Mnoho mladých lidí odešlo za prací do Paříže a jiných velkých měst. Proto i v Bretani, podobně jako v Česku, došlo k vylidnění, až zániku některých obcí, ale majetnější obyvatelé měst si naopak začali pořizovat víkendová sídla. Znovuoživení, a nejenom rekreačního rázu, proto zaznamenaly snad všechny bretaňské obce. Noví majitelé, zvyklí na poněkud odlišný životní standard, začali staré domy adaptovat, a kde nebylo co opravovat, vystavěli domy nové.
Novostavba je k nerozeznání
To, co je však hodno obdivu ve srovnání se zdejším venkovem, je stavební disciplína a úcta k tradicím. Charakteristická dispozice domu, jeho hmota a tvar, stejně jako typ střešní krytiny a úprava vnějších ploch dodnes ctí po generace předávaný způsob stavění.
Proto se téměř nerozezná dům ze 16. století od novostavby, aniž by ovšem nebylo dbáno na současné životní nároky se vším moderním komfortem. Bretonci stavěli solidní domy se zdmi z lomového kamene. U novostaveb jsou sice nyní používány modernější tvárnice, jenomže zvnějšku je zakrývá kamenný obklad ve zcela stejné struktuře, jako je tomu u historických domů. Vnější stěny bývají neomítané, s nahrubo upravenými spárami mezi kameny.
Ale není tomu tak všude. Například domy na jihu Bretaně spojují hrubost kamene a jemnost bílé omítky v neuvěřitelně jednoduchý malebný celek. Historií dýchající stavby mají typické komíny na vnější štítové stěně, archaickému vzezření domů napomáhají i strmější sedlové střechy pokryté taškami ze štípané břidlice, avšak na mnoha místech nejsou výjimkou slaměné či rákosové došky.
Okna jsou vždy členěná
Venkovské domy nemívají více pater než jedno. Spíše převládají nad přízemím obytná podkroví prosvětlená vkusnými vikýři, původně "spížními dveřmi", určenými pro uskladňování sena. Okna zachovávají tradiční tvary včetně nezbytného členění příčkami, takže i v případech velkých oken jejich skleněná plocha v režném zdivu nepůsobí rušivě. Častým jevem je různorodá velikost a barevnost oken i dveří.
S přehnaně geometrickou přesností, s plasty, stejně jako s betonovými prefabrikáty se téměř nesetkáte. Velmi příjemné působení venkovských domů dotváří zahrady se záplavou květů, divoké, ale udržované křoviny a rostliny pnoucí se po kamenných zdech, převážně domácího původu, bez stříbrných smrků jako v tuzemsku.
Na rozdíl od českých zvyklostí zahrady nehyzdí žádné boudy, skleníky či hromady materiálu, který se "někdy může hodit". A ještě jeden rozdíl našince překvapí - opojně voňavé ovzduší, umocňující nezapomenutelné dojmy.
Autor je odborník přes architekturu venkova
Novostavba je k nerozeznání
To, co je však hodno obdivu ve srovnání se zdejším venkovem, je stavební disciplína a úcta k tradicím. Charakteristická dispozice domu, jeho hmota a tvar, stejně jako typ střešní krytiny a úprava vnějších ploch dodnes ctí po generace předávaný způsob stavění.
Proto se téměř nerozezná dům ze 16. století od novostavby, aniž by ovšem nebylo dbáno na současné životní nároky se vším moderním komfortem. Bretonci stavěli solidní domy se zdmi z lomového kamene. U novostaveb jsou sice nyní používány modernější tvárnice, jenomže zvnějšku je zakrývá kamenný obklad ve zcela stejné struktuře, jako je tomu u historických domů. Vnější stěny bývají neomítané, s nahrubo upravenými spárami mezi kameny.
Ale není tomu tak všude. Například domy na jihu Bretaně spojují hrubost kamene a jemnost bílé omítky v neuvěřitelně jednoduchý malebný celek. Historií dýchající stavby mají typické komíny na vnější štítové stěně, archaickému vzezření domů napomáhají i strmější sedlové střechy pokryté taškami ze štípané břidlice, avšak na mnoha místech nejsou výjimkou slaměné či rákosové došky.
Okna jsou vždy členěná
Venkovské domy nemívají více pater než jedno. Spíše převládají nad přízemím obytná podkroví prosvětlená vkusnými vikýři, původně "spížními dveřmi", určenými pro uskladňování sena. Okna zachovávají tradiční tvary včetně nezbytného členění příčkami, takže i v případech velkých oken jejich skleněná plocha v režném zdivu nepůsobí rušivě. Častým jevem je různorodá velikost a barevnost oken i dveří.
S přehnaně geometrickou přesností, s plasty, stejně jako s betonovými prefabrikáty se téměř nesetkáte. Velmi příjemné působení venkovských domů dotváří zahrady se záplavou květů, divoké, ale udržované křoviny a rostliny pnoucí se po kamenných zdech, převážně domácího původu, bez stříbrných smrků jako v tuzemsku.
Na rozdíl od českých zvyklostí zahrady nehyzdí žádné boudy, skleníky či hromady materiálu, který se "někdy může hodit". A ještě jeden rozdíl našince překvapí - opojně voňavé ovzduší, umocňující nezapomenutelné dojmy.
Autor je odborník přes architekturu venkova
 Základním znakem venkovního prostředí je jeho proměnlivost z hlediska možných povětrnostních vlivů. |
