"Je dobré si udělat jasno v právech a povinnostech, jako je třeba způsob financování společného bydlení, užívání prostor, a to nejen těch společných, ale i těch soukromých. Dohodněte se na běžných domácích zvycích, výchově dětí, přítomnosti zvířat a také způsobu komunikace," vyjmenovává psycholožka Marta Boučková.
"Ale počítejte s tím, že se vše může postupně měnit a bude třeba o podmínkách soužití znovu diskutovat." Někteří odborníci dokonce doporučují základní pravidla sepsat a někam vyvěsit, aby je měl každý z rodiny stále na očích.
1. Věčný problém - peníze
Předem se v rodině domluvte, kdo bude platit nájem, případně hypotéku. Rozdělení by mělo být spravedlivé mezi obě rodiny, ovšem s přihlédnutím k jejich finančním možnostem. Dohodněte se, kdo bude hradit inkaso a eventuální nedoplatky za služby, kolik peněz bude kdo dávat na jídlo a chod domácnosti.
"Odběr elektřiny a vody by měl být oddělený, aby bylo jasné, kdo co spotřeboval. A to by si měl také zaplatit," doporučuje psycholožka Pavlína Cpinová. "Další výdaje, třeba na opravy v domě či bytě a na nové zařízení, rozpočítejte podle počtu členů s vlastním příjmem," doplňuje Lada Skulilová, architektka a psychoterapeutka.
"Kdo se cítí ukřivděný, měl by se ozvat a navrhnout jiné řešení. Po čase je dobré vše zkontrolovat a zrevidovat, zda systém funguje dobře." Dohodu o financování společného bydlení rozhodně neodkládejte na později s tím, že se pak nějak vyrovnáte. Z toho právě vzniká nejvíce konfliktů.
2. Tady bydlím já, sem nechoďte
Ideální je, když má každá generace v domě či bytě vlastní pokoj. Obývací pokoj, kuchyň a sociální zařízení mohou využívat společně. "Každý by měl mít svoje - byť malé - teritorium, kam se vstupuje po zaťukání a se svolením," potvrzuje Lucian Kantor z Manželské a rodinné poradny v Praze.
To by si měl zařídit podle svého uvážení a nikdo by mu do toho neměl mluvit. Je-li místností v domě více, může mít každé z dětí svou vlastní. "Je výhodné, když mají rodiny svůj vchod do domu a svoje sociální zařízení. V přízemí může mít koupelnu a toaletu babička s dědou a v patře jejich děti a vnuci," doplňuje Pavlína Cpinová.
3. Kdo drží dálkový ovladač, ten rozhoduje
"Je praktické pořídit do domácnosti dva televizory, jeden pro rodiče, druhý pro prarodiče. Protože výběr programů může být zdrojem sporů. Naopak děti ve svém pokojíčku televizi nepotřebují," myslí si karlovarská psycholožka Veronika Pavlů.
Jestliže vám dva přístroje přijdou moc, domluvte se v rodině na pravidlech, co se kdy bude v televizi sledovat. "Nejlepší je vzít si v neděli večer program na další týden a označit pořady, na kterých se shodnete. Ve sporných případech si můžete střihnout nebo losovat. Kdo prohraje, musí si najít jinou zábavu," navrhuje řešení sušická terapeutka Marie Kutilová. "Nebo si televizi nekupujte vůbec a budete mít čas na čtení, povídání, hry a své koníčky."
4. Kdo dnes nakoupí, uvaří a uklidí?
Rozdělení domácích prací záleží opět na domluvě. "Pokud rodiny používají jednu kuchyň, ženy by se měly jasně domluvit, zda se bude vařit společně, každá rodina zvlášť, nebo se budou ve vaření střídat. Dále kdo bude sestavovat jídelníček, jak se bude nakupovat, kdo bude platit potraviny, kdo vynášet koš, kdo bude mýt nádobí..." vyjmenovává Marie Kutilová.
"Největší problémy totiž často způsobují každodenní drobnosti - prázdné lahve, nezasunutá židle u stolu, nevynesený koš." Spory mohou vznikat i před ledničkou - totiž o to, čí jsou které potraviny. Proto je lepší je při ukládání oddělit, případně pořídit dvě menší chladničky místo jedné velké.
Z péče o domácnost by neměli být vyloučeni prarodiče. Aby si nepřipadali neužiteční, je dobré jim zadat nějakou menší práci, na niž stačí. Ostatním členům rodiny tak ubude jedna starost.
5. V tom hluku se nedá spát
Nahlas puštěné rádio a hlučná party do půlnoci - tak to se zejména starší generaci vůbec nemusí líbit. Prarodiče obvykle vyžadují klid a jejich denní režim je jiný než mladších pokolení. Na to je nutné brát ohled. "Proto je dobré dohodnout se předem na hodině nočního klidu pro celou domácnost," doporučuje Lada Skulilová.
