Vstup do domu prozradí, jací jste

Pozorujeme-li věci, které nás obklopují, první dojem pro nás bývá velmi důležitý. To platí i tehdy, vstupujeme-li do nového domu. První dojmy nabýváme již ve vstupních prostorách domu, kde si začínáme vytvářet obrázek o obyvatelích, o jejich životním stylu, standardu, vkusu, vztahu a citu k architektuře a bydlení, ale také o případné zdařilé či nezdařilé práci architekta.

Neznamená to ale, že by vstupní prostory měly působit ohromujícím nebo snad až šokujícím dojmem s přehnanou reprezentační funkcí.

Postačí, je-li jejich měřítko odvozeno od velikosti domu, to znamená, že nejsou vůči domu zbytečně předimenzované, nebo naopak, jsou-li součástí koncepce celého domu, jsou-li dobře provozně vyřešeny a vkusně korespondují s interiérem.

Nesetkáme se tak v jednom domě se vstupní halou ve stylu retro, minimalistickým obývacím pokojem a romantickými ložnicemi.

Závětří
Vstup do domu je třeba chránit před nepříznivým vlivem počasí. To věděli i naši předkové, kteří již před staletími aplikovali různé způsoby ochrany vstupu, a s nimiž se můžeme setkat ještě dnes v dochovaných lidových stavbách. Jsou jimi například zápraží, nebo žudra, typická zejména pro oblast Hanácka.

Zatímco zápraží je převislá konstrukce střechy vznikající asymetrickým odsazením stěny a přetažením stropních trámů, žudro je předstupující patrový útvar při vstupu do domu, navíc v patře využívaný jako sýpka.

Dnešní ochrana vstupu, takzvané závětří, má nejčastěji formu vykonzolovaného přístřešku někdy spojeného s jednou nebo dvěma  bočními stěnami, jindy je zapuštěné do těla domu, často je také kombinací obou forem.

Od zádveří po obytnou halu
Rozsah vstupních prostor od zádveří až po reprezentační obytnou halu je individuální záležitostí, vycházející z potřeb a požadavků konkrétního investora.

Zádveří je vstupní minimum, které by domu zásadně nemělo chybět.

Vstup z exteriéru přímo do obytné místnosti, jak to lze vidět v amerických filmech, se může zdát příjemný a ve venkovských podmínkách možná i praktický. Tímto způsobem lze řešit vstupy vedlejší, hospodářské z obytné kuchyně nebo letní  výstupy na terasu, ale mluvíme-li o hlavním vstupu, přímá vazba pro naše klimatické poměry není ideálním řešením.

Zádveří totiž představuje hygienický filtr, kde se špinavý provoz mění na čistý, a tepelný filtr, který zabraňuje přímému prostupu chladu přímo do obytných místností, a je u nás tedy potřebný.

Zádveří je také místností, na kterou by měla navazovat garáž, pokud je stavebně spojena s domem. Malým domům zádveří jako jediný vstupní prostor zcela postačí.

Takovéto řešení vede k dispozici, kdy na zádveří přímo navazuje obytná místnost, čímž nesplňuje legislativní požadavky (nutno podotknout, že v tomto případě nesmyslné), které přímý přístup ze zádveří do obytné místnosti nebo kuchyně nepovolují. Na druhé straně je právě tato dispozice v duchu moderních tendencí minimalizace vstupních a komunikačních prostor ve prospěch prostor obytných.

Zádveří však nesmí být příliš stísněné. Jeho velikost by měla umožnit odložení a uložení šatstva a obuvi a to ne jedné osoby, ale i případné návštěvy, která tak nemusí postávat na mrazu a čekat, dokud si jednotliví členové postupně neodloží a nepostoupí dále do domu.

Základní vybavení představuje přinejmenším věšák na svrchníky a botník, v lepším případě šatní skříň.

Vhodnější variantou než soliterní skříně je skříň vestavěná, protože lépe využívá prostoru. Může vyplnit celý prostor niky od podlahy až po strop, může být hlubší než skříně soliterní, navíc křídla vestavěné skříně jsou většinou posuvná, čímž se ušetří místo na jejich otevírání.

Pokud nám to velikost vstupních prostor dovoluje,  je vhodné uložit svrchníky a obuv v samostatné šatně propojené se zádveřím.

Pro větší domy je zádveří pouze průchozím vstupním předprostorem, na který navazují další vstupní a komunikační prostory – předsíň, chodba, chodba se schodištěm, centrální komunikační hala, schodišťová hala až po obytnou halu. V takovém případě vstupní prostory začínají plnit  funkci komunikační, reprezentační a někdy i obytnou.

Trochu ze zákona a z vyhlášky

• Hlavní vstup do rodinného domu musí mít zádveří.
  
• Ze zádveří by neměly být přímo přístupné obytné místnosti a kuchyň.
  
• Vstupní prostor  musí umožnit odložení svrchního šatstva a obuvi.
  
• Šířka vstupního prostoru i po vestavění skříní by měla být minimálně 1,10 metrů, průchodná šířka chodby 0,9 metrů, minimální podchodná výška 2,1 metrů. (pozn. optimální šířka chodby pokud se na ni mají vyhýbat dva lidé je alespoň 1,2 m).
  
• Řešení bytu, to znamená i vstupních prostor a chodeb, musí umožňovat přepravu předmětů o rozměrech 1,8 x 0,6 x 1,8 metrů do všech obytných místností.

Hala se  mění v obytnou místnost  se schodištěm a sezením pro příjímání návštěv, které není zapotřebí pouštět do našeho soukromí. Jindy se stává hudebním salónkem s klavírem, nebo je součásti volného obytného prostoru se stolováním.

