Architekt a návrhář Andrew Maynard a projektant Mark Austin vedou úspěšné studio již patnáct let. Dům na předměstí Melbourne dokončili před necelým rokem a půl společně s architektkou Kathryne Houchinovou.
Ačkoliv bylo zadání klientů vskutku košaté, neslo jasné poselství: nemá jít o žádnou rychlokvašnou architekturu, ale o dům stojících na pevných designérských základech, který bude skvěle fungovat jako domov i déle než čtvrt století a poskytne zázemí celé široké rodině i během různých proměn.
Stavba musí nabídnout bezpečný přístav stárnoucím prarodičům, oblíbí si ho potomci, kteří na prahu dospělosti opustí hnízdo, do kterého se ale mohou kdykoliv vrátit a údržba domu nebude zbytečně náročná.
Majitelé domu na melbournském předměstí Kew patří do sendvičové generace: potomci ještě vyžadují neustálou pozornost, ale o trvalou péči se začínají hlásit i jejich rodiče.
Nezáviděníhodný každodenní maraton si tak snažili co nejvíce ulehčit tím, že všechny dostanou pod jednu střechu a připraví nový domov, který bude oblíbený napříč rodinnými vazbami. Bezbariérovost prostor napovídá, že majitelé raději počítají se všemi možnými omezeními, které může čas přinést.
Kromě nadčasovosti a multifunkčnosti žádal manželský pár majitelů také hladké propojení exteriéru s interiérem. Předem bylo jasné, že současně s dokončovacími pracemi na domě se rozeběhne i založení okolní zeleně, která nebude nijak ošizená.
Dům stojí na pozemku o velikosti 720 metrů čtverečních, uprostřed ulice plné stávající historické zástavby. Vystavět vysoký plot a snažit se vilku násilně oddělit od okolí plného velkorysých rodinných sídel by bylo chybou, soukromí se ale rodina logicky vzdát nechtěla.
Velkou službu tak domu prokazuje vzrostlá zahrada plná wigandií a dalších mohutných keřů, které zdánlivě rostou divoce a bez dozoru. Tvoří přirozenou a příjemnou zástěnu. Zeleň včetně můstků a zahradních jezírek navrhla a realizovala kancelář Bush Projects.
Celková rozloha domu je 348 metrů čtverečních, což je plně vyhovující plocha pro mladou pětičlennou rodinu i jejich prarodiče. Flexibilní uspořádání vyhovuje proměnlivým nárokům moderní rodiny. Z obytných prostor i salonu prarodičů je přímý vstup na zahradu a interiér dává dostatek možností trávit čas společně dohromady, stejně tak jako odpočívat, studovat či pracovat v členitých zákoutích stavby individuálně a nerušeně.
Spojené dětské pokoje lze jediným tahem posuvné stěny rychle rozdělit.
Posledním velkým požadavkem klientů bylo použití břidlice, aby vzdali hold slavným melbournským viktoriánským stavbám. Oproti očekávání ale architekti nevyužili břidlici jen klasickým způsobem jako střešní krytinu. Vila z ní dostala celistvý kabátek, jednotlivé zóny stejného materiálu odlišuje jen rozdílný tvar břidlicových tabulek.
Důmyslné propojení materiálů a struktur, stejně jako promyšlené drobnosti, které nadchnou ještě více při samotném používání, prostupují celým domem. Ten působí až galerijním dojmem, ale neschází mu nic z umělecké rozevlátosti a uvolněnosti.
Obrazy na zdech střídají neustále se proměňující pohledy z velkoformátových oken do zahrady, hračky vystavené na policích v dětském pokoji by se klidně uplatnily jako muzejní exponáty.
Neobvyklost vily tkví v maličkostech, jako je například prosklený pás v koupelně, umístěný přímo v úrovni podlahy, díky kterému lze pozorovat právě rozkvétající skalničky, zatímco si ráno čistíte zuby.
Elegantní a nevtíravé zařízení pokojů, vyznačující se přírodní barevností a klasickým uspořádáním, ve kterém najdete i ikonické sedací kousky od manželů Eamesových nebo světoznámé trháky vyrobené z plastu od firmy Kartell, dokládá skutečně vybraný vkus majitelů.
