Vyrůstali v paneláku. Nyní mají domek a kuchyni, na kterou jsou opravdu pyšní

  1:00aktualizováno  1:00
Herec zlínského městského divadla Josef Koller žije se svou slovenskou ženou Luciou v 70 let starém rodinném domě. Jejich obydlí v Lužkovicích u Zlína prochází již čtvrtým rokem rekonstrukcí. Jedinými hotovými místnostmi jsou zatím koupelna a kuchyně propojená s obývacím pokojem, a právě ta byla předmětem našeho zájmu.

Lucia manželovu vášeň pro techniku příliš nesdílí, když vaří, raději všechno dělá ručně, přestože kuchyňský robot vlastní | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Kuchyní už sympatický pár prošel vícero. Jako hodně lidí, i oni vyrůstali v paneláku s umakartovým jádrem. V začátcích vztahu, když Josef během studií na vysoké škole bydlel na internátu a na kolejích, byli zvyklí vařit ve velmi skromných podmínkách.

Později, když měli vlastní byt, se to sice zlepšilo, ale i tehdy měli ještě dost nesourodé vybavení z velké části zděděné po příbuzných. Jak vznikala ta současná kuchyně, na kterou jsou opravdu pyšní?

"Jsme limitovaní prostorem a navíc tím, že ten prostor je specifický, celá místnost je lichoběžníková. Takže nebylo možné použít žádný sektorový nábytek a linka musela být na míru," líčí herec.

Různá renomovaná kuchyňská studia jim nabízela základ ze sektoru s tím, že by k tomu vyrobili atypické prvky, ale to pro mladý pár bylo cenově naprosto neúnosné. Navíc se jim některá tato studia snažila rozmlouvat jejich představy.

Technické vychytávky, to je moje. Přesně vím, co trouba i myčka dokážou, říká herec zlínského městského divadla Josef Koller

Technické vychytávky, to je moje. Přesně vím, co trouba i myčka dokážou, říká herec zlínského městského divadla Josef Koller

"Chtěli jsme mít velké úložné prostory a líbily se nám vysoké skříňky. Ale podle nich to není stylové, protože v současné době jsou v kurzu nízké skříňky se dvěma policemi. Na doporučení známých jsme si tedy našli našeho kuchyňáře, pana Šimoníka z Bojkovic, který má zakázkové truhlářství, a ten nám udělal na míru všechno. Je to přesně tak, jak jsme si to přáli," říká Josef Koller.

Nebylo to však tak jednoduché a idylické, jak by se na první pohled mohlo zdát. Výrobě kuchyně předcházely zhruba tři měsíce pečlivého rozmýšlení, plánování a listování v katalozích. Manželé také bojovali s nedostatkem času, s řemeslníkem se například setkali na rodinném pikniku, protože jindy to prostě nešlo.

Všímáme si detailů

Když jsme se Josefu Kollerovi ozvali poprvé a požádali ho o rozhovor a fotografie, nadšeně souhlasil, přestože budoucí kuchyně byla v té době teprve prázdná nevymalovaná místnost bez podlahy a její podoba ve stadiu příprav.

Během pár dnů přibyly obklady, podlaha i kuchyňská linka a samostatně stojící potravinová skříň. V době naší návštěvy vše ještě svítilo novotou a bylo jasné, že kdybychom přišli o pár měsíců později, bude celá místnost vypadat zase o něco jinak.

"Pokud jde o design dvířek, prošli jsme mnoho vzorníků od několika dodavatelů. Chtěli jsme něco výrazného a přáli jsme si, aby výsledek připomínal živé dřevo, nemáme rádi unifikované dřevo ani barvy. Kvůli praktičnosti jsme zvolili většinu skříněk uzavřených a šlo nám o to, aby na sebe vzor dřeva navazoval, což je poměrně neobvyklé," vysvětluje herec zlínského divadla.

Mladí manželé chtějí, aby kuchyň působila útulně a domáckyMladí manželé chtějí, aby kuchyň působila útulně a domácky

Mladí manželé chtějí, aby kuchyň působila útulně a domácky

Dalším zvláštním požadavkem bylo, aby na sebe navazovaly spáry obkladů a předěly mezi skříňkami. Jak je vidět, obyvatelé domu si velmi potrpí na detaily.

Jako podlahovou krytinu zvolili manželé linoleum, které vzhledem věrně napodobuje dřevo a majitelé domu si jej pokládali sami. V sousedním obývacím pokoji, jenž na kuchyň volně navazuje a je oddělen pouze přechodovou lištou, je původní podlaha z dřevěných prken.

Josef Koller ji zrekonstruoval vlastními silami. Původně byla natřena ošklivou červenou barvou, ale po zbroušení se zpod nánosu sedmdesáti let vylouplo krásné světlé dřevo.

