Původní majitelé kamenného domu v zapadlé severočeské vesničce byli sedláci. Zbudovali na užitné zahradě stodolu a také dřevěné hospodářské stavení, kde chovali prasata, králíky a koně. Časem dům změnil majitele a chlívek osiřel.
Tak to zůstalo až do doby, kdy usedlost koupila trojice německých architektů – manželé Borchardtovi a jejich společník z architektonického ateliéru, Jürgen Wisniewský. Přestěhovali se z rušného Mnichova do ticha české přírody.
Architekti zachovali původní posuvná, horizontálně dělená vrata
V takřka vylidněné obci koupili a zrekonstruovali zdevastovaný dům se zpustlou zahradou. Během deseti let je přeměnili na oázu klidu a harmonie, kde bydlí a pracují. Po pár letech je napadlo přestavět bývalý chlév na letní ubytování pro hosty.
Kam s kamarády
"V létě za námi jezdí spousta přátel, kteří pobudou pár dní, tráví tady dovolenou syn s vnukem," říká architektka. "Měli jsme problémy, kde hosty ubytovat, aby měli pohodlí jak oni, tak my. Není nic příjemného stěhovat postele a improvizovat pokoje pro hosty. Na ty jsme totiž při budování domu pozapomněli."
Ložnice není od obývací části oddělená dveřmi
Její manžel dodává: "Ono nás totiž ani ve snu nenapadlo, že budeme mít tolik návštěv." Přestavba chléva na letní apartmán vznikla spontánně.
"Jednou na jaře jsme popíjeli kafíčko na zahradě zalité sluncem, dělali si plány na léto, když nám došlo, že se sem chystá úplná invaze známých," vzpomíná paní Edith. "Tehdy Dieter a Jürgen dostali tenhle ztřeštěný nápad. A hned se dali do realizace."
Apartní spaní za tři týdny
Stavení mělo půdorys 7 x 3,5 metru, tedy kolem 25 metrů čtverečních. Prostě ideální letní domek pro dva. Přestavba byla hotová za tři týdny; tehdy stála 30 tisíc korun.
Skoro všechny práce udělali Dieter a Jürgen sami, navíc maximálně využili původní materiál. Budova se zateplovala jen částečně, protože slouží pouze přes léto. Neřešila se ani kuchyně, protože se vaří i stoluje v domě.
Pohled z ložnice do obývacího pokoje
Architekti zachovali z hospodářské budovy maximum prvků včetně horizontálně dělených vrat zavěšených na kolejnicích. Zvnitřku fungují jako pohyblivé stěny, které se v horkých dnech odsunou, v noci se otevře horní díl jako okno. "A hosté mají pocit bezpečí," zní vysvětlení.
Úplně vlevo je původní suchý záchod. Bylo nezbytné ho zachovat, samozřejmě po renovaci. Stavba moderního WC by náklady na přestavbu výrazně navýšila. Hosté mohou samozřejmě využívat i klozet v kamenném domě, "suchý" v podobě tzv. chemického je ale hned po ruce.
Krovy jsou zvednuté o výšku oken
Původní chlév neměl okna a bylo v něm šero. To se muselo změnit. Proto se zvedla střecha o 70 centimetrů, tedy potřebnou výšku oken. Nebylo by jednodušší probourat nová? "Nechtěli jsme zasahovat do zdí z opuky, ale maximálně využili všechno, co v hospodářském stavení už bylo," vysvětlují architekti.Výsledkem je přízemní budova utopená v zeleni, kam od domu ani není vidět. Ta dává jak hostům, tak hostitelům soukromí.
Dva plus vana
Letní sídlo tvoří dva pokoje s prkennými podlahami. Do ložnice lze vstoupit dveřmi zvenčí nebo projít z obývacího pokoje. Spaní je romantické, na železné posteli s nebesy, kterou ukoval podle návrhu Edith Borchardtové místní kovář.
Ze zdravotního hlediska mu nelze nic vytknout, lůžko je vybavené lamelovým roštem a zdravotní matrací. Nebesa z bavlněného etamínu nejsou jen pro ozdobu, v noci fungují jako moskytiéra.
Kdo chce, má z vany výhled do zahrady
Druhá místnost je polyfunkční. Bílá výmalba, kovový nábytek a pár kousků staršího nábytku z bazaru vykouzlily v interiéru úplné zázraky. Dlouhé nízké okno pod střechou má široký parapet, kde mají místo květiny.
Protože koupelna představuje neodmyslitelnou součást pohodlí, nechybí ani tady. Že je v obýváku? Dřevoštěpková příčka se upravila impregnací, vanu architekti zapustili do dřeva.
Na neobvyklost "mycího koutku" si ještě nikdo nestěžoval a navíc ji bohatě vyvažuje nádherný výhled z vany na noční nebe a zšeřelou zahradu.
Bujná zahradní zeleň nabízí hostům v letním bytě soukromí
Ateliér Borchardt & partnerTým tvoří architekti Edith Borchardtová, Dieter Borchardt a Jürgen Wisniewski, absolventi fakulty architektury v Mnichově a Karlsruhe. Od roku 1994 trvale žijí a pracují v severních Čechách. borchardt@atlas.cz |
