Dnešní domácí atmosféra tak trochu kontrastuje s historickým významem Vinohrad. Před připojením do tzv. Velké Prahy při reorganizaci správních celků v roce 1922 byly Královské Vinohrady čtvrtým největším městem v Čechách a pátým největším městem Československé republiky.
Sousedí se Žižkovem, Strašnicemi, Vršovicemi, Nuslemi a Novým Městem. Přídomek Královské jim odebrala socialistická vláda v roce 1960, ale na červených tabulkách s číslem popisným zůstal zachovaný. Řádky révy však v čase ustoupily zástavbě.
Po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866 a vyklizení města bez boje císař František Josef I. rozhodl o zbourání starého opevnění a rozšíření města. Demolice a výkup pozemků pod hradbami však byly drahé, radnice je proto financovala prodejem uvolněných parcel.
A tak se od sedmdesátých let 19. století stěhovala na pozvolné svahy nad Václavské náměstí vyšší a střední třída do bytových domů. Stavělo se odspodu, proto jsou domy nad Muzeem a v okolí I. P. Pavlova starší než ty u vinohradské vodárny. Proto nejsou ulice kolem původních cest rovné, jak by se v nové čtvrti očekávalo, a domy stojí často blízko u sebe.
Výjimkou je Vinohradská třída a Anglická ulice, které původně sloužily jako víkendové korzo s výhledem na město a lemovaly je aleje. „Líbí se mi, že stromořadí je na mnoha místech zachované nebo se vysazuje nové. Na jaře tu kvetou sakury, na podzim zdobí stromy ginkgo biloba a platany jasně žluté a měděné listí,“ ukazuje Kateřina Winterová.
Až za první republiky musela nová zástavba ponechat dostatečný prostor v ulici, a tak nejsou na mnoha místech fasády domů v jedné linii, ale někde ustupují. Okouzlují i štukovou výzdobou, velikostí oken, výškou stropů a rozlohou bytů.
Sčítání obyvatel v roce 1930 ukázalo, že 22,6 % bytů mělo jen jednu obytnou místnost, 40 % mělo oddělenou kuchyň a pokoj. Na Vinohradech se stavěly byty vícepokojové s oddělenou komůrkou pro služku, komorou a vlastní toaletou. Vlastní koupelnu měla tehdy zhruba pětina bytů, zavedenou vodu jen třetina. Vinohradské byty představovaly ve své době vrchol dostupného luxusu.
„I dnes tu cítím jistou výjimečnost, starosvětskou atmosféru života v klidnějším tempu. Vnímají to tak i mé děti, což mě těší. Když jsme se přistěhovali, chodil můj syn do školky a dokázal ocenit ‚ty krásný domy, jen kdyby, mami, nebyly tak počmáraný a špinavý‘. To se naštěstí mění k lepšímu,“ směje se Kateřina Winterová.
Pár minut do přírody
Původní selské usedlosti a vinice připomíná jen Grébovka a stejnojmenný pavilon v horní části Havlíčkových sadů. Podle návrhu architekta Josefa Schulze ho nechal vystavět Moritz Gröbe pro své hosty v 70. letech 19. století. Sloužil pro sportovní aktivity, dnes si zde můžete posedět u vína nebo si užít svatbu s výhledem na Prahu.
