Květiny a zvířata nikdy neujdou dětské pozornosti, bývají dokonce mezi prvními objekty jejich zájmu. To lze dobře využít, protože malé dítě, které se naučí starat se o svou kytičku, pochopí bez dlouhého vysvětlování, co je to zodpovědnost. Získá i hezký vztah ke všemu živému. Jenže některé květiny k dětem, které bývají odborníky na ochutnávání všeho, co je v dosahu, prostě nepatří. Mohly by jim totiž hodně ublížit.
Mezi nejznámější silně jedovaté pokojové rostliny patří dieffenbachie, zmijovec, karantus, Cuphea hyssopifolia (oblíbená mezi pěstiteli bonsají) i řada sukulentů. Prvně jmenovaná dieffenbachie má v listech navíc ostré krystalky šťavelanu vápenatého, které rozdírají tkáně a urychlují tak pronikání jedovatých látek do těla. Nebezpečné mohou být i rostliny, které u citlivých jedinců mohou způsobit kontaktní dermatitidu. Projevuje se svěděním kůže či vyrážkou. Může ji způsobit například dieffenbachie, kroton (Codiaeum), fatsie (Fatsia), filodendron, šeflera (Schefflera), protažinka (Gynura), vánoční hvězda, stínovka (Polyscias), a dokonce i břečťan. Ostnité sukulenty také nejsou vhodnou součástí domácnosti, kde pobíhají malé děti. Některé mohou navíc obsahovat i látky, které při nežádoucím kontaktu mají na svědomí komplikované hojení - je to jejich dvojitá obrana. Nejhorší jsou ostny, které se snadno lámou. Pak se velmi těžko vytahují.
Pyl - nepřítel alergiků
Další omezení přibývají u alergiků. Nejhorší jsou pro ně rostliny, které se rozmnožují pomocí větru, a proto uvolňují pyl z malých nenápadných květů velmi snadno a ve velkém množství. Naštěstí jich mezi pokojovými rostlinami najdeme jen minimum, například šáchory a bambusy. S rostlinami, které jsou ozdobné hlavně svými listy, problémy nebývají. Kvetou málokdy a stačí nerozkvetlá poupata včas odštípnout. (U rostlin, které se při opylení spoléhají na hmyz, a to je valná většina pokojovek, musí být květy nápadné, takže ani poupata nelze přehlédnout.) Sem patří například kalateje, fíkusy dračince, maranty a řada dalších. Trochu matoucí mohou být kapradiny. Sice nekvetou, ale drobounké spory, které uvolňují, mohou působit podobně jako pyl. Tvori se na spodních stranách listů, často ve velkém množství. Dalším skrytým ne- bezpečím mohou být roztoči a plísně, kterým se v teplé vlhké zemině květináčů velmi dobře daří. Vždy se vyplatí vědět, na co konkrétně je kdo z rodiny alergický, a poradit se s lékařem. V případě, že by zdrojem problémů byly květináče, lze zvolit například pěstování pomocí hydroponie.
Co nepatří na zahradu
Jedovaté rostliny by v přítomnosti dětí samozřejmě neměly být ani na zahradě. Je to zbytečné riziko, výběr mezi těmi bezpečnými je dostatečně velký i pro nejnáročnější. I zde je nutné brát ohled na alergie. Pokud je způsobuje například linka či olše, neměla by stát před okny. Tyto stromy rozkvétají už nyní a pokvetou až do dubna. Od jara až do podzimu kvetou trávy, které bývají častou příčinou obtíží. Jejich pyl se sice pomocí větru šíří na velké vzdálenosti, ale každý alergik vám potvrdí, že být dva, či dvacet metrů od rozkvetlé louky je veliký rozdíl. Pomůže proto zahrada se sečeným trávníkem, nejlépe obehnaná nekvetoucím živým plotem, který zadrží i část pylu přilétajícího z okolí.
Mezi nejznámější silně jedovaté pokojové rostliny patří dieffenbachie, zmijovec, karantus, Cuphea hyssopifolia (oblíbená mezi pěstiteli bonsají) i řada sukulentů. Prvně jmenovaná dieffenbachie má v listech navíc ostré krystalky šťavelanu vápenatého, které rozdírají tkáně a urychlují tak pronikání jedovatých látek do těla. Nebezpečné mohou být i rostliny, které u citlivých jedinců mohou způsobit kontaktní dermatitidu. Projevuje se svěděním kůže či vyrážkou. Může ji způsobit například dieffenbachie, kroton (Codiaeum), fatsie (Fatsia), filodendron, šeflera (Schefflera), protažinka (Gynura), vánoční hvězda, stínovka (Polyscias), a dokonce i břečťan. Ostnité sukulenty také nejsou vhodnou součástí domácnosti, kde pobíhají malé děti. Některé mohou navíc obsahovat i látky, které při nežádoucím kontaktu mají na svědomí komplikované hojení - je to jejich dvojitá obrana. Nejhorší jsou ostny, které se snadno lámou. Pak se velmi těžko vytahují.
Pyl - nepřítel alergiků
Další omezení přibývají u alergiků. Nejhorší jsou pro ně rostliny, které se rozmnožují pomocí větru, a proto uvolňují pyl z malých nenápadných květů velmi snadno a ve velkém množství. Naštěstí jich mezi pokojovými rostlinami najdeme jen minimum, například šáchory a bambusy. S rostlinami, které jsou ozdobné hlavně svými listy, problémy nebývají. Kvetou málokdy a stačí nerozkvetlá poupata včas odštípnout. (U rostlin, které se při opylení spoléhají na hmyz, a to je valná většina pokojovek, musí být květy nápadné, takže ani poupata nelze přehlédnout.) Sem patří například kalateje, fíkusy dračince, maranty a řada dalších. Trochu matoucí mohou být kapradiny. Sice nekvetou, ale drobounké spory, které uvolňují, mohou působit podobně jako pyl. Tvori se na spodních stranách listů, často ve velkém množství. Dalším skrytým ne- bezpečím mohou být roztoči a plísně, kterým se v teplé vlhké zemině květináčů velmi dobře daří. Vždy se vyplatí vědět, na co konkrétně je kdo z rodiny alergický, a poradit se s lékařem. V případě, že by zdrojem problémů byly květináče, lze zvolit například pěstování pomocí hydroponie.
Co nepatří na zahradu
Jedovaté rostliny by v přítomnosti dětí samozřejmě neměly být ani na zahradě. Je to zbytečné riziko, výběr mezi těmi bezpečnými je dostatečně velký i pro nejnáročnější. I zde je nutné brát ohled na alergie. Pokud je způsobuje například linka či olše, neměla by stát před okny. Tyto stromy rozkvétají už nyní a pokvetou až do dubna. Od jara až do podzimu kvetou trávy, které bývají častou příčinou obtíží. Jejich pyl se sice pomocí větru šíří na velké vzdálenosti, ale každý alergik vám potvrdí, že být dva, či dvacet metrů od rozkvetlé louky je veliký rozdíl. Pomůže proto zahrada se sečeným trávníkem, nejlépe obehnaná nekvetoucím živým plotem, který zadrží i část pylu přilétajícího z okolí.
