Přinesl veletrh převratné změny? Rozhodně ne. Velmi citlivě však reagoval na současný životní styl a přístup zákazníků k bydlení. Lidé vyhledávají variabilitu, nechtějí pevně svázaná pravidla, dávají přednost určité hravosti, která umožňuje během pár sekund přestavět prostor podle momentální potřeby.
Nebo se snadno odstěhovat, protože zejména mladí lidé často cestují, stěhují se za prací nebo za partnerem, nemají zájem hromadit velké a objemné kusy nábytku. Kvalita a důraz na detail byl důležitější než snaha šokovat neobvyklými tvary nebo barvou.
Variabilita a hravost - to bylo letos pro čalouněný nábytek typické.
Opět se potvrdilo, že mizí tradiční představa obývacího pokoje s velkou pohovkou (řadu let nejlépe rohovou), z níž lze sledovat velkoplošnou televizi. Velký odpočivný prostor mizí, „roztříštil se“ na menší čalouněné moduly, které lze vzájemně spojovat a oddělovat podle toho, jak je potřeba.
Místo konferenčního stolku pak „cestuje“ po místnosti každý s malým stolkem nebo třeba jen podnosem, který slouží jako odkladní místo.
Prostě takové čalouněné lego, navíc v různých barvách. Každý si v obývacím pokoji vybere „svůj“ kousek: někdo se věnuje sledování filmu v laptopu, jiný si čte na tabletu nebo hraje hry v mobilu. Rodina se schází nikoliv u sledování televize, ale u velkého stolu. Přibyly tak čalouněné židle, či spíše židlová křesla, na nichž lze sedět dlouho a pohodlně. Tady výrazně zabodoval i český TON se svou novinkou, židlí Alba od designéra Alexandra Guflera, rodáka z italského Merana.
Nový styl však zároveň hledá něco tradičního, něco, co už prokázalo své hodnoty a kvalitu. Proto se vracejí nábytkového ikony, často jen v novém barevném či materiálovém provedení.
Italské trendy
Co bylo pro letošní veletrh typické? Metalické barvy (měď, bronz, mosaz) použité zejména na trubkových ocelových podnožích dokončených práškovými barvami, chromu bylo k vidění minimum.
Zato záplava mramorových desek (nebo keramických, ale s dekorem mramoru) byla neuvěřitelná. Na čiré sklo zapomeňte. Knihovny a skříňkové sestavy nahrazovaly jednoduché regály. Moc knih v nich ovšem neočekávejte, současná generace si vystačí většinou už jen s knihami v elektronické podobě.
Pokud jde o čalouněný nábytek, tak klasické pohovky vystřídaly často jen praktické moduly, z nichž lze sice jednu pohovku vytvořit, ale stejně tak dávají možnost i jiných variant, dvoupohovek či spíše pohodlných odpočivných chaise longue.
K vidění byla spousta subtilních křesel na kovovém podnoží, trubkové konstrukce v matném provedení jednoznačně převládaly. Barevnost v příjemných neutrálních přírodních odstínech dominovala, důraz se kladl na strukturu materiálu.
Sedací nábytek bývá často „hybridem“ - něco mezi křeslem a pohovkou.
Dokonce i „klasické pohovky“ vypadaly najednou mnohem příjemněji. To platilo i o pohovce Grand Sofà italského designéra Antonia Citteria pro značku Vitra, která v prostoru působí velmi přirozeně. „Je to nejlepší pohovka, kterou jsem kdy vytvořil,“ prohlásil o ní Citterio, velmi skromný a přitom světově proslulý návrhář.
Tato pohovka by mohla být pokládána i za určitý symbol letošního veletrhu: lidé mají mít z nábytku radost a užívat si jej stejně jako svůj život. Nikoli hromadit nekvalitní věci s pochybnou hodnotou.
