Pak je nutné počítat s investicí přinejmenším 60 tisíc korun a stavbu musí povolit stavební úřad. Pokud se původní jádro pouze obloží speciálními panely,které napodobují vzhled obkladů, může si obnovu udělat každý sám i bez stavebního povolení - samotný materiál obkladových desek lze koupit zhruba za 20 tisíc korun. Před stavbou si však každý musí položit několik otázek.
S povolením, či načerno?
Co se získá tím, že bude stavba oficiálně povolená? Není jednodušší obejít úřední mašinerii? »Když jsme se do přestavby chtěli pustit, rozmýšleli jsme se podobně,« vzpomíná Jitka Zámečníková, když pyšně stojí mezi »futry« nové koupelny. »Pak jsme si uvědomili, že bydlíme v domě, kde nemůžeme čekat, že by se někdo ze sousedů »nepřeptal« na stavebním úřadu, jak je to s tou naší koupelnou. Podle hesla: Neudám vás, ale ohlásit to musím,« usmívá se Jitka Zámečníková. Při rekonstrukci se totiž nelze vyhnout pracím, které mohou obtěžovat i ostatní obyvatele domu. Musí se vybourat a zlikvidovat staré jádro, do nově postavených příček se sekají drážky pro nové instalace elektřiny a vody, vrtá se do zdí - všichni vědí, jak snadno se domem postaveným panelovou technologií přenášejí zvuky od sousedů. Oficiální povolení má ovšem i opačný efekt. Kdo je dostane, rozjíždí úřední mašinerii, která může být zakončena jen kolaudací stavby. Každý se musí připravit na to, že komisi stavebního úřadu bude muset předložit doklady o tom, že se stavělo odborně. Revizní zpráva potvrdí, že je elektřina připojená podle současných požadavků na bezpečnost a že na stavbu dohlížel odborník stavař. Některé stavební úřady požadují i tlakovou zkoušku vodovodních rozvodů.
K přestavbě bývá nutné i povolení statika
Samy formality povolování přestavby bytového jádra nejsou zase tak složité. Mnoho firem, které se na podobné práce specializují, zajistí i vypracování projektu, který je potřeba předložit stavebnímu úřadu. Ten požaduje i souhlas majitele, tedy obce nebo družstva. »Za projekt účtujeme kolem 1500 korun. Pokud se nehýbá s příčkami, obvykle úřadu stačí ujištění, že nedojde k porušení současných nosných konstrukcí. Když chce někdo změnit dispozice bytu, aby si zvětšil prostor,požaduje většina stavebních úřadů i statický posudek,« uvádí Miroslav Pospíšil z firmy Unistav. Pokud nemá firma svého statika, je možné se zeptat přímo na stavebním úřadě,kde by měli nabídnout kontakt na odborníka, který má s panelovými domy zkušenosti. V každém městě je jenom několik typů paneláků, takže se dispozice opakují. I v Praze s milionem obyvatel se vyskytuje něco přes deset typů běžných koupelnových jader. Specialista, který je zná, je schopný nabídnout statické posouzení levnějí než ten, kdo bude pracně vyhledávat na ústředí družstva či v archivu stavebního úřadu plány. Průměrná cena se pohybuje kolem 2500 korun.
Zahrát si na dispečera?
Určitou variantou na pomezí zákona se zdá možnost nezadávat zakázku celou jediné firmě takzvaně na klíč, ale sezvat si podle připraveného harmonogramu jednotlivé řemeslníky. Má to jediný zádrhel: ke stavebnímu povolení je potřeba dodat podpis a potvrzení od takzvaného stavebního dozoru. To je osoba, která má oprávnění provádět občanské stavby. »Když to drasticky zjednoduším, tak pro jednoduché stavby do tří podlaží to může být stavař středoškolák, pro vyšší dům se vyžaduje stavební dozor od absolventa stavební fakulty,« upozorňuje Vladimír Mařík z firmy Bytový servis. »Podle stavebního zákona se tak zajišťuje odborné provedení stavby a tento člověk pak také zodpovídá za dokonalost provedení, aby nemohlo dojít třeba k porušení statiky. Obecně se ví, že lidi uprosí známé nebo kamarády stavaře jen kvůli podpisu. Stavař,který na podobný postup přistupuje, může být v případě havárie trestně stíhán,« varuje Vladimír Mařík.
Rozdíly nejsou tak velké
Zkušenosti z praxe ukazují, že rozdíly v cenách pro variantu »na klíč« a s vlastní účastí nejsou tak ohromující. Nejnižší průměrná cena za kompletní přestavbu jádra na klíč se pohybuje kolem šedesáti tisíc korun (ve velkoměstě je vyšší a naopak). To v případě, kdy se použijí běžné zařizovací předměty - vana do 3000 korun, umyvadlo či baterie do dvou tisíc a nejlevnější obklady a dlažby za 200 až 300 korun za metr čtvereční. Když se sečtou náklady za materiál, dojde se k částce blížící se 30 tisícům korun. Když by na stavbě pracovali dva lidé osm hodin denně po dobu šesti dní, zaplatí se jim za práci 24 tisíc korun. Za hodinu práce řemeslníka je totiž potřeba počítat kolem 250 korun (v běžném neznačkovém autoservisu se tomu nikdo nediví). Z tohoto srovnání je vidět, že rozdíly mezi objednáním na klíč a »domácí« tvorbou nejsou tak velké. Dosáhne se toho jednoduše: firmě se za materiál zaplatí jen 5% DPH, velkoodběratelé dostávají navíc množstevní slevy, pokud nakupují (a pravidelně platí) u stálé firmy.
