Pokud je toaleta oddělená od koupelny a navíc rozdělená například chodbou, je vhodné v zájmu hygieny umístit umyvadlo přímo ke klozetu. Ten se ale nachází v té nejmenší místnosti v bytě. Proto umístit zde každou další věc znamená pro člověka boj o každý centimetr. Výrobci jsou však na straně lidí. V obchodech lze dostat malá umývátka široká kolem 35 centimetrů a hluboká pouhých 26 centimetrů. Jejich cena se příliš neliší od klasických umyvadel. Problém s místem pak mohou vyřešit rohová umývátka s délkou strany kolem 35 centimetrů. Ta stojí přibližně 6300 korun.
K nejrozšířenějším patří v současné době závěsná umyvadla. Ta lze doplnit polosloupem, sloupem či skříňkou, které zakryjí jinak viditelný odpadní sifon a přítok vody.
„V současnosti se prosazuje vysoce estetická a praktická instalace s polosloupem také proto, že lze výšku umyvadla přizpůsobit výšce členů rodiny,“ říká Jiří Štekr z firmy Sanitec. Když si majitel nevybere ani jednu z těchto variant a odpad i přívod vody budou vidět, je lepší se rozhodnout pro chromové provedení.
Správný výběr umyvadla však ještě nezaručuje pohodlné mytí. Umyvadlo totiž musí být také umístěno ve vhodné výšce a kolem něj je nutné mít dostatek volného prostoru. Obvykle se umyvadlo zavěšuje tak, aby přední okraj byl 85 centimetrů nad zemí. Vyšší lidé ho mouhou mít o pět centimetrů výš, menší naopak o pět centimetrů níž. Před umyvadlem by pak měl mít člověk 70 až 100 centimetrů prostoru.
Podobné pravidlo platí i pro výběr vhodné vany. Zvlášť vyšší lidé, kteří si chtějí do vany pohodlně lehnout a natáhnout nohy, musí zvolit délku alespoň 187 centimetrů. Na ponoření jim pak stačí výška vany 47 centimetrů. Komu vyhovuje ležet s pokrčenýma nohama, je pro něj ideální vana dlouhá 170 centimetrů. Pokud je kratší než 160 centimetrů, pak v ní bude člověk spíš sedět než ležet. Pro ponoření celého těla - kromě hlavy - v tomto případě potřebuje výšku vany alespoň 56 centimetrů.