Nemovitost stojí v klidné čtvrti Mostu, jež je charakteristická tím, že se v ní na rozdíl od většiny města zachovaly i předválečné prvky. Byt plný silných příběhů se skládá z kuchyně, obývacího pokoje, ložnice a pracovny.
Když sem paní Jana přišla jako velice mladá, bytová vila zdaleka nepřipomínala ten harmonický prostor se starožitnými prvky, jímž je dnes. „Studovala jsem vysokou školu a k tomu hostovala v divadle a neměla moc času. Pomohl mi tatínek, který byl velice šikovný. Jednou jsem se vrátila a zjistila, že tady udělal spoustu práce, třeba elektriku,“ vzpomíná herečka.
 |
Ruku k dílu tehdy přiložila i její maminka. „Když jsme spolu šly sundávat lino, zjistily jsme, že vrstev lina a novin je dohromady jedenáct! To jsem se rozbrečela. Nakonec jsme ale vše opravily,“ přiznává herečka s úlevou.
V dnes už v moderní kuchyni sladěné do modré a šedé barvy s oblibou peče dobroty pro svého malého vnoučka Lukáška. Ten se také objevuje v Ulici, kde hraje roli Miloška, synka Evy a Miloše Knoblochových. Že je televizní seriál pro hereččinu rodinu srdeční záležitostí, připomínají i magnety s jeho logem na velké lednici, která harmonicky ladí se zbytkem kuchyně díky úpravě ve stříbrné barvě.
Kdo by čekal, že v obývacím pokoji naproti sedací soupravě bude televize, byl by překvapen několika policemi s desítkami knih. To je ovšem pouhý zlomek toho, co se manželům, kteří jsou vášnivými čtenáři, podařilo naskládat do obrovské knihovny kopírující stěnu v pracovně.
„Nejraději čtu v noci. Mezi mé nejoblíbenější patří kniha 1984, kterou napsal nadčasový autor George Orwell,“ popisuje Jana. Její vnouček mezitím listuje klasickým vydáním Medvídka Pú.
Mezi spoustou knih leží skleněná mísa plná mušlí různých tvarů. „To jsou mušle z obou oceánů a skoro ze všech moří světa,“ chlubí se herečka. S litvínovským Docela velkým divadlem, které založila se svým manželem, odehrála představení od Austrálie po Mexiko. „Tak jsem si splnila svůj velký sen,“ usmívá se energická žena.
Vedle lastur má ze svých cest i sbírku více než osmdesáti ozdobných náprstků. Ty hrají všemi barvami na vrchu jedné vitríny a zcela zaplňují jednu menší. Obě vitrínky oživují stěnu obývacího pokoje. Ke sbírání náprstků ji vedla jejich praktická velikost, protože na cestách s divadelními kulisami si příliš velké suvenýry nemohla dovolit.
Vnukovi Lukáškovi, kterého dobře znají i diváci Ulice, herečka občas dělá jeho oblíbenou svačinu.
Jana Galinová se stala v průběhu svého života plného zajímavých setkání i sběratelkou obrazů, které dostávala od svých nadaných přátel. Stěny jejího bytu tak připomínají galerii. Na první pohled je vidět, že je skutečnou milovnicí umění od výtvarného přes literární až po divadelní. Je pro ni štěstím, že tyto zájmy sdílí i její manžel, s nímž žije už tři desítky let.
Optimistická nálada
Druhým domovem se pro oba stalo jejich Docela velké divadlo, kde momentálně zkoušejí novou hru Není korona jako Corona. Jana je totiž především vášnivou herečkou a Jurij režisérem. I u nich občas platí, že režisér má vždycky pravdu.
Jejich domov je však opravdu vroucným místem. Díky fence Aše, která skotačí po celém bytě jako malý černý čertík, je tady vždy veselo, i když za dveřmi řádí pandemie. Herečka, jež nedávno překonala covid, je houževnatá optimistka.
„Se svou maminkou jsem byla zvyklá jezdit v létě na různé wellness pobyty. Loni to bohužel nešlo, takže jsme si udělaly takové malé wellness centrum tady na terase,“ líčí Jana. Příjemnou součástí bytu je totiž sukulenty ozdobená terasa, která poskytuje dostatek prostoru pro zasloužený odpočinek.
