Barbora z Istanbulu: Riskla jsem to a peníze za byt poslala předem

Do Istanbulu jsem se dostala díky studijnímu programu Erasmus. Turecko jsem si zamilovala již dříve, a tak bylo mou jasnou volbou. Je mi 24 let a studuji na místní soukromé univerzitě Sabanci. Bydlení na koleji jsem zavrhla a rozhodla se najít bydlení na vlastní pěst, píše ve svém příběhu Barbora.

Raději bych dala přednost nějakému menšímu městu. V Istanbulu žije až 20 milionů lidí, a to se mi zdá přece jen moc, ale má domácí fakulta (studuji obor Historická sociologie na Univerzitě Karlově) spolupracuje pouze s touto jednou školou v celém Turecku. Vybírat jsem si nemohla.

Od turecké univerzity jsem dostala nabídku bydlení na koleji. To jsem ale okamžitě zavrhla kvůli velmi přísným pravidlům. Je nutné být do určité večerní hodiny doma, návštěvy se musí hlásit na recepci a některé koleje jsou striktně jen pro kluky, nebo holky. Navíc je univerzita Sabanci daleko od centra, takže bych byla odtržená od města a života.

Jak se bydlí v Istanbulu

Ubytování jsem si tedy musela najít sama. Byt jsem našla ještě před příletem do Istanbulu díky skupině na Facebooku s názvem Erasmus Istanbul Flats and Flatshare.

Na této stránce se každý den objevují nabídky bydlení pro studenty z Erasmu. Odepsala jsem na několik inzerátů, vyměnila si pár zpráv s pronajímateli bytů a nakonec jsem ubytování opravdu našla.

Istanbul je velmi rozlehlý a bylo třeba najít čtvrť, z které je blízko do centra i do školy. Já si vybrala čtvrť Fatih na evropské straně Istanbulu. Byt s dvěma ložnicemi jsem nehledala jen pro sebe, ale i pro mou kamarádku a jejího přítele. Oba také odjeli do Istanbulu studovat.

Majiteli bytu jsme museli předem poslat zálohu. Chtěl mít jistotu, že opravdu dorazíme. Všichni nás od toho odrazovali, ale my podlehli a poslali mu 100 eur s tím, že nám poslal své ID. Báli jsme se, že o peníze přijdeme, ale riskli jsme to, a vše dobře dopadlo.

Náš domácí nebyl žádný podvodník. Byt vypadal přesně jako na fotografiích u inzerátu. Na místo jsem přijela o několik dní dříve než kamarádi. Pronajímatel byl tak hodný, že mě v městě vyzvedl a zavezl do bytu. Ještě ten večer mě pozval na výbornou večeři.

Kuchyně je trochu menší, ale nám stačí. Chybí zde pouze trouba. Většina domácností má jen plynový plotýnkový vařič. Konvice na čaj ale nikde nechybí.

Výhled z okna mého pokoje na trh, který se koná každý pátek.

Bydlíme v čtyřpodlažním domě, který vypadá na první pohled trochu hrůzostrašně, ale byt je hezký, velký a čistý. Má dvě ložnice, obývací pokoj s televizí, gaučem a jídelním stolem, koupelnu spojenou s toaletou a kuchyň s malým balkonem. 

Kuchyně je trochu menší, ale nám stačí. Chybí zde pouze trouba. Většina domácností má jen plynový plotýnkový vařič, na kterém nesmí chybět konvička na čaj. Turci jsou totiž čajem posedlí a stále jej pijí.

V pokoji mám dvě postele a skříň. Vadí mi, že byt nemá žaluzie. Okna mého pokoje jsou do ulice a lidé z protějšího domu vidí všechno, já ale samozřejmě také. Z toho důvodu mám skoro celý den zatažené závěsy.

V koupelně máme vanu se sprchovou zástěnou, umyvadlo s toaletní skříňkou a záchod. Většina zdejších bytů má evropský záchod, nikoliv ten turecký s dírou v podlaze. Ovšem byla jsem i v bytě, kde měli pouze místní tradiční toaletu.

Výzva do ciziny

Zkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: [e-mail] pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme.

I my jsme si původně mysleli, že náš byt má jen sedací WC. Po pár dnech jsme náhodou v komoře zatáhli za splachovadlo a na podlaze se pod vrstvou kartonu ozvalo spláchnutí. Majitel záchod využívá pouze jako sklad.

Byt se zásadně neliší od těch našich českých. Špatná byla pouze kvalita rozvodů vody a plynu, které bytem vedly velmi ledabyle. Navštívila jsem ale také rodinu mého tureckého kamaráda a jejich byt byl úplně jiný. Jsou to Kurdové z východu Turecka, kteří žijí v Istanbulu. V obýváku neměli žádný nábytek, pouze na zdi byla připevněna LCD televize a na zemi ležely polštáře na sezení. Když přišel čas večeře, tak rodina přinesla do místnosti nízký kulatý stolek, kolem kterého jsme při jídle všichni seděli.

Istanbul je obrovské velkoměsto, které je plné kontrastů, dobrého jídla, milých lidí a zajímavých míst, které stojí za to navštívit. Pokud by vás zajímalo více informací o mém pobytu zde, tak se můžete podívat na stránky cestovatelského blogu LoveTravelling, který jsem si založila se svojí kamarádkou.