Spotřebiče nás baví

Když se rozhovor stočí na domácí spotřebiče, herec viditelně ožije. "Technické vychytávky, to je moje. Vůbec netuším, jak se připravuje bábovka, ale vím přesně, co naše trouba umí a do jaké výšky se musí umístit jídlo, které chcete péct. A totéž platí u myčky." Lucia manželovu vášeň pro techniku příliš nesdílí, když vaří, raději všechno dělá ručně, přestože kuchyňský robot vlastní.

S technikou v kuchyni souvisí i bezpečnost dětí. Kollerovi mají dva malé syny, na které bylo třeba pamatovat. V domácnosti se vaří na plynovém sporáku, jenž je opatřen ohrádkou, aby se malí průzkumníci nepopálili. Trouba má trojité sklo a celý přední panel sporáku je ochlazován, takže i když se ho někdo dotkne, nic se nestane.

Mladý pár plánuje kuchyni ještě více zabydlet různými rukodělnými výrobky, aby nepůsobila stroze

Mladý pár plánuje kuchyni ještě více zabydlet různými rukodělnými výrobky, aby nepůsobila stroze

Kluci zatím podle rodičů výpravy do kuchyně nepodnikají, víc je zajímá tatínkovo lego, kterého má zhruba metrák a jehož je velkým sběratelem. Dokonce má v plánu vyčlenit této zálibě celou jednu místnost v podkroví.

A jak je na tom s vařením a ostatními souvisejícími činnostmi? Jak říká jeho žena, v kuchyni spíše pomáhá. Zato ona sama v ní tráví velmi mnoho času a je výborná kuchařka. Pokrmy nepřipravuje podle receptů, spíše využívá své fantazie.

"Lucka umí péct vynikající marcipánové dorty, dokáže vymodelovat opravdové skvosty, až je mi líto to jíst. A někdy pomáhám dělat marcipán, protože jsem strašně na sladké a vždycky ochutnávám," směje se Josef Koller.

"Dřív jsem utíral nádobí, dnes už spíše plním a vyprazdňuji myčku a také zvládnu ohřát dětem jídlo. Rád obsluhuji techniku, například mě docela fascinuje praní a sušení prádla, což jsem své ženě zakázal a teď to mám na starosti, respektive na radosti, já. Baví mě sledovat víření prádla v pračce. Byl bych nejradši, kdyby i myčka měla prosklené okénko vpředu, to by bylo krásné."

CO MÁME NA SVÉ KUCHYNI NEJRADĚJI

Na naší kuchyni se mi nejvíc líbí to, že je harmonizující. Dřevo, které jsme si vybrali, je příjemné na pohled. A celá místnost působí dynamicky. Jsem rád, že se mohu potěšit pohledem na jakýkoliv detail, shrnuje Josef Koller. K jeho oblíbeným kouskům patří například mlýnky dýchající kouzlem starých časů, jimž patří jedna z otevřených poliček.

"Líbí se mi vyvýšený ostrůvek za rohovým dřezem, ten jsem si přála. A hlavně jsem ráda, že mám prostor na vaření podle svých představ," libuje si Lucia.

K vaření prý vztah nemá a ani nemá ambice se učit, ale kdyby to bylo nutné, asi by to zvládl. Je to podle něj kreativní činnost, která by ho nejspíš bavila. Když se účastní vaření a ví, co které jídlo obsahuje, tak už mu tolik nechutná. "Pro mě musí být jídlo tajemství," vysvětluje Josef Koller.

"A moje žena je navíc úžasná v tom, že každý oběd je neopakovatelný, protože vaří podle fantazie a momentální inspirace. Vždycky mi řekne: S tímhle se rozluč, protože už to nikdy nebude stejné. Používá různé rafinované postupy a ingredience, třeba ke kuřatům přidá různé typy ovoce nebo mandle, takže je to pokaždé něco jiného. Opravdu si s přípravou vyhraje."

Josef Koller je nadšený strávník, chutná mu úplně všechno. A je na sladké. "Těšil jsem se, až budeme mít děti a já budu moct jíst sladká jídla. Nejradši mám kaše, palačinky, nudle s mákem a sladkou rajskou omáčku s kolínky a se sýrem. Dá se tedy říct, že mám dětské chutě."

A manželka Lucia dodává, že opravdovým potěšením je pro ni příprava tradičních slovenských jídel, jako jsou například halušky nebo bramborové osúchy.

Stůl pro osm lidí bude malý

Zlínský herec si v dobách svých studií oblíbil stolování v posteli. Kdyby bylo po jeho, nejradši by tam přesunul nedělní snídaně, ale myslí si, že by to nebyl dobrý příklad pro jeho synky, takže si tuhle libůstku dopřává, jen když jsou děti u babičky.

