Do Canterbury jsem přijela v září 2011, kdy jsem nastupovala do prvního ročníku bakalářského studia. Ubytovala jsem se na kolejích, které jsem si několik měsíců předem vybrala a zaplatila on-line.
Koleje nabízené univerzitami v Anglii jsou výrazně dražší než ubytování v soukromí. Poskytuje se v průměru pouze na dobu 35 týdnů a může v něm být zahrnuto stravování.
Cena se pohybuje v závislosti na lokalitě v rozmezí od 90 do 250 liber za týden (2 826 až 7 850 korun). I kdyby si však studenti za onen komfort byli ochotni připlatit i v následujících ročnících, téměř žádná univerzita nemá dostatečně velkou kapacitu na to, aby ubytovala také studenty z vyšších ročníků, a drtivá většina z nás tak byla odkázána na spolubydlení v soukromí.
V Canterbury jsou nemovitosti určené k pronájmu rozděleny na dvě skupiny: pro studenty a pro pracující. Do té první skupiny spadají byty a klasické anglické řadové domky, které jsou výrazně starší, opotřebovanější a kvůli poptávce převyšující nabídku také dražší.
Po prvních měsících na koleji jsem se dohodla se třemi kamarádkami, že budeme bydlet spolu. Hledaly jsme zateplený dům s plastovými okny, ve kterém budeme mít každá svůj pokoj. Chtěly jsme, aby energie a služby byly zahrnuty v celkové ceně a aby se jednalo o pronájem bez realitní kanceláře.
Pronájem od přímého majitele je výhodnější v tom, že od nájemců nevyžaduje britského ručitele, který se kanceláři upíše, že v případě neplatičů na sebe převezme veškerý dluh, protože od cizinců, nezávisle na tom, zda jsou z EU či nikoliv, je složitější jakékoliv platby vymáhat. Navíc se tak člověk vyhne placení provize.
Najít dům 4+1 naštěstí nebylo složité, nicméně těch zateplených s plastovými okny bylo ve městě poskrovnu a také nebylo možné najít pronájem s poplatky za služby a energie v ceně.
Podnájem v domě hrůzy se prodražil
V květnu 2012 jsme hledaly ubytování ve čtvrti Hales Place, která je díky nízkým cenám mezi studenty velice populární. Nízké ceny jsou ale vykoupeny tím, že je veřejnou dopravou s centrem města i kampusem špatně propojená, nepatří k bezpečným a v docházkové vzdálenosti také není.
Po osmi prohlídkách téměř totožných domů jsme si vybraly ten nejlevnější. Za 310 liber (9 734 korun) na osobu za měsíc. Jednalo se o klasický anglický řadový domek, který sestával ze vstupní chodby a společného středně velkého obýváku, přes který byl vstup do kuchyně.
Ta měla tvar písmene „U“ a byl v ní plynový sporák, plesnivá pračka a malá lednice bez mrazáku. Dále byla v domě jedna koupelna s vanou, dvě toalety a čtyři ložnice, z nichž dvě byly střední velikosti, třetí malá a čtvrtá dvojnásobně větší než ta nejmenší, a každá byla vybavena jednou šatní skříní, psacím stolem s židlí, jednolůžkem, komodou a nočním stolkem.
Na podlahách byly koberce, ze kterých sice nešla zašlá špína vyčistit, nicméně byl tak dům alespoň teplejší. K domu dále patřila nevyužitá garáž, do které jsme neměly přístup, předzahrádka a zahrádka se zahradním domkem, do kterého jsme opět neměly přístup, ale trávu jsme sekat musely.
Ačkoliv jsme nájemní smlouvu chtěly uzavřít až od září 2012, kdy jsme se také plánovaly nastěhovat, musely jsme se upsat již od 1. července 2012, přičemž smlouva mohla být uzavřená pouze na dobu 12 měsíců.
Klíče jsme si ale mohly převzít až 1. září a za červenec a srpen jsme musely zaplatit poloviční nájem. Opět šlo o běžnou praxi a my jsme nemohly nic namítat, jestliže jsme chtěly někde bydlet.