"Ale počítejte s tím, že se vše může postupně měnit a bude třeba o podmínkách soužití znovu diskutovat." Někteří odborníci dokonce doporučují základní pravidla sepsat a někam vyvěsit, aby je měl každý z rodiny stále na očích.
1. Věčný problém - peníze
Předem se v rodině domluvte, kdo bude platit nájem, případně hypotéku. Rozdělení by mělo být spravedlivé mezi obě rodiny, ovšem s přihlédnutím k jejich finančním možnostem. Dohodněte se, kdo bude hradit inkaso a eventuální nedoplatky za služby, kolik peněz bude kdo dávat na jídlo a chod domácnosti.
"Odběr elektřiny a vody by měl být oddělený, aby bylo jasné, kdo co spotřeboval. A to by si měl také zaplatit," doporučuje psycholožka Pavlína Cpinová. "Další výdaje, třeba na opravy v domě či bytě a na nové zařízení, rozpočítejte podle počtu členů s vlastním příjmem," doplňuje Lada Skulilová, architektka a psychoterapeutka.
"Kdo se cítí ukřivděný, měl by se ozvat a navrhnout jiné řešení. Po čase je dobré vše zkontrolovat a zrevidovat, zda systém funguje dobře." Dohodu o financování společného bydlení rozhodně neodkládejte na později s tím, že se pak nějak vyrovnáte. Z toho právě vzniká nejvíce konfliktů.
2. Tady bydlím já, sem nechoďte
Ideální je, když má každá generace v domě či bytě vlastní pokoj. Obývací pokoj, kuchyň a sociální zařízení mohou využívat společně. "Každý by měl mít svoje - byť malé - teritorium, kam se vstupuje po zaťukání a se svolením," potvrzuje Lucian Kantor z Manželské a rodinné poradny v Praze.
To by si měl zařídit podle svého uvážení a nikdo by mu do toho neměl mluvit. Je-li místností v domě více, může mít každé z dětí svou vlastní. "Je výhodné, když mají rodiny svůj vchod do domu a svoje sociální zařízení. V přízemí může mít koupelnu a toaletu babička s dědou a v patře jejich děti a vnuci," doplňuje Pavlína Cpinová.
3. Kdo drží dálkový ovladač, ten rozhoduje
"Je praktické pořídit do domácnosti dva televizory, jeden pro rodiče, druhý pro prarodiče. Protože výběr programů může být zdrojem sporů. Naopak děti ve svém pokojíčku televizi nepotřebují," myslí si karlovarská psycholožka Veronika Pavlů.
Jestliže vám dva přístroje přijdou moc, domluvte se v rodině na pravidlech, co se kdy bude v televizi sledovat. "Nejlepší je vzít si v neděli večer program na další týden a označit pořady, na kterých se shodnete. Ve sporných případech si můžete střihnout nebo losovat. Kdo prohraje, musí si najít jinou zábavu," navrhuje řešení sušická terapeutka Marie Kutilová. "Nebo si televizi nekupujte vůbec a budete mít čas na čtení, povídání, hry a své koníčky."
4. Kdo dnes nakoupí, uvaří a uklidí?
Rozdělení domácích prací záleží opět na domluvě. "Pokud rodiny používají jednu kuchyň, ženy by se měly jasně domluvit, zda se bude vařit společně, každá rodina zvlášť, nebo se budou ve vaření střídat. Dále kdo bude sestavovat jídelníček, jak se bude nakupovat, kdo bude platit potraviny, kdo vynášet koš, kdo bude mýt nádobí..." vyjmenovává Marie Kutilová.
"Největší problémy totiž často způsobují každodenní drobnosti - prázdné lahve, nezasunutá židle u stolu, nevynesený koš." Spory mohou vznikat i před ledničkou - totiž o to, čí jsou které potraviny. Proto je lepší je při ukládání oddělit, případně pořídit dvě menší chladničky místo jedné velké.
Z péče o domácnost by neměli být vyloučeni prarodiče. Aby si nepřipadali neužiteční, je dobré jim zadat nějakou menší práci, na niž stačí. Ostatním členům rodiny tak ubude jedna starost.
5. V tom hluku se nedá spát
Nahlas puštěné rádio a hlučná party do půlnoci - tak to se zejména starší generaci vůbec nemusí líbit. Prarodiče obvykle vyžadují klid a jejich denní režim je jiný než mladších pokolení. Na to je nutné brát ohled. "Proto je dobré dohodnout se předem na hodině nočního klidu pro celou domácnost," doporučuje Lada Skulilová.
Chcete vědět více?
Jaké další problémy přináší soužití tří generací v jednom domě či bytě? Čtěte v příloze Bydlení MF DNES, která vychází ve středu 17. září.