CO JE POTŘEBA KE STAVEBNÍMU POVOLENÍ:
* jméno a adresa
* účel a místo stavby
* termíny započetí a dokončení stavby
* název, sídlo a oprávnění zpracovatele projektové dokumentace
* samotná dokumentace včetně technické zprávy
* kopie oprávnění dodavatele stavebních prací
* seznam a adresy účastníků stavebního řízení
* souhlas majitele domu se stavbou
Obvyklý harmonogram stavebních prací
(při použití porobetonu)
1. den dopoledne bourání, odpoledne se vyzdí do poloviny
2. den dozdí se do stropu, vypění spára mezi příčkou a stropem, přípravné práce k rozvodům
3. den rozvody vody a elektřiny, usazení vany
4. den zazdění vany, začne se obkládat a štukovat
5. den dokončení obladů a dlažeb
6. den usazení zařizovacích předmětů, baterie, zásuvky, vypínače, ventilátor
NA CO NEZAPOMENOUT PŘI BUDOVÁNÍ KOUPELNY:
* spojení toalety s koupelnou povolí stavební úřad jen u bytů do dvou místností
* ve smlouvě by kromě běžných bodů, jako jsou termíny zhotovení a plateb, neměla chybět povinnost firmy zajistit úklid v domě
* pravidelně kontrolovat řemeslníky: nejčastěji se objevuje usazení baterie našikmo, zásuvky nejsou ve stejné výšce, málo zasekané kabely »vylézají« ze stěny, zapomene se uzemnit vana (dodatečně je to velký problém, uzemnění je na opačné straně než vanová dvířka), vana není v rovině, v rozích se pak usazuje voda
* firma nesmí zapomenout na konci každé směny přimontovat záchodovou mísu tak, aby byla funkční
S povolením, či načerno?
Co se získá tím, že bude stavba oficiálně povolená? Není jednodušší obejít úřední mašinerii? »Když jsme se do přestavby chtěli pustit, rozmýšleli jsme se podobně,« vzpomíná Jitka Zámečníková, když pyšně stojí mezi »futry« nové koupelny. »Pak jsme si uvědomili, že bydlíme v domě, kde nemůžeme čekat, že by se někdo ze sousedů »nepřeptal« na stavebním úřadu, jak je to s tou naší koupelnou. Podle hesla: Neudám vás, ale ohlásit to musím,« usmívá se Jitka Zámečníková. Při rekonstrukci se totiž nelze vyhnout pracím, které mohou obtěžovat i ostatní obyvatele domu. Musí se vybourat a zlikvidovat staré jádro, do nově postavených příček se sekají drážky pro nové instalace elektřiny a vody, vrtá se do zdí - všichni vědí, jak snadno se domem postaveným panelovou technologií přenášejí zvuky od sousedů. Oficiální povolení má ovšem i opačný efekt. Kdo je dostane, rozjíždí úřední mašinerii, která může být zakončena jen kolaudací stavby. Každý se musí připravit na to, že komisi stavebního úřadu bude muset předložit doklady o tom, že se stavělo odborně. Revizní zpráva potvrdí, že je elektřina připojená podle současných požadavků na bezpečnost a že na stavbu dohlížel odborník stavař. Některé stavební úřady požadují i tlakovou zkoušku vodovodních rozvodů.
K přestavbě bývá nutné i povolení statika
Samy formality povolování přestavby bytového jádra nejsou zase tak složité. Mnoho firem, které se na podobné práce specializují, zajistí i vypracování projektu, který je potřeba předložit stavebnímu úřadu. Ten požaduje i souhlas majitele, tedy obce nebo družstva. »Za projekt účtujeme kolem 1500 korun. Pokud se nehýbá s příčkami, obvykle úřadu stačí ujištění, že nedojde k porušení současných nosných konstrukcí. Když chce někdo změnit dispozice bytu, aby si zvětšil prostor,požaduje většina stavebních úřadů i statický posudek,« uvádí Miroslav Pospíšil z firmy Unistav. Pokud nemá firma svého statika, je možné se zeptat přímo na stavebním úřadě,kde by měli nabídnout kontakt na odborníka, který má s panelovými domy zkušenosti. V každém městě je jenom několik typů paneláků, takže se dispozice opakují. I v Praze s milionem obyvatel se vyskytuje něco přes deset typů běžných koupelnových jader. Specialista, který je zná, je schopný nabídnout statické posouzení levnějí než ten, kdo bude pracně vyhledávat na ústředí družstva či v archivu stavebního úřadu plány. Průměrná cena se pohybuje kolem 2500 korun.
