Američané mají specifické představy o tom, co z domu udělá strašidelné obydlí. Podle článku historičky Sarah Burnsové, publikovaném v časopise American Art, „jde o místa, která spojujeme s duchy a nadpřirozenými bytostmi. K nim patří staré hrady, mučírny a hřbitovní krypty. V době zlatého věku Hollywoodu je díky filmařům nahradila viktoriánská stavení jako vizuální doména hříchu.“
Viktoriánský dům připravený k převozu a záchraně
Mohou za to filmy typu Psycho? To nikdo nedokáže vysvětlit. Vždyť miliony domů s ozdobnými pilíři, rozmanitými věžičkami a verandami byly až do třicátých let minulého století pýchou bohatých majitelů v Americe.
Tento styl architektury byl v Los Angeles nejoblíbenější v letech 1860 až 1890. Jeho opulentnost se podobala dnešním McMansion (styl domů v USA, kterému u nás odpovídá „podnikatelské baroko“, pozn. redakce). Obyčejní lidé jej nesnášeli, protože v nich evokoval vulgaritu, nadměrnost a nadbytečnou konzumaci.
Na začátku dvacátého století styl viktoriánské architektury vyšel z módy. Svět se přesunul k jednoduššímu a vzdušnějšímu bydlení díky novým technologiím, průmyslovému a sociálnímu pokroku. Dominantní architekturou se staly čisté, otevřené, lehké a zdravé stavby.
Představují pravý opak viktoriánských domů, které byly viděny jako lapače prachu plné pavučin a strašidelných postav. Uvnitř přeplněné tmavým nábytkem, plyšovými závěsy a typickými tretkami éry s temným tajemstvím evokovaly přítomnost duchů a nadpřirozených bytostí.
Boj o záchranu
Během rychlého růstu a rozšiřování Los Angeles v šedesátých letech minulého století se začaly viktoriánské budovy bořit až alarmující rychlostí. V roce 1969 skupina znepokojených občanů a milovníků viktoriánské architektury založila kulturní nadaci Heritage Square. Od té doby je poslední šancí k záchraně historicky cenných domů, které měly být zničeny.
Místo toho byly přesunuty do sousedství losangeleské čtvrti Montecito Heights, v němž pod širým nebem vytvořily živou historii stavebního stylu, který ukazuje jeho příběh a vývoj v jižní Kalifornii prostřednictvím skutečných příkladů.
Muzeum se zaměřuje na interpretaci stylu budov postavených v letech 1850 až 1950, století bezprecedentního růstu Los Angeles. V současné době je zde umístěno osm budov, včetně nejvíce fotografovanějšího Halova domu, kostela, železniční stanice, stodoly i dobového obchodu.
Shawnův dům má neobvyklý styl, který byl populární na přelomu 19. a 20. století. Vyvíjel se ze základu renesance a eklektických evropských stylů včetně baroka.
Kurátorka Jessica Rivasová vysvětluje: „Součástí prohlídky zahrnující historii viktoriánské architektury a kultury regionu jsou i další specializované živé akce a přednášky. Největší problém k záchraně budov jsou ale finance. Milovníci a dobrovolníci se dobovou architekturu snaží zachovat pro příští generace i přes rostoucí náklady oprav a především dopravy. Naposledy jsme sem převezli dům koncem osmdesátých let za tři sta tisíc dolarů. Dnes si neumím představit, kolik by to stálo.“
Halův dům pochází z roku 1887. Nechal jej vystavět spekulant a stavitel George W. Morgan. Budova je vynikajícím příkladem stylu královny Anny. V roce 1970 byla přesunuta na nynější místo jako losangeleská kulturní památka č. 40. Vnější barvy domu byly převzaty z původního katalogu výrobce barev nalezeného během obnovy. Interiéry reprezentují styly roku 1899.
Dům postavený ve tvaru osmihranu
Jedna z mála zachovalých osmihranných staveb ve Spojených státech, dům s názvem Longfellow-Hastings Octagon, má jedinečný příběh. Jeho historie vychází z nápadu z poloviny 19. století, že dům s osmi stranami je lepší než standardní čtyřstranné typy. Stavitelé osmihranné konstrukce předpokládali, že okna na osmi stranách dají více světla a lepší cirkulaci vzduchu (snížení topné náklady v zimě a chladnější v létě), a že je jednodušší a levnější je postavit.
Dům Johna J. Forda byla vystavěna v roce 1887, jako součást velkého traktu jednoduchých měšťáckých budov v centru Los Angeles. Dům je zajímavý především skutečností, že J. J. Ford byl dřevořezbář, jehož prací se může pochlubit Lolani palác v Havaji, vládní budova v hlavním městě Kalifornie i soukromé vagony Leland Stanford. Neuvěřitelné je, že díky zručnosti autora byly exteriérové a interiérové výzdoby, plastiky i řezby vesměs vytvořeny pouze ručně.
Největší budova venkovního muzea viktoriánské architektury v Los Angeles má jméno „Příjemný dům“. Byl postavený v roce 1876 prominentním podnikatelem a majitelem dřevařských pil, baronem Williamem Hayesem Perrym.
„Příjemný dům“ si nechal postavit v roce 1876 podnikatel a majitel dřevařských pil, baron William Hayes Perry.
Navrhl jej proslulý architekt E. F. Kysor, stavba obsahuje detaily dobového bohatství a společenské postavení rodiny. Patří k nim prvky, které zahrnují korintské sloupy, parketové podlahy, opulentní hlavní schodiště a krbové pláště z mramoru, které jsou charakteristické pro italský styl viktoriánské architektury. Původně stál v módní čtvrti 19. století, v Boyle Heights.
Byl považován za nejlepší a nejdražší sídlo kolem roku 1870 v Los Angeles. V roce 1975 byl dům přesunut z ulice Mount Pleasant do areálu muzea a o jeho restaurování se zasloužil spolek Colonial Dames Society of America.
Schodiště v „Příjemném domě“
Valley Knudsen Garden residence, takzvaný Shawnův dům, má neobvyklý styl, který byl populární na přelomu 19. a 20. století. Vyvíjel se ze základu renesance a eklektických evropských stylů včetně baroka.
Kromě neustále pokračujících oprav interiérů a exteriérů budov je dnes Heritage square oblíbeným místem nejenom turistů a milovníků historické architektury, ale i žádaným místem svatebních a filmařských produkcí v dobových kostýmech. Podle průvodců jsou pohádky o paranormálních aktivitách neopodstatněné, snad jen s výjimkou, kdy historické budovy navštíví občas jejich původní majitelé. Tedy údajně.