Jinak se rodinná jídla odehrávají u stolu, který stojí na pomezí mezí kuchyní a obývákem. Vypadá poměrně subtilně, ale jak říkají majitelé, dá se rozložit a vejde se k němu dokonce osm lidí.

To ale patrně stačit nebude, protože v budoucnu jistě přijedou na návštěvu velké rodiny obou manželů a také kolegové z divadla. Proto chtějí Josef s Luciou synům pořídit pracovní stoly ve stejné výšce, jako je ten kuchyňský, aby v kuchyni propojené s obývákem mohla vzniknout velká tabule pro mnoho hostů.

Jednoduchost i výrazné barvy. Tady by designéři měli radost, majitelé se nebáli dát ke stolu každou židli v jiné barvě

Jednoduchost i výrazné barvy. Tady by designéři měli radost, majitelé se nebáli dát ke stolu každou židli v jiné barvě

Podle slov mladého páru se kuchyň bude postupně zabydlovat rukodělnými výrobky. Už teď je patrné, že ne všechny kusy nábytku pocházejí z dílny zmiňovaného kuchyňáře.

Například žlutou a oranžovou židli stojící u jídelního stolu upravil do současné originální podoby sám hostitel. Časem by měly přibýt další dvě, ale každá z nich bude trochu jiná, jak tvarem, tak barvou. Spojovat je má motiv cihliček, jenž se opakuje i na ubruse. Ten zase vytvořila Josefova sestra, která je výtvarnice.

Výhledově chtějí mít například kořenky ručně pomalované barvami na sklo, stejným způsobem si hodlají vyrobit i sady vlastního nádobí. Cílem je, aby místnost působila útulně a domácky.

Povídání jsme uzavřeli otázkou na náklady. "Celá kuchyň byla relativně levná, kromě nových omítek, mikrovlnky a lednice nás vyšla na necelých osmdesát tisíc. Cena zahrnuje i ostatní spotřebiče, obklady, podlahu a osvětlení. Za takovou sumu nám v kuchyňských studiích chtěli prodat jen samotnou kuchyňskou linku," podotýkají spokojeně hostitelé.

Autoři:



Nejčtenější

Když si koupíte koženou pohovku za dvacet tisíc, budete sedět na igelitu

O koženou pohovku je třeba se starat přesně podle návodu výrobce.

Zatímco poměr masa v uzeninách už vnímá většina zákazníků, jen málokoho napadne, že pro nábytek označený jako kožený...

Peklo se sousedem. Kůlnu přestavěl na továrnu s pětimetrovým komínem

1

Místo kůlny má soused na zahradě zděnou budovu, ve které podniká, vyrábí dřevěné suvenýry. Z komína se valí kouř a...



Až se muž vrátí, ložnici nepozná. Manželka ji proměnila za 300 tisíc

Na novou ložnici si Tereza připravila 300 tisíc korun.

Ložnice Terezy a jejího manžela připomíná skladiště. Místnost je přeplněná starým nábytkem, nekvalitní manželskou...

Za Prahou si postavili dům snů. Obavy z dřevostavby jsou zbytečné

Stavba domu trvala pět měsíců od kopnutí do země po stěhování do hotového.

Renata a Ladislav pobývali dlouhé roky v Americe, ve dřevěném domě. Kolem nich žila spousta dalších lidí v...

Deset let stavěl dům z pohledového betonu. Inspiroval se v Japonsku

Výrazné vodorovné slunolamy podporují exotický vzhled domu a zároveň chrání...

Příběh tohoto domu je vyprávěním o cestě za snem, lásce k architektuře, ideálech a zejména o houževnatosti, se kterou...

Další z rubriky

I rodina se třemi dětmi ocení bílou kuchyň a skleněnou pracovní desku

Kuchyň má skříňky až ke stropu, bílou barvu dvířek oživují detaily ze sukatého...

Uvařit pro rodinu se třemi dětmi nebývá vždycky jednoduché, někdy však bývá komplikovanější uložit do vymezeného...

Oceněná kuchyň, z níž sálá pohoda francouzského venkova

Bílá barva vyšla majitelům jako jednoznačně nejlepší řešení, je nadčasová.

V interiéru nového rodinného domu kousek od Nitry se mladému páru podařilo vytvořit velmi příjemnou atmosféru. Z jejich...

Kuchyň do malých bytů se vejde i do skříňky na kolečkách nebo pod stůl

Každý centimetr je dokonale využitý.

Kuchyně v expozicích veletrhu Eurocucina, který v Miláně každé dva roky doprovází slavný veletrh Salone del mobile,...



Najdete na iDNES.cz