Zahrát si na dispečera?
Určitou variantou na pomezí zákona se zdá možnost nezadávat zakázku celou jediné firmě takzvaně na klíč, ale sezvat si podle připraveného harmonogramu jednotlivé řemeslníky. Má to jediný zádrhel: ke stavebnímu povolení je potřeba dodat podpis a potvrzení od takzvaného stavebního dozoru. To je osoba, která má oprávnění provádět občanské stavby. »Když to drasticky zjednoduším, tak pro jednoduché stavby do tří podlaží to může být stavař středoškolák, pro vyšší dům se vyžaduje stavební dozor od absolventa stavební fakulty,« upozorňuje Vladimír Mařík z firmy Bytový servis. »Podle stavebního zákona se tak zajišťuje odborné provedení stavby a tento člověk pak také zodpovídá za dokonalost provedení, aby nemohlo dojít třeba k porušení statiky. Obecně se ví, že lidi uprosí známé nebo kamarády stavaře jen kvůli podpisu. Stavař,který na podobný postup přistupuje, může být v případě havárie trestně stíhán,« varuje Vladimír Mařík.
Rozdíly nejsou tak velké
Zkušenosti z praxe ukazují, že rozdíly v cenách pro variantu »na klíč« a s vlastní účastí nejsou tak ohromující. Nejnižší průměrná cena za kompletní přestavbu jádra na klíč se pohybuje kolem šedesáti tisíc korun (ve velkoměstě je vyšší a naopak). To v případě, kdy se použijí běžné zařizovací předměty - vana do 3000 korun, umyvadlo či baterie do dvou tisíc a nejlevnější obklady a dlažby za 200 až 300 korun za metr čtvereční. Když se sečtou náklady za materiál, dojde se k částce blížící se 30 tisícům korun. Když by na stavbě pracovali dva lidé osm hodin denně po dobu šesti dní, zaplatí se jim za práci 24 tisíc korun. Za hodinu práce řemeslníka je totiž potřeba počítat kolem 250 korun (v běžném neznačkovém autoservisu se tomu nikdo nediví). Z tohoto srovnání je vidět, že rozdíly mezi objednáním na klíč a »domácí« tvorbou nejsou tak velké. Dosáhne se toho jednoduše: firmě se za materiál zaplatí jen 5% DPH, velkoodběratelé dostávají navíc množstevní slevy, pokud nakupují (a pravidelně platí) u stálé firmy.
CO JE POTŘEBA KE STAVEBNÍMU POVOLENÍ:
* jméno a adresa
* účel a místo stavby
* termíny započetí a dokončení stavby
* název, sídlo a oprávnění zpracovatele projektové dokumentace
* samotná dokumentace včetně technické zprávy
* kopie oprávnění dodavatele stavebních prací
* seznam a adresy účastníků stavebního řízení
* souhlas majitele domu se stavbou
Obvyklý harmonogram stavebních prací
(při použití porobetonu)
1. den dopoledne bourání, odpoledne se vyzdí do poloviny
2. den dozdí se do stropu, vypění spára mezi příčkou a stropem, přípravné práce k rozvodům
3. den rozvody vody a elektřiny, usazení vany
4. den zazdění vany, začne se obkládat a štukovat
5. den dokončení obladů a dlažeb
6. den usazení zařizovacích předmětů, baterie, zásuvky, vypínače, ventilátor
NA CO NEZAPOMENOUT PŘI BUDOVÁNÍ KOUPELNY:
* spojení toalety s koupelnou povolí stavební úřad jen u bytů do dvou místností
* ve smlouvě by kromě běžných bodů, jako jsou termíny zhotovení a plateb, neměla chybět povinnost firmy zajistit úklid v domě
* pravidelně kontrolovat řemeslníky: nejčastěji se objevuje usazení baterie našikmo, zásuvky nejsou ve stejné výšce, málo zasekané kabely »vylézají« ze stěny, zapomene se uzemnit vana (dodatečně je to velký problém, uzemnění je na opačné straně než vanová dvířka), vana není v rovině, v rozích se pak usazuje voda
* firma nesmí zapomenout na konci každé směny přimontovat záchodovou mísu tak, aby byla funkční
 Pokud požijete sanitární keramiku určenou do malých koupelen, máte šanci, že se vám sem vejde i bidet. V případě řady Olymp vás tento doplněk přijde asi na 1600 korun. |
 Rohová vana Rosa je vybavena čelním panelem, sedátkem, podhlavníkem i madlem. Přesto se vejde i do panelákové koupelny. Jejímu optickému zvětšení pomohou i zrcadla. |
 Mozaika ze zrcátek, úlomků bílých obkládaček, mušlí a kamínků je na zdi za vanou a bidetem do výše témeř dvou metrů. |
|
|
 Duroplastová sedátka mohou na rozdíl od výrobků z měkkého plastu naprosto věrně kopírovat barvu keramiky. |
|
|
