Nejpohodlněji a nejlépe působí ty kousky nábytku, které jako by vypadly "ze starých dob". Spousta věcí působí pro běžný život hodně neprakticky. Sedačka, ke které potřebuji asistenta, abych se dokázala bez pomoci zvednou, křeslo ze kterého bolí záda, protože prostě není možné se pohodlně opřít...... tedy ty moderně moderní kousky bych doma nechtěla.... A dorazila mne ta oranžová houpačka, ve které jste sevření jako ve svěráku..... žádná sláva.....

Nedivím se, že když sháním skříň, tak praktickou, jako se dělávaly někdy v padesátých letech minulého století, tak je to nemožné.... Tedy dvoudveřovou skříň, kde jedna půlka je policová a druhá na ramínka.

Až bude mít Antonia Citteria 50, bude mít tu svou nejlepší pohovku doživotně, cvok jeden ... se z ní nepostaví ...

Pokud se z nábytku udělá móda, dopadne to s ním jako s módou ... výstavní nesmysly zcela nepoužitelné pro běžný život a živit je bude zase jen konfekce, ale tu se nějak neradno ukazovat. Pak není divu, že člověk má problém koupit normální sedačku či trochu atypickou skříň ... vše skončí u předražené zakázkové výroby

Haha to mi pobavilo, Antonio Citteria je ročník 1950, takže je mu 67 ! A ty fotky jsou pěkně zkreslený, výška sedáku je u něj dá se říct standardně 42cm, což je o 3cm níž, než sedák židle...

No nevim, nevim, ale přijde mi, že se vůbec nepoučili a všechna křesla s "moderním" posedem se stále drží v kurzu, i když naprosto spolehlivě ničí záda.

Krásné věci, vybrala bych si, ale kam bych to všechno dala. Hlavně, že téměř zmizely ty ikonické nohy židlí. Zlato ne, ale metalické barvy ano. Řeklo by se, co pořád vymýšlet, vše už tu bylo, ale jak je vidět, daří se to. Chci to !

Hezké věci.

Líbí se mi odlehčený nábytek. Až na zlaté kachnostolky a mramor, co není mramor