Kateřina Winterová (42 let)Pochází z Benešova a do Prahy se přestěhovala kvůli studiu Pražské konzervatoře. Hostovala v pražském Divadle pod Palmovkou, v Klicperově divadle v Hradci Králové a v činohře Národního divadla, kde nastoupila do stálého angažmá v roce 1998. Za roli Nory byla nominovaná na ceny Thálie a Alfreda Radoka. Zpívala v kapele The Ecstasy of Saint Theresa, v roce 2002 získala cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Hraje ve filmech, naposledy v Trojanově Tomanovi. Podílí se na scénáři a moderuje televizní pořad Herbář, je spoluautorkou pěti knih Vaříme podle Herbáře, loni vydala vlastní kuchařku Jíst a žít, píše blog Culina Botanica. Má dvě děti. |
„Ráda běhám a Grébovka nebo Folimanka jsou moje oblíbené trasy. Těší mě, jak se za poslední roky zrekonstruovaly. Dřív pro mě byla Grébovka temným územím, kde jsem se často i bála, teď je plná života a dětí. Vždycky se zaběhnu podívat na Grottu, umělou jeskyni ve svahu, která mě nepřestává fascinovat. S dětmi chodíme na Folimanku, kde vznikají stále nová sportovní zákoutí. Vyšplhejte až nahoru na hradby, uvidíte Prahu z jiného úhlu,“ doporučuje Kateřina Winterová, která už šest let provádí televizním pořadem Herbář.
Představuje v něm byliny a způsoby jejich zpracování, původní odrůdy ovoce a zeleniny, české zvyky a tradice i pěstitele a výrobce kvalitních lokálních potravin.
„Čím jsem starší, tím více vnímám cykličnost roku a křehkost i sílu přírody. Budoucnost našich dětí do jisté míry záleží na tom, jak se k ní chováme my. Snažím se neplýtvat jejími dary a i proto si vybírám potraviny od farmářů, kteří mají stejný přístup. Většinu nakoupím na Bělehradské nebo Francouzské, kde je spousta malých krámků. Prohodím pár slov s obsluhou, zjistím, co mají nového či zajímavého. Ráda chodím do obchodu Bez obalu, kde prodávají ořechy, luštěniny nebo třeba i surovou čokoládu na váhu. Okouzlil mě i obchůdek s bylinkami, kam chodím i pro radu,“ popisuje Kateřina Winterová.
Neustálé objevy
Vinohrady se v posledních letech staly módní čtvrtí s množstvím moderních podniků, bister, kaváren a designových obchodů. Ty však naštěstí nevytlačily původní obyvatele. Nové sousedy přijali starousedlíci vlídně a zejména za hezkého počasí se setkávají venku.
„Baví mě náměstí Jiřího z Poděbrad, to je taková klasika pro milovníky trhů, kaváren, popíjení vínečka a sousedského švitoření. V ulicích kolem Mánesovy a Riegrových sadů na mě dýchá starousedlický život. V létě si ráda sednu se zmrzlinou na náměstí Míru a pozoruji cvrkot. Koná se tu hodně kulturních akcí, ale někdy stačí i pouhý pohled na kostel svaté Ludmily. Ačkoliv tu bydlím deset let, pořád objevuji něco nového. Tu si všimnu pamětní desky, někdy dlažební kostky se jménem původních obyvatel nebo jindy nového bistra,“ vypráví Kateřina Winterová, která většinou chodí pěšky. „Je tu všechno blízko a nejlépe tak objevíte (ne)všední detaily,“ směje se.
Akorát do divadla jezdí tramvají, v Národním divadle hraje už 21. sezonu. Vidět ji můžete v představení Pýcha a předsudek, v pohádce Modrý pták, v současné hře Vítejte v Thébách a na jaře bude mít premiéru Misantrop.
Před lety sice dostala nabídku angažmá ve vinohradském divadle, ale své domovské scéně zůstala věrná. Představení se sice hrají večer, ale zkoušky probíhají přes den. Mezitím se Kateřina Winterová věnuje třeba psaní kuchařky a blogu Culina Botanica, vymýšlí nové recepty, jezdí na venkov, kde zahradničí.
„V každodenním shonu o to víc oceňuji klid Vinohrad a moje oblíbená místa. Znamená to pro mě určitou kvalitu a jistotu, což považuji pro dobré bydlení za důležité. Vinohrady jsou náš domov.“
Vinohrady
|
Jak se bydlí na Vinohradech:
2. září 2017 |