Ještě před pěti lety tu byla opadaná omítka i obkladačky, zpuchřelá okna a ohavné mříže. Dnes vypadá unikátní vila, kterou si nechal navrhnout velkostatkář Adolf Bauer, jako novostavba. Jen koupelna si vyžádala vytvoření hned pěti druhů replik původních obkladů. Podívejte se na fotografie!
K rekonstrukci patřila i úprava okolí.
Návrh architekta Josefa Gočára, jednoho z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, vznikl v roce 1912. O dva roky později byla vila dokončena. Gočár, autor slavného domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, zde nešetřil kubistickými prvky na fasádě (typické dekorativní hvězdicové orámování oken či zešikmená forma hlavní římsy).
Snažil se ale i kubisticky "vytvarovat" celý objem domu. Vnitřní uspořádání pak připomíná tradiční anglickou vilovou architekturu s centrální schodišťovou halou i krbem, jen umístění ložnice a koupelny neodpovídá zvyklostem.
Unikátnost stavby podtrhuje to, že jde o jedinou kubistickou vilu postavenou na venkově. Navíc tento styl, který vycházel ze slavného Picassova kubismu, se prosadil v architektuře prakticky jen v českém prostředí. Jde tedy o světový unikát.
Krásné detaily výzdoby zábradlí
Od slávy k mřížím
Historii vily poznamenal osud rodiny – po smrti statkáře Bauera v roce 1929 přešla na dědice, za války ji jako židovský majetek zabavily protektorátní úřady. Po roce 1945 zde po řadu let sídlila správa obce včetně knihovny, proto okna a dveře chránily mříže. Ty jí na pohostinnosti samozřejmě nepřidaly. Původní vybavení, pokud se vůbec dochovalo, chátralo.
Přitom zastánci kubismu – v roce 1911 vytvořili Skupinu výtvarných umělců - se vždy snažili vytvářet jednotný celek. Architektuře domu tak mělo odpovídat i jeho vybavení, od nábytku, lamp a váz až po porcelán či tapety. Proto také založili architekti Gočár, Chochol a Janák v roce 1912 Pražské umělecké dílny, pro které navrhovali nábytek, drobné předměty podle návrhů kubistických autorů si vzalo na starost družstvo Artěl.
Detail zábradlí
V roce 1987 se dům sice dostal na seznam kulturních památek, ale vila byla v stále horším a horším stavu. Drahou rekonstrukci si obec Libodřice nemohla dovolit, a tak se rozhodla v roce 2002 vilu prodat a dát jí šanci.
Novým majitelem se stala Nadace českého kubismu. Té se podařilo dům zrekonstruovat do původní podoby, aby zde mohlo vzniknout Muzeum Josefa Gočára a galerie kubistického designu. Protože dům funguje podobně jako třeba Müllerova vila ve Střešovicích v Praze, tedy pouze s průvodcem, je třeba se k prohlídce předem objednat (počet návštěvníků je omezen na osm osob), vstupné je však v porovnání s pražskou vilou výrazně nižší – padesát korun. (http://www.nck.cz/bauerova-vila/).
"Exteriér i interiéry byly rekonstruovány se snahou přiblížit se co nejvíce původnímu stavu," vysvětluje Daniela Škarková, předsedkyně Nadace českého kubismu.
Z původního vybavení zůstaly jen některé prvky, například krbové zařízení, dřevěná vestavěná skříň nebo knihovna. Podle objevených vzorků tapet se budou postupně vyrábět a instalovat repliky pro obývací pokoj, halu a jídelnu.
Rekonstrukce začala v roce 2005, veřejnosti byla Bauerova vila zpřístupněna v červenci 2008.
Náklady se pohybovaly kolem 25 milionů, dalších deset bude stát postupné doplňování a úpravy interiéru.
Koupelna po více než 90 letech
Když továrna RAKO – letos slaví 125. výročí založení – vytvářela speciální obklady pro vilu Adolfa Bauera, nikoho nenapadlo, že po 94 letech se do tohoto domu vrátí. Podle vzorků nalezených ve vile bylo třeba vyrobit několik typů obkládaček – tři hladké bílé s jednou či dvěma klopenými hranami, reliéfní s barevným a zlatým dekorem a pak také ručně lisované reliéfní pásky zdobené černou a bílou glazurou.
Koupelna před rekonstrukcí
"Pro reliéfní obkládačky byl vyvinut a vyroben speciální lisovací přípravek, pomocí kterého byly obkládačky ručně lisovány na laboratorním lisu," vysvětluje Václav Vágner z vývojového oddělení rakovnického závodu společnosti Lasselsberger, pod kterou dnes RAKO patří.
"Vyvinuli jsme i novou glazuru podle receptury Ivana Brotánka, ale také barvy a následně obtisky se základním květinovým dekorem, který byl po výpalu domalováván pro zachování dokonalého charakteru ruční práce. Ručně bylo nanášeno i zlato na reliéfní rámeček těchto obkládaček," popisuje Václav Vágner.
Koupelna po rekonstrukci.
Náročná zakázka replik nebyla první, kterou RAKO v posledních letech muselo zvládnout – k těm nejznámějším patří hotel Imperial v Praze nebo Obecní dům.
Dokonalá replika původních reliéfních obkládaček
Josef GočárV anketě o nejvýznamnějšího českého architekta 20. století, kterou nedávno vypsala komora stavebních inženýrů, Josef Gočár (1880–1945) suverénně zvítězil. Na uměleckoprůmyslové škole byl v letech 1902 až 1905 žákem Jana Kotěry, v roce 1924 byl jmenován profesorem a v roce 1928 rektorem Akademie výtvarných umění. Od roku 1911 byl předsedou Skupiny výtvarných umělců a později členem a předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes. S Pavlem Janákem založil v roce 1911 Pražské umělecké dílny. V roce 1925 získal pařížskou Grand Prix a o rok později francouzský řád Čestné legie. Byl členem České akademie věd a umění a korespondenčním členem Královského institutu britských architektů v Londýně. Nejznámější díla: Dům U Černé Matky Boží, Praha, 1911–12 |
Interiér ve stylu kubismu
