Vandalismus v domech? Stop!

  • 18
Počmárané výtahy, sprejery zničené chodby, vypálené zvonky nebo vylomené dopisní schránky. To je poměrně častý obrázek z obecních, družstevních i soukromých domů, ať panelových nebo cihlových, s větším počtem bytových jednotek. Jsou to prostory, o které se mají starat všichni nájemníci domu. Ale jako by nepatřily nikomu.

Kdo má na svědomí devastaci těchto prostor? Kdo vyrývá na stěny kolem výtahu sprosté nápisy? Kdo sprejem stříká nově vymalované chodby? Na tyto otázky se jen těžko hledá odpověď. Museli byste totiž viníka přistihnout přímo při činu. Mohou to být vandalové zvenku, kteří se dostali do vašeho domu, ale třeba i sami nájemníci.

Některé obecní domy se mění ve smetiště
"Stejně jako jinde, i my máme s vandalismem v obecních domech své zážitky. V některých to dokonce vypadá jako na smetišti, a do jiných aby se člověk doslova bál vstoupit," říká tiskový mluvčí Prahy 5 Vít Drbal. Především sklepy některých starých domů připomínají výjevy z hororů. Pokud tam jsou ještě nějaké sklepní kóje, prohánějí se v nich krysy, všude leží sto let staré harampádí a puch se nedá vydržet. Ani na chodbách to mnohdy nevypadá lépe.

A fasády? Kolik jich zůstane bez poskvrny? "Ať jsou to sprejery počmárané fasády nebo vykradené sklepní kóje - musíme to řešit. V případě sprejerů máme celkem jednoduchý recept: počmáranou fasádu třikrát čtyřikrát opravíme, sprejery to přestane bavit a dají pokoj. Ale je to otázka peněz," tvrdí Vít Drbal. Právě finance jsou největším problémem oprav společných prostor.

Pokud budou majitelé domů dávat peníze stále jen na malování počmáraných stěn, zasklívání rozbitých oken nebo vyměňování poničených zvonků, vyčerpají své finanční rezervy a nebudou mít dostatek peněz na jiné, důležitější opravy, například střechy, elektroinstalace nebo rozvodu vody. "Nájemní byty mají v podstatě charakter bytů sociálních. Pokud bude regulované nájemné v takové výši jako doposud, nenalezneme potřebné finance na údržbu a budeme rádi, když zbudou peníze na nejnutnější opravy," říká Vít Drbal.

Chyťte viníka při činu

Existuje několik možností, jak riziko vandalismu v domě minimalizovat, ale opět skončíme u problematiky financování. Ať již dům bude hlídat domovník nebo kamerový systém - vše odčerpá nutné finance, které by byly třeba jinde. Zamykání vchodů či společných prostor by mělo být samozřejmostí, avšak nemusí přinést kýžený efekt, pokud škody způsobuje někdo z místních nájemníků, kteří mají do všech těchto prostor přístup.

Lidem, kteří se dostávají dovnitř tak, že rozbijí okna ve sklepě nebo vchodové dveře, mohou vniknutí zabránit mříže či speciální fólie. Pomohou i světelná čidla u vchodu pokud se někdo přiblíží, světlo se samo rozsvítí. To může mnohé vandaly či zloděje odradit nebo vyplašit. Nejúčinnější možností, jak proti vandalismu bojovat, je tedy chytit viníka při činu. To se většinou nepodaří - vandalové si dávají velký pozor! Pokud se to však podaří, máte reálnou šanci, že škodu, kterou způsobil, odstraní nebo zaplatí.

Družstevní domy mají podobné problémy
"Je nutné připomenout, že ke společným prostorám nepatří jen výtahy a chodby, ale také štíty, střechy, lodžie, technická podlaží a další. Tato místa se opravují ze společného fondu oprav, do kterého přispívá každý družstevník," říká Martin Kroh, předseda stavebního bytového družstva Praha, které spravuje kolem devíti tisíc bytů.

"Pokud se budou muset peníze vydat na škody způsobené vandaly, budou chybět jinde. Družstevníci pak, v případě větších oprav, budou muset sáhnout hlouběji do kapsy," dodává. Jsou domy, kde lidé na své okolí úzkostlivě dbají. "Stává se, že se družstevníci domluví a připlatí si například na zavedení čipových karet, které mají mnohem více předností než klasické klíče. Nehledě na to, že jsou schopny zpětně identifikovat, kdo a kdy se v daném prostoru pohyboval," vysvětluje Kroh.

I tady je však třeba hovořit o penězích - klasický klíč stojí třicet korun, čipová karta sto. A instalace zařízení u vchodů přijde na pár desítek tisíc. Dům s velkým počtem nájemníků si bude moci tento "luxus" dovolit, domy s několika partajemi už hůře. Další možností je kamerový systém, který má podle Kroha i své stinné stránky. "Jedná se o osobní svobodu. Kamery totiž zachytí úplně všechno," říká Martin Kroh.

Je těžké chytit zloděje
Majitelé domů i družstva se potýkají ještě s dalšími problémy krádežemi. Stane se, že družstvo namontuje kameru ke vchodu. Ta tam vydrží 14 dní, pak ji někdo ukradne. Tak nainstalují novou a zakryjí ji mřížovaným poklopem. Za měsíc zmizí obojí. "Máme zkušenost, že lidé skutečně ukradnou, co mohou.

Je ale velmi těžké přesvědčovat družstevníky k dalším opatřením, když vidí, co se děje," tvrdí předseda družstva. Proti vandalismu společných prostor lze dům také pojistit - je to však poměrně drahé a existují zde určité omezující limity. Nicméně družstva mají ve svých domech toto pojištění většinou sjednané. Pořádek ve společných prostorách by měl ležet na srdci každému obyvateli domu ať družstevního nebo obecního. Vždyť je to jejich vlastní vizitka.

Co si pomyslíte o člověku, který žije v domě, jehož přízemí vypadá jako skládka odpadu? Nehledě na to, že kdyby byl dům nabídnut k prodeji, jeho hodnota bude výrazně nižší než u domu, který se skví čistotou. Na druhou stranu je vše otázka financí. Není však lepší si něco připlatit a žít v pěkném prostředí než se dennodenně dívat na špinavé chodby, či dokonce páchnoucí výkaly po psech?

Chyťte viníky při činu