Není člověk ten, který by vyhověl všem, asi tak nějak lze parafrázovat známé rčení. Pro hodnocení českých interiérů platí až děsivě. Český humor a tolerance mizí okamžitě, jakmile se objeví cokoli, co vybočuje z řady.
Pobuřují nejen tvary, ale dokonce i materiály nebo barvy. Plast je studený, sklo neosobní, kov se špatně udržuje. Bílá je moc bílá, černá smutná.
Až krutý nesouhlas zazní i u tak dnes už zcela běžných záležitostí, jako jsou spojená kuchyně s obývákem, klozet v koupelně nebo pultová střecha. A běda, kdyby si někdo pořídil trpaslíka. Jenže i ten může být roztomilý. A vtipný.
Když s ním před lety přišel Philippe Starck, který navrhl pro firmu Kartell plastovou sedačku v podobě sedícího trpaslíka, téměř všichni se zděsili. Dnes už tento výrobek patří ke klasice, jež baví.
Nadsázka u Starcka pokračovala, dnes můžete sedět na hlavě nejen trpaslíkovi, ale také Budhovi, který má tvář Lorenza Medicejského. A klidně ve zlatě, bronzu nebo v klasické černé.
Bonze a Bubu od Philippa Starcka - stolek (či taburet) Bonze má připomínat Budhu i tvář Lorenza Medicejského
Optimistický trpaslík
Nemusíte mít rádi trpaslíky, háčkované dečky nebo umakartové kliky. Může vám vadit plast, který se tváří jako broušené sklo, o plastové židli v podobě vytvarovaného lidského těla nemluvě. Jenže jak řekl Seneca: "Cizí vady máme před očima, vlastní za zády."
Zkusme se proto v novém roce podívat na bydlení s nadhledem - zasmát se u židle, která vypadá jako špalek nebo vytvarované lidské pozadí, pobavit nás může pohovka připomínající kajmana.
Možná pak místo nudných šňůr na prádlo sáhneme raději po stylizovaných stromech. A budeme jen závidět těm, kteří se zasní v koruně "židle".
"Cítit se někde doma je cit náramně složitý a nelze ani vypočítat, co v něm všechno vězí. Morální důvěra a tělesné pohodlí, poetické zkušenosti i nějaký mysticismus," řekl Karel Čapek. Byl to hodně moudrý muž.