Odkládat hledání ubytování na letní měsíce bylo velice riskantní, protože již nebyly k dispozici téměř žádné podnájmy. K datu 1. června jsme si na sebe musely přepsat energie, které jsme posléze také musely zaplatit, ačkoliv v domě neměl přes letní měsíce nikdo bydlet.
Protože dům nebyl zateplený a bylo těžké jej vytopit, ve výsledku jsme za měsíc zaplatily i se službami, energiemi a internetem 410 liber (12 874 korun) za osobu. A protože tři z nás neměly britského ručitele a kvůli tomu nemohly platit nájem měsíčně, musely jsme složit celou částku, tj. nájem za 11 měsíců, kauci ve výši dvou nájmů a provizi realitní kanceláři ve výši jednoho nájmu najednou.
Bohužel jsme neměly na výběr, a i kdyby ano, jednalo by se o situaci „z bláta do louže“. Druhý ročník jsme v domě hrůzy, kde střídavě nefungoval bojler a topení, nějak přečkaly. I když jsme bydlení předaly ve stejném stavu, jako jsme jej rok předtím převzaly, měly jsme i fotografie, bylo každé z nás z kauce vráceno pouhých 20 liber a v předávacím protokolu byl vypsán dlouhý seznam, proč nám jsou peníze strženy.
Ten mimo jiné obsahoval položky jako „kočičí zápach po celém domě“ aj., tedy důvody, které jsme fotkami vyvrátit nemohly. I přes všechny strasti jsme si druhý ročník užily se vším všudy.
Bydlení v novostavbě bylo skvělé
Jelikož jsem se před začátkem třetího ročníku stěhovala do Madridu, starosti s anglickými realitními kancelářemi mě rok nezajímaly a ubytování na čtvrtý ročník, který začínal poslední zářijový týden v roce 2014, jsem začala hledat až v průběhu léta. Protože většina mých spolužáků a kamarádů měla studia naplánovaná na tři roky, věděla jsem, že se budu muset přidat k někomu úplně cizímu, což mě děsilo.
Výzva do cizinySvé bydlení a zkušenosti z ciziny pošlete na adresu bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Shánění ubytování pro studenty začíná prohledáváním sociálních sítí, kde je také největší koncentrace nabídek. Z toho důvodu jsem v první řadě zkontaktovala všechny kamarády z jiných oborů a ročníků, jestli nevědí o někom, kdo hledá spolubydlícího. Poštěstilo se mi až týden před začátkem semestru.
Nastěhovala jsem se k Řekyni, jejíž tatínek, zklamaný z přístupu realitních kanceláří ke studentům, v centru Canterbury koupil mezonetový byt. Nacházel se v novostavbě a disponoval terasou, vstupní halou, kuchyní, velikým obývákem propojeným s jídelnou, kde byl mimo jiné také krb, dvěma koupelnami s toaletou a třemi ložnicemi. Nemusela jsem platit kauce a mít britského ručitele.
Nájem jsem platila měsíčně, byl stanovený na 400 liber (12 560 korun) a zahrnoval veškeré poplatky za služby a energie. Ačkoliv byly v bytě dřevěné podlahy i koberec, obešly jsme se bez velkých útrat za topení, protože šlo o novostavbu, která byla energeticky podstatně úspornější.
Pokoj jsem měla vybavený novou šatní skříní, dvěma komodami a manželskou postelí. K tomu byla navíc vlastní koupelna. Také lokalitou byl byt bezkonkurenční, protože se nacházel na hlavním náměstí kousek od High Street, zároveň také pár metrů od centrálního autobusového nádraží, odkud odjížděly autobusy nejen na kampus, ale také do Londýna nebo Doveru a jiných částí hrabství Kent.
I když to pro mnohé může znít děsivě, shánění ubytování, ať už jako student či pracující, není v Anglii vůbec složité, jen je důležité vědět, na co si dát pozor, a začít s prohlídkami včas.
