Americké Benátky neboli Venice založil v roce 1905 tabákový milionář Abbot Kinney s partnery. Poté, co si s nimi hodil mincí o společné nemovitosti a vyhrál, začal bez omezení uskutečňovat svůj sen: vystavět vodní kanály s mosty a gondolami ve stylu slavného italského města.
Dnes na ploše 8,2 km2 přímořské čtvrti Los Angeles žije přibližně 40 tisíc obyvatel. Samospráva Venice trvala jen do roku 1925, kdy městečko „pohltilo“ rozrůstající se Los Angeles.
Podobné můstky jsou typické pro italské Benátky.
Většina obyvatel jsou umělci, kterým se podobně jako v minulosti zalíbilo zdejší volnomyšlenkářství. Tehdy zde bydleli například Jim Morrison, Jack Kerouac, Dennis Hopper a řada dalších. Dnes tu bydlí režisér Rob Cohen, domy zde vlastní i herečky Julia Roberts, Kate Beckinsale a další.
Část zdejších Benátek tvoří přímořské pásmo na pobřeží Pacifiku dlouhé přes tři kilometry, které tvoří oblíbené místo místních obyvatel i turistů.
A to nejen kvůli písčitým plážím a mírným vlnám, ale i díky přehlídce ve stylu bleších trhů podél „boardwalk“ a cyklistické stezky. Atmosféru na nich dotváří nabídka legální marihuany, triček a originály z tvůrčích dílen, včetně cirkusových a hudebních výstupů.
Jak se tady bydlí
Může se hodit Mramorka - jedinečné bydlení ve viladomech na Praze 5. |
Umělci Cheri Pannová a Gonzalo Duran se rozhodli realizovat svůj sen právě tady, oživit vlastní obydlí jako společný tvůrčí projekt. Z konvenčního domku s dvěma ložnicemi, obývacím pokojem, kuchyní a koupelnou vytvořili s použitím kusů dlaždiček, skla a dalších materiálů unikátní umělecké dílo.
„Dohromady více jak půl století milujeme tvůrčí činnost a tohle je naše malířské plátno. Práci na něm máme rozdělenou,“ uvádí neobvyklou představu o vlastním bydlení Cheri, „já se obvykle snažím vyrobit a získat materiál, Gonzalo jej ukládá do prostorů.“
Jako učitelka keramiky s nedostatkem barevných střepů žádný problém nemá a navíc je neobvyklým způsobem recykluje. Zpočátku také ozdobné materiály kupovali na bleších trzích. Dnes už jim často jejich fanoušci nabízejí nejrůznější předměty sami. Dokonce i s dovozem.
„Dekorativní vitráže s použitím barevných skel a lahví vytvářím sama. Gonzalo je potom vkládá a svařuje do železných rámů jako mozaiky,“ popisuje výtvarnice.
„Konečné tvary navrhujeme společně, ať už jde o fantazii anebo představitele z říše zvířat, ale také kuchyňské spotřebiče, zařízení koupelen včetně vany a umyvadel až po nábytek, psací stůl, židle i gauče,“ vypočítává Cheri.
Na zahradě je zeď talířů. Některé z nich sama vyrobila, jiné jsou od kolegů a z průmyslové výroby. Všechny s radostí rozbila, aby tak poukázala na jejich křehkost připomínající lidské vztahy. Štuk na stěnách domu nahradila omítka z keramických úlomků. Gonzalo dokázal jednu z nich „natáhnout“ sám z lešení za jediný víkend.
Tak barevnou kuchyň jste asi ještě neviděli...
Předměty z hraček, stolních příborů a všeho, na co si umělci mohli sáhnout, aby jimi oblepili nudné a standardní dřevěné a hliníkové rámy, zdobí okna a dveře. To si samozřejmě vyžádalo delší čas. Kuchyň v žádném případě nepatří k těm, které si je možno objednat v IKEA, i když větrník se světly koupila dvojice v řetězci se stavitelskými materiály Home Depot.
Barevně do toho zapadá i mikrovlnka z osmdesátých let minulého století z velkoobchodu Best Buy. Sporák je další unikát, tentokrát z padesátých let. Jeho zrestaurování Gonzala velmi bavilo, je to jeho koníček. Stěny koupelny zdobí osobní fotografie. Řada z nich je v tanečních pozicích jejich milované salsy.
Chodník u branky jako umělecké dílo
V obývacím pokoji visí originály Cheri, které malovala v sedmdesátých letech minulého století v hippie stylu, který později nahradila alegorickými výtvory. Jsou mezi nimi i obdivované japonské akvarely.
Původní dům od zahrady oddělovaly posuvné dveře. Dnes jsou vyzdobeny mozaikou ve stylu kostelních oken. Zahradu nahradila stavba ateliéru s vysokým proskleným stropem. Tady najdete stovky kelímků s barvami, štětce, přístroj na leštění skla i keramickou pec.
Na otázku, kde berou inspiraci, odpovídá místo nich rovnou dílo pokrývající jednu stěnu ateliéru. K němu Gonzalo uvádí: „Rádi cestujeme a havajské Maui nás fascinovalo svojí barevností. Tohle je malba vlastně věnovaná jejímu poznání.“
Žádný návštěvník domu se neubrání dotazu, jestli je už práce na tomhle projektu u konce. „Ne, většinou si nejsem jistý, jako většina umělců s vlastní tvorbou. Snažím se ji opravit a přearanžovat a následovat vlastní srdeční pocity,“ přiznává Gonzalo.
Klasické gondoly už ve Venice nenajdete, i když je zakladatel městečka nechal dovézt dokonce přímo z Benátek.
A dodává: „Budu spokojený, pokud se přestěhujeme a začneme znovu. Cheri to se smíchem potvrzuje: „Teprve jsme začali. Přáli bychom si, aby se náš dům stal součástí historických památek v Los Angeles. Je to složité vyjednávání nejenom s byrokraty, ale i se sousedy. Vlastně se to podobá našemu vzájemnému vztahu. Známe se už tucty let, ale teprve nedávno jsme vstoupili do manželství. Vztahy potřebuji svůj čas, uzrát a správný okamžik podobně jako umělecká tvorba.“
