Většina porotců sleduje pečlivě přihlášené realizace, ale také diskuse čtenářů. Objevují se tam i ostře kritické příspěvky. Přidáte se k nim?
Pro Čechy je to asi typické. Jsme hyperkritičtí k tomu, co dělají jiní. Lidé chtějí hodnotit soutěžní byty podle nějakého vzorce, jenže ten neexistuje. Stejně tak jako neexistuje ideální byt. Každý má nárok bydlet v tom, co se mu líbí. Třeba i v rustikálu implantovaném do paneláku. I když je to v zásadě hrůza.
Jak takové úlety v paneláku vznikají?
Strašně záleží na tom, v čem ti lidé vyrůstali, ale také na tom, s čím do rekonstrukce vstupují, s kolika penězi i s jakým typem bytu. Třeba instalační jádro a jeho umístění výrazně ovlivní i novou dispozici. U soutěžních bytů je často vidět, že majitelé dobře nakročili, ale v určitém momentu jim došly síly i peníze.
Pak se kupují levné zařizovací předměty - to se týká hlavně pohovek - a věci, které k sobě často ani nejdou. Někdy dokonce zůstane původní nábytek či jeho část. Je to škoda, zneguje se tak úsilí i peníze, které se už věnovaly na úpravu bytu.
Vizualizace kuchyně - 9 metrů čtverečních
Co tedy podle vás patří do paneláku?
Byty v paneláku většinou nehýří prostorem, ale jsou světlé. Nábytek by mu měl proto charakterově odpovídat, být světlý, tvarově jednoduchý, lehký, mobilní a hlavně – čím méně, tím lépe. Proto také mají lidé rádi věci z IKEA. Můžete mít vůči nim výhrady, ale na druhé straně její filozofie je pro paneláky výhodná. Máte jistotu, že tu najdete věci designově kompatibilní.
Do paneláků naopak nepatří žádné velké kusy, to se týká opět hlavně pohovek, žádná monstra, jaká se kupovala před třiceti či dvaceti lety. Je škoda, že na trhu chybějí cenově dostupné skladebné programy od tuzemských výrobců. Drží se jen "kuchyňáři", mnozí nabízejí opravdu kvalitní věci, které už dnes lze využít pro zařízení téměř celého bytu.
Minimum nábytku je sice příjemné, ale co nerudovské "kam s ním" neboli co s úložnými prostory?
Mám rád velké integrované stěny, které nabízejí dostatek úložných prostor. V kombinaci s posuvnými stěnami mohou díky nim vznikat i variabilní funkční zóny. Většina lidé má tendenci v paneláku vybourat co nejvíce příček, jenže pak přijde okamžik, kdy chtějí mít určité soukromí. K tomu jsou posuvné příčky ideální. Právě to mi scházelo v soutěžních bytech, snad jediný měl náznak takového řešení, byť v podobě pevné příčky s podávacím okénkem.
Vedle návrhu dispozice dodává architekt i spárořez nutný pro obkladače
Lidé třeba po variabilních zónách netouží...
Protože takovou možnost většinou neznají. Musíme si uvědomit, že paneláky byly dimenzovány na jiný životní styl. Ten se výrazně změnil. Lidé třeba hodně pracují doma nebo si z obýváku udělali jen domácí kino. Z bytů mizí knihy, přibývají ale spotřebiče.
Rekonstrukce je tak obrovskou možností vytvořit si zajímavější, kvalitnější i esteticky mnohem lépe pojatý prostor, který odpovídá potřebám dané konkrétní rodiny. Lidé si mohou vytvořit byt doslova na míru.
Jenže – v tom stoprocentně souhlasím s další členkou poroty, inženýrkou Alenou Koubovou - jakmile si lidé v bytě zvyknou na určité uspořádání, těžko je přemluvíte k radikálním změnám. Je to hodně o věku, ale také o zvyku, i mladí lidé si drží toho, co viděli doma. Nemají odvahu.
Pracovna s posuvnými skleněnými stěnami
Architekt je přemluví ke změnám?
To záleží na řadě okolností. V každém případě by měl odborník navrhnout několik variant dispozičního řešení. Ve vzájemné diskusi pak vznikne taková, která bude klientovi vyhovovat a zároveň nebude odporovat předpisům nebo technickým možnostem.
Třeba u spojení koupelny a WC v bytě pro vícečlennou rodinu bych zákazníka hodně brzdil. Když v malém třípokojáku zůstane jeden člověk, proč ne? Naopak u spojení obýváku a kuchyně, pokud po něm hodně touží, už nevidím technický problém. Spotřebiče jsou výrazně tišší, než bývaly, vyřešit lze i odtah digestoře.
Bytu hodně prospěje i to, když architekt navrhne i osvětlení, barevnost, nábytek a styl, podle něhož by se mělo postupovat, sladit designově tvarosloví. Samozřejmě po dohodě se zákazníkem a s ohledem na jeho finanční možnosti. V bytě bude bydlet klient, ne architekt.
Tomáš Janáček
Řadu let pracoval jako designér a návrhář u tehdy největšího tuzemského výrobce nábytku (Interier Praha). Získal 1.místo v designérské soutěži "Nábytek pro mladé". Své návrhy nábytku prezentoval na tuzemských veletrzích i na mezinárodním veletrhu nábytku ve Vídni. V roce 1992 založil v Praze firmu Interio. Věnuje se navrhování nábytku a interiérů včetně panelových bytů. |
Absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze 3 Žižkov, obor nábytkářství, při zaměstnání začal studovat na Vysoké škole dřevařské ve Zvolenu.
