Touha bydlet v domě, který naprosto odráží jejich povahu a vkus, pro majitele ale neznamenala, že se do zařizování pustí na vlastní pěst. Odbornou radu vyhledali okamžitě, co si zakoupili jednu z vilek na okraji nově vzniklé rezidenční čtvrti.
Litevské hlavní město Vilnius obepíná prstenec hustých lesů a krásné čisté přírody. Představa bydlení v naprostém klidu a jen pár kroků od zeleně byla lákavá i pro dvojici intelektuálů, kteří tráví několik měsíců v roce na cestách po Africe, Asii a Středním a Dálném východě.
Vybrali si pro sebe minimalistickou stavbu s hojně použitými přírodními materiály: dřevem, mramorem, břidlicí, betonem a sklem a ke spolupráci si přizvali kreativní tým architektonické kanceláře Prusta.
Prusta je doslova rodinnou firmou: velí jí hlava rodiny Juozas Prunskas a manželka i dcery jsou součástí týmu. Letos slaví studio třicetileté výročí. Projekt domu, dokončeného již před dvěma lety, si čtyřčlenná rodina vybrala nejen kvůli vynikající poloze pozemku, ale také pro množství velkých prosklených ploch a praktickou dispozici.
V přízemí sto dvacet metrů čtverečních rozlehlé stavby jsou soukromé pokoje: ložnice rodičů s navazující koupelnou a šatnou, pokojíček dcery a ložnice dospívajícího syna. Sourozenci dohromady sdílejí další koupelnu s toaletou.
Schody do patra vedou přímo do velkolepě pojaté obytné zóny s otevřeným plánem, propojené v jeden velký celek. Oddělená je pouze toaleta a malá spížka, za stěnou tvořenou regálem s knihami je malá pracovna rodičů.
Litevci se podle autorky návrhu, architektky Ievy Prunskaité, obávají sytých barev a výrazných prvků. Podobně jsou na tom všechny severské země. Důvodem jsou nejspíš krátké dny a dlouhé zimy, a proto Seveřané hledají pohodu více v klidných zemitých tónech, na rozdíl od jižanských národů. Výjimkou není ani interiér domu ve Vilniusu, násobně více ho ovšem prostupuje individualita. Bydlení nepůsobí unifikovaným minimalistickým způsobem, jak jsme se naučili styl vnímat.
Soubor sedmi unikátních židlí, posbíraných po bazarech na celém světě, doplňuje další exotické posezení: čínské lavice, švédská ratanová křesla, nebo orientální truhly.
Nerezové plochy kuchyňské linky eklekticky sousedí s vyřezávaným příborníkem a na hrubých betonových zdech visí vzácné ručně tkané perské koberce. Soubor sedmi unikátních židlí, posbíraných po bazarech na celém světě, doplňuje další exotické posezení: čínské lavice, švédská ratanová křesla, nebo orientální truhly.
O každém druhém kousku nábytku či doplňku, který slouží ke každodennímu používání, dokážou majitelé vyprávět příběh, jak k němu přišli. Anonymnost nehrozí ani v dětských pokojích, kde kromě na míru vytvořených vestaveb sáhli majitelé společně s architekty i do nabídek běžných řetězců a pořídili pracovní stolky a židle, které dočasně obslouží potřeby rostoucích dětí a později je lze vyměnit za charismatičtější nábytek.
Manželé se obratně vyhnuli všem aktuálním trendům a podařilo se jim připravit nadčasový interiér, který bude s grácií stárnout a fungovat zejména i díky bezkonkurenčnímu výhledu z oken po okolí. Vzhledem k tomu, že jde o komplex stylově podobných domů, nehyzdí velkolepé výhledy nevkusné přístavby nebo nekoncepční přemrštěné novostavby.