Převládající reprezentační funkce haly z období první republiky, kdy v nich buržoazie pořádala rozsáhlé bankety a hudební večírky a vystavovala zde své hodnotné sbírky, se ale zcela vytratila.

Součástí vstupních prostor je také toaleta denní části domu. Pro snadnou orientaci se umisťuje poblíž vstupu s návazností na halu (pokud není obytná), předsíň, chodbu nebo zádveří pokud je jediným vstupním prostorem.

Do vstupních prostor často přicházíme mokří a špinavý, podlaha by proto měla být (zejména v zádveří) nenáročná na údržbu, dobře omyvatelná, protiskluzná, odolná proti mechanickému (proti obrusu) a chemickému (soli v zimě) poškození. Vhodnou volbu představují dlažby (zejména slinuté, které mají vyšší tvrdost) a dnes se už pomalu běžným stávají lité bezesparé podlahy (teraco, polymerbetonové stěrky apod.).

Přímé osvětlení zádveří je možné téměř vždy, boční oknem nebo prosklenými vstupními dveřmi.

Složitější je osvětlení hal v centru dispozice, kdy půdorysné uspořádání neumožňuje přímé boční ani vrchní osvětlení. V takovém případě zbývá varianta umělého osvětlení. Vhodný způsob osvětlení je pomocí fotobuňky, která aktivuje svítidla, kdykoli vstupujeme do tmavého prostoru, aniž bychom museli tápat ve tmě.

Chodby
Chodby jsou pro nás komunikačním prostorem, proto se v nich nesnažíme trávit mnoho času. Obvykle jimi projdeme bez povšimnutí a ani jejich uspořádání nevěnujeme velkou pozornost.

Slouží nám k dosažení jednotlivých místností, aniž bychom procházeli skrze jiné pokoje. Takovéto provozní schéma průchozích místností můžeme vidět při návštěvě hradů a zámků. Tam ale mělo své opodstatnění a logiku, celé křídlo obýval pouze jeden člověk.

I u chodeb platí pravidlo minimalizace těchto v podstatě lichých prostor, dále pravidlo jednoduchosti, snadné orientace bez zbytečného uskakování a odboček.

Při navrhování malých domů se lze chodbám s trochou vtipu v kompozičním řešení vyhnout.

U domů větších, kde jsou místnosti uspořádány kolem centrální haly, tento problém odpadá. Je to ale na úkor dispozice, která je téměř čtvercová a tudíž netypická pro naše prostředí. U domu obdélníkového půdorysu se jim obvykle nevyhneme.

Potom dbáme, aby nebyly příliš dlouhé a monotónní. Monotónnost lze narušit rozšířenými odpočinkovými místy se sezením, prostor lze oživit členěním dveří, volbou vhodného denního osvětlení, tak aby se chodba nestala temným tunelem.

Vyhovující je boční osvětlení, možné pouze v případě dispozičního dvojtraktu (místnosti jsou umístěny po jedné straně chodby). V případě, kdy jsou místnosti umístěny po obou stranách chodby (trojtrakt), přichází v úvahu osvětlení vrchní např. světlíky nebo osvětlení v čele chodby, které ale může procházejícího nepříjemně oslňovat.

Na závěr
Rozsah vstupních prostor je individuální záležitostí vycházejí z potřeb a požadavků konkrétního investora. Vstupním minimem je zádveří, které by jako hygienický a teplotní filtr domu zásadně nemělo chybět.

Velikost vstupních prostor by měla vycházet z velikosti celého domu, tak aby obě části byly v příznivém proporčním vztahu a  aby se místnosti daly pohodlně užívat.

Vstupní prostory jsou součástí konceptu domu jako jednoho celku a také jeho interiéru, proto by spolu měly korespondovat.

Zádveří částečně zapuštěné kombinované s přístřeškem, obytný komplex Lukas Areal v Drážďanech.

Závětří ve formě přístřešku, řadové domy v Berlíně.

Půdorysné řešení druhého patra domu s podélnou chodbou, vila N ve Starém Městě, autor: ing. arch. Miroslav Tomík, realizace: 2000 – 2001.

Vila N ve Starém Městě, autor: ing. arch. Miroslav Tomík, realizace: 2000 - 2001.

Vstupní hala bytu - za zrcadlovými skly je umístěna prostorná šatní skříň, od dalších prostor je hala oddělena posuvnými skleněnými dveřmi.

Vstupní hala se schodištěm a průhledem do zahrady, rodinný dům ve Velké Chuchli, autor: ing. arch. Markéta Cajthamlová, ing. arch. Šárka Sodomková, realizace: 2001 – 2003.

Chodba, rodinný dům H.H.H, autor: arch. Jan Šesták, realizace: 2002.

Závětří tvořené přístřeškem s boční stěnou, vila v Prešově, autor: ing. arch. Milan Rešovský , realizace: 2001 –2002.

Půdorysné řešení vstupních prostor malého domu, rodinný dům v Klánovicích, autor: ing. arch. Petr Hlaváček, ing. arch. Hana Seho, realizace: 2003- 2004. Malým domům zádveří jako jediný vstupní prostor zcela postačí. Takovéto řešení vede k dispozici, kdy ze zádveří je přímý vstup obytné místnosti, čímž nesplňuje legislativní požadavky (nutno podotknout, že v tomto případě nesmyslné), které přímý přístup ze zádveří do obytné místnosti nebo kuchyně nepovolují. Na druhé straně je právě tato dispozice v duchu moderních tendencí minimalizace vstupních a komunikačních prostor ve prospěch prostor obytných.

Zapuštěné závětří, rodinný dům v Ústí nad Labem, autor: ing. arch. Jan Jehlík, realizace: 1999 – 2000.

Rodinný dům v Klánovicích, autor: ing. arch. Petr Hlaváček, ing. arch. Hana Seho, realizace: 2003- 2004