Architekt a návrhář Andrew Maynard a projektant Mark Austin vedou úspěšné studio již patnáct let. Dům na předměstí Melbourne dokončili před necelým rokem a půl společně s architektkou Kathryne Houchinovou.
Ačkoliv bylo zadání klientů vskutku košaté, neslo jasné poselství: nemá jít o žádnou rychlokvašnou architekturu, ale o dům stojících na pevných designérských základech, který bude skvěle fungovat jako domov i déle než čtvrt století a poskytne zázemí celé široké rodině i během různých proměn.
Stavba musí nabídnout bezpečný přístav stárnoucím prarodičům, oblíbí si ho potomci, kteří na prahu dospělosti opustí hnízdo, do kterého se ale mohou kdykoliv vrátit a údržba domu nebude zbytečně náročná.
Majitelé domu na melbournském předměstí Kew patří do sendvičové generace: potomci ještě vyžadují neustálou pozornost, ale o trvalou péči se začínají hlásit i jejich rodiče.
Nezáviděníhodný každodenní maraton si tak snažili co nejvíce ulehčit tím, že všechny dostanou pod jednu střechu a připraví nový domov, který bude oblíbený napříč rodinnými vazbami. Bezbariérovost prostor napovídá, že majitelé raději počítají se všemi možnými omezeními, které může čas přinést.
Kromě nadčasovosti a multifunkčnosti žádal manželský pár majitelů také hladké propojení exteriéru s interiérem. Předem bylo jasné, že současně s dokončovacími pracemi na domě se rozeběhne i založení okolní zeleně, která nebude nijak ošizená.
Dům stojí na pozemku o velikosti 720 metrů čtverečních, uprostřed ulice plné stávající historické zástavby. Vystavět vysoký plot a snažit se vilku násilně oddělit od okolí plného velkorysých rodinných sídel by bylo chybou, soukromí se ale rodina logicky vzdát nechtěla.
Velkou službu tak domu prokazuje vzrostlá zahrada plná wigandií a dalších mohutných keřů, které zdánlivě rostou divoce a bez dozoru. Tvoří přirozenou a příjemnou zástěnu. Zeleň včetně můstků a zahradních jezírek navrhla a realizovala kancelář Bush Projects.
Celková rozloha domu je 348 metrů čtverečních, což je plně vyhovující plocha pro mladou pětičlennou rodinu i jejich prarodiče. Flexibilní uspořádání vyhovuje proměnlivým nárokům moderní rodiny. Z obytných prostor i salonu prarodičů je přímý vstup na zahradu a interiér dává dostatek možností trávit čas společně dohromady, stejně tak jako odpočívat, studovat či pracovat v členitých zákoutích stavby individuálně a nerušeně.
Posledním velkým požadavkem klientů bylo použití břidlice, aby vzdali hold slavným melbournským viktoriánským stavbám. Oproti očekávání ale architekti nevyužili břidlici jen klasickým způsobem jako střešní krytinu. Vila z ní dostala celistvý kabátek, jednotlivé zóny stejného materiálu odlišuje jen rozdílný tvar břidlicových tabulek.
Důmyslné propojení materiálů a struktur, stejně jako promyšlené drobnosti, které nadchnou ještě více při samotném používání, prostupují celým domem. Ten působí až galerijním dojmem, ale neschází mu nic z umělecké rozevlátosti a uvolněnosti.
Obrazy na zdech střídají neustále se proměňující pohledy z velkoformátových oken do zahrady, hračky vystavené na policích v dětském pokoji by se klidně uplatnily jako muzejní exponáty.
Neobvyklost vily tkví v maličkostech, jako je například prosklený pás v koupelně, umístěný přímo v úrovni podlahy, díky kterému lze pozorovat právě rozkvétající skalničky, zatímco si ráno čistíte zuby.
Elegantní a nevtíravé zařízení pokojů, vyznačující se přírodní barevností a klasickým uspořádáním, ve kterém najdete i ikonické sedací kousky od manželů Eamesových nebo světoznámé trháky vyrobené z plastu od firmy Kartell, dokládá skutečně vybraný vkus majitelů.