová jsou mladý pár, který společně vychovává dvě malé děti. Před čtyřmi lety koupil Jan téměř sto let starý dům, jehož stáří prozrazují hlavně klenuté stropy.
Na rekonstrukci obětoval majitel všechny úspory i veškerý svůj volný čas. Bohužel na zařízení už peníze nezbyly, a tak všichni žili v nekonečném provizoriu. To skončilo až s přispěním designérů pořadu Jak se staví sen (Prima 5. října ve 21:20).
Jak nahradit palandy
Zřejmě každého v dětském pokoji zaujme původní cihlový klenutý strop, který kontrastuje s novým zařízením místnosti.
"Samozřejmě, že nás také napadlo ukrýt jej za sádrokartonové podhledy, aby prostor vypadal moderněji," říká Tomáš Marx, který se na zařizování prostoru podílel se svou kolegyní Annou Lacovou.
Designéři se však v tomto případě drželi přání majitelů, kteří si přáli strop zachovat. A jak přiznávají, je to vlastně správně. Které dítě takový strop ve svém pokoji má?!
Zařizování místnosti to nijak nezkomplikovalo, jen místo centrálního lustru bylo potřeba zvolit boční osvětlení.
S cihlovým stropem pak koresponduje i podlaha.
V pokoji sice byly položené nové palubky, ale autoři proměny přišli s lepším řešením, protože si tady budou hrát a povalovat se děti. Zvolili sem měkčené PVC, se vzorem průmyslové mozaiky.
To skvěle imituje například bambusové podlahy, jen je levnější, jednodušší na údržbu a také měkčí na dotyk. Stejná podlaha pak přechází i do sousední kuchyně s jídelnou.
Na designéry však čekal těžký, i když poměrně obvyklý úkol: jak vtěsnat do malého prostoru spaní pro dvě děti.
"Dvě postele by se sem rozhodně nevešly. Palandy jsme nechtěli. Nejsou nejzdravější, protože dítě na horním lůžku má kolem sebe teplý a vydýchaný vzduch, navíc by tu působily příliš mohutně," popisuje Tomáš Marx.
A tak nabízí typ pro všechny rodiny, které potřebují levný a přitom účelný nábytek. Postel s vyjížděcím spodním lůžkem byla koupená v Ikea, na míru se k ní vyrobilo jen boční čelo a také skříň, jejíž součástí je i prostor na ukládání lůžkovin.
Ty jsou přes den uklizené. Děti si tak mohou vytáhnout spodní lůžko a hrát si i na něm. Na míru byl ve stejných barvách vyrobený i pracovní sůl, který je umístěný pod okno.
Jiné místo kvůli dostatku světla nebylo možné. Je dost velký na to, aby jej mohly používat obě děti zároveň. Stůl zatím doplňuje jen jeden kontejner, ale jak dětem budou postupně přibývat po nástupu do školy povinnosti, lze dokoupit další.
Místo na školní potřeby, knížky a hračky nabízí i nika, která byla v pokoji už před rekonstrukcí a designéři ji zachovali. Stejně tak k odkládání všeho možného slouží police a kapsáře. Více nábytku tady nenajdete.
Vzhledem k nízkému věku dětí bylo důležité, aby zde zůstalo maximálně volného místa na hraní.
Tragikomedie v kuchyni
"To byla tragikomedie," komentuje původní vzhled kuchyně a jídelny, které navazují na dětský pokoj Tomáš Marx. Chyběl prakticky jakýkoli nábytek i jídelní kout, zato stěny pokryla spousta malůvek včetně medvídka s kudlou v břiše.
Do prostoru, který má zhruba dvanáct metrů čtvereční, se ale po renovaci vešla kuchyňská linka ve tvaru písmene U i jídelní kout.
"Levá strana, kde jsou sloupové skříně a dvě trouby, ukrývá také vestavnou chladničku a dokonce jsme tady umístili i kotel, kterým se dům vytápí," konstatuje Tomáš Marx. Z toho důvodu nejsou skříně až ke stropu, protože bylo nutné zajistit odvětrání a přívod vzduchu ke kotli.
Na druhou stranu pak přišlo varné a mycí centrum, pod oknem zůstala volná pracovní plocha. Nábytek má vanilková přední dvířka, korpusy ze dřeva v ořechovém dezénu.
Prostor za deskou tentokrát nechrání keramické obklady, ale deska ze stejného materiálu jako pracovní. Bezespárové řešení nejen dobře vypadá, ale hlavně je jednodušší na úklid a údržbu.
Hrátky se sádrokartonem
Autoři proměny se sice vzdali nápadu udělat sádrokartonové podhledy v dětském pokoji, všechny výhody tohoto materiálu však využili v kuchyni a jídelně.
V kuchyňské části vytvořili podhledy, do nichž zabudovali šest bodových světel. V jídelně pak vznikla z tohoto materiálu předstěna se dvěma nikami. Ty jsou od okolí odlišené i barevně.
Ke stěně přiléhá jídelní stůl pro čtyřčlennou rodinu. Je ze skla, protože tento materiál prostor odlehčí a nevypadá tak mohutně jako třeba dřevěný. (I když ten by si možná přáli majitelé raději.)
Sklo a kovové podnoží však vydrží i věčně kopající nožky dětí nebo stopy po jejich stolování. Na úklid stačí jen vlhký hadr, pro dobrý pocit pak omyvatelné prostírky.
"Do renovace majitelé příliš nezasahovali, samozřejmě jsme se zeptali na jejich přání a představy. Majitelé nechtěli strohý a minimalistický interiér, které jsou nyní tolik oblíbené," dodává Tomáš Marx.
I proto se v dětském pokoji opakuje světle zelená barva, na podlaze imitace dřevěné mozaiky a v kuchyni kombinace ořechového dřeva a vanilky.