K většímu 3+1 se proto přidaly metry čtvereční z menšího 2+1. Oba byty se tak nejprve propojily, aby se znovu rozdělily. Ale trochu jinak. Po roční renovaci a zařizování se všichni mohli nastěhovat.
Původně se plánovalo, že kompletní proměna a vybavení obou bytů proběhne přibližně za půl roku. Ale jak už to při rekonstrukcích bývá, vždycky se objeví něco, s čím se předem nepočítá.
V tomto případě například s kompletní výměnou elektroinstalace, padající omítkou ze stropů, ne zcela rovnými zdmi… "Před několika lety totiž oba byty už prošly rekonstrukcí, takže jsme podobné potíže neočekávali," vysvětluje Monika White, designérka a majitelka obchodů Le Patio, která investorům pomáhala se změnou dispozic a navrhla celkový vzhled interiérů a vybavení.
Byt manželů: V obývacím pokoji je z praktického hlediska použitá dlažba, kterou zčásti zatepluje koberec. Prostorná kožená sedací souprava Home Spirit nabízí pohodlí všem členům rodiny.
Vše v jednom pokoji
Maminčin byt se proměnil v garsoniéru (přibližně 30 m2) ve tvaru delšího obdélníku, kam se vešel mini obývák, mini ložnice a mini kuchyňka. Majitelka chtěla vytvořit příjemný dámský budoár k občasnému přebývání, protože nežije v Praze, ale kvůli své práci potřebuje ve městě často zázemí. Vše se muselo vtěsnat do poměrně úzkého prostoru, místnost má na šířku tři metry.
"Proto se bouraly příčky, zrušila se i vstupní hala, aby místnost zůstala co nejvíce otevřená a prosvětlená. Původně tu byla velká francouzská okna, jež se otevírala po celé šíři směrem do pokoje a zabírala hodně prostoru. Vyměnili jsme je za skládací, za nimiž se instalovalo zábradlí a na ně se připevnil obrovský květináč. Váží dvě stě kilogramů!" upozorňuje Monika White.
Takové akci samozřejmě předcházela jednání se statikem, zda je takové řešení vůbec možné.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Okno jako balkon
Každý prostor má svůj hlavní bod a tady je to zmiňované okno, které společně s květináčem vytváří téměř dokonalou iluzi balkonku. Kout pro posezení pak nabízí krásný výhled z okna, sedačka současně funguje jako předěl mezi obývací částí a ložnicí tvořenou postelí s nočním stolkem. Naproti ní našla místo mini kuchyňka v podobě staré indické skříně z teaku.
Čelo postele záměrně navazuje na příčku (jedna z mála, která se naopak prodlužovala), za níž se schovává kuchyňský kout, koupelna a vstup do druhého bytu.
"Celá místnost je koncipovaná v barvách a materiálech, které jako celek působí žensky, tedy hlavně v šedé, starorůžové a stříbrné. Použili jsme hedvábí, samet, ale i přírodní materiály jako dřevo, perleť a bambus a do kontrastu na míru vyráběný nábytek z broušené oceli," ukazuje Monika White.
Byt maminky: dřevěná postel z Indie se záměrně vybírala tak, aby byla nízká a opticky zabírala méně místa, čelo se potáhlo hedvábím.
Pohled z okna, které díky přidanému zábradlí a velkému květníku evokuje dojem balkonu.
Přestože je malý byt záměrně zařízený jinak než zázemí pro mladou rodinu, spojovací prvky obou příbytků představují stejná základní barevnost zdí, dřevěné podlahy a nábytek z kovu, byť se tu hodně používá také exotické dřevo.
Byt pro rodinu
Pokud byste nyní obrazně řečeno vstoupili z garsonky do většího bytu (přibližně 130 m2), čeká vás dětský pokoj, ložnice, hala s knihovnou, koupelna, úložné komory a nakonec hlavní obytný prostor "čtyři v jednom" (obývák funguje i jako pracovna, kuchyně a jídelní kout).
Byt manželů: rovněž mezi kuchyní a obývákem se zrušily dveře, což také přispělo k lepšímu otevření celého prostoru. Díky světlé výmalbě i odstínu kuchyňské linky kuchyně nepůsobí stísněně.
"I tady jsme si pohráli s příčkami, například původně asi třetinu současného obytného prostoru tvořila zbytečně velká komora, která je po zmenšení přístupná z předsíně. Díky ubrání části garsonky vznikl dětský pokoj a na jeho konci se vytvořila šatna za polopříčkou, totéž jsme realizovali i v ložnici," vysvětluje Monika White.
Do hlavního obytného prostoru se vchází otevřeným průchodem. Ostatně absence mnoha dveří je pro oba příbytky typická, použily se jen tam, kde to bylo nutné, aby zbytečně neubíraly místo (ložnice manželů, dětský pokoj, koupelny a komory obou bytů). Dominantu této místnosti netřeba dlouho hledat, výrazná výmalba po jedné délce pokoje je nepřehlédnutelná.
"Majitelka miluje tyrkysovou barvu, a tak ji chtěla mít i ve svém bytě. A na zdi se nám zdála nejvíce nosná. Hodně úsilí ale dalo přesvědčit malíře, aby stěnu záměrně vymaloval tak, jako kdyby na ní měsíc pršelo, s patinou, která nebude na všech místech stejná," vysvětluje designérka. Šikovný řemeslník se totiž snažil odvést poctivou práci, a tak stěna byla původně sice tyrkysová, ale na všech místech dokonale stejná.
Byt manželů: ložnice manželů je poměrně úzká, proto se v její zadní části namontovaly po celé šíři stěny skříně, které se většinou skryly za částečnou příčku, z obou stran přístupnou. Na ni z druhé stany navazuje čelo postele. Všimněte si atypického nočního stolečku: když je třeba, vejde se i pod postel a nepřekáží.
Místo pro život
K barevné výmalbě dobře ladí různorodé vybavení mobiliářem. Mísí se tu styly (koloniální s industriálním) i materiály (kov, dřevo, kůže). Přesně tak, jak si to mladý pár vysnil.
"V Čechách není běžné vybavovat si bydlení stylově odlišným nábytkem, kdežto v zahraničí směrem na západ ano. V tom jsem s majiteli zajedno, i mně je kombinace stylů a materiálů velice blízká," podotýká Monika White.
Ostatně není divu, že mladý pár s malým dítětem a čtyřnohým miláčkem netoužil po designově čistém, leč neosobně zařízením moderním bytu. V něm by se totiž člověk pomalu bál postavit skleničku na stůl, aby jej snad nepoškodil. Kdežto tady se dokonce s nějakým tím škrábancem už dopředu počítá. Tady se totiž žije. Dobře. A všem.
