Rozhodně nemusí být „natlačena“ k jedné stěně místnosti, směle může stát i uprostřed. Záleží pak pochopitelně na dispozici koupelny a šikovnosti projektanta a koupelnového studia…
Vanu lze obložit prakticky čímkoliv. Vynechejme na chvíli klasické akrylátové panely (ty se mnohdy prodávají společně s vanou) a keramické obkládačky, a vydejme se do světa designové fantazie.
Vana jako monolit
U kamenné vany (většinou se používá mramor, umělý mramor nebo třeba žula) je vnitřní povrch vytmelený a vyhlazený. Vnější povrch může být přírodní - nevytmelený nebo vytmelený a vyhlazený. Kámen působí opravdu majestátně a luxusně. Zpravidla se jím obkládá i prostor v nejbližším okolí vany.
Přírodní materiály v interiéru, a tedy i koupelně, slaví ohromný comeback. Akdo má rád dřevo, nemusí se vzdávat ani myšlenky na koupelnu, a tedy i vanu, v dřevěném provedení. Ano, i dřevěný obklad vany je možný. Dřevo však musí být speciálně upraveno, aby nepřijímalo vlhkost. Existují i stoprocentně voděodolná dřeva, například teakové.
Obklady vany nabízejí ale světové designérské ateliéry i z dalších materiálů, a tak můžete volit z obkladů z nerezu i skla, a záleží opět na tom, zda v Česku najdete firmu, která vašim představám o koupelně vyhoví.
Pokud milujete retro styl, rádi se vracíte do starých, dobrých časů a máte koupelnu (a tedy i dům), které nevadí velká váha vany, můžete chtít vanu litinovou.
Její krása vynikne právě ve volném prostoru - litinové vany jsou samonosné, nemusejí se tedy obkládat a mohou stát na nožkách volně v prostoru. Litina totiž byla vůbec prvním materiálem, z něhož se vany vyráběly. Dobře tepelně izoluje, takže voda ve vaně z litiny vydrží dlouho teplá.
Klasika, která neomrzí
A teď je čas vrátit se ze světa fantazie zpět. V Česku se nejvíce prodávají vany ze smaltované oceli a vany akrylátové. Právě smaltované vany nahradily původní vany z litiny, protože jejich váha byla mnohem nižší. Dnes se k výrobě ocelových van používají dva materiály - ocelový plech a ocelový plát.
Akrylátové vany zase dobře tepelně izolují, nekloužou a jsou hygienické. Luxusnější modely a náročnější tvary jsou silné až 8 milimetrů. Akrylátové vany jsou oblíbené díky tomu, že mohou mít skutečně ty nejrůznější tvary.
Co se týče výběru barev, můžete volit z klasické bílé, ale také z celé škály pastelů a můžete mít i vanu v barvě kovu, hliníku, nerezu, zlata i stříbra.
Hydromasáž - blaho těla i duše
Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv materiál a tvar vany, neopomeňte chtít do nové koupací nádoby také hydromasážní systém. Při nedostatku času v dnešní době plné stresu je soukromá hydromasáž ideálním způsobem relaxace.
U hydromasážních van jsou využívány tři druhy masážních systémů: vířivý, perličkový a kombinace těchto dvou systémů.
U vířivky čerpadlo vhání pomocí trysek vodu obohacenou vzduchem zpět do vany. Perličkový systém funguje na principu, kdy se studený nebo ohřátý vzduch tryskami vhání do napuštěné vody. A oba systémy lze kombinovat, čímž se účinek masáže násobí.
A ještě pohled do historie vany
Ve středověku se lidé občas osvěžili koupelí v kádi nebo navštěvovali opět veřejné lázně (jako staří Římané). V městských lázních se v té době používaly velké oválné nebo okrouhlé dřevěné kádě stažené obručemi, případně kamenné vany, které vystřídaly starší nádoby dlabané z kmene stromů. V empíru již každá zámožná rodina vlastnila koupací vanu.
A v 19. století se vybavení koupelny již výrazně přibližovalo dnešku. V koupelně byla zřízena sprcha nad ramenem vodovodu, nechyběla tu lázeňská vodní kamna na ohřev vody. Vany se vyráběly ze zinkového, měděného nebo pocínovaného plechu. Kromě toho byly vany též dřevěné, smaltované, z kameniny nebo kachlíků.
