Manželé Doubravovi žijí v domku v jedné z okrajových čtvrtí Prahy. Jejich chloubou je zahrada. Vidí to každý návštěvník i kolemjdoucí, je to však také poznat podle klepání vodoměru ve sklepě. Ten se v zálivkové sezoně točí o poznání rychleji než v zimě: zatímco v zimním čtvrtletí spotřebovali Doubravovi něco přes čtyřicet metrů krychlových, v letním čtvrtletí bylo na účtu z vodáren víc než sto kubíků vody. "Samozřejmě že část vody se spotřebuje na zálivku květin a zeleniny. Ale většinu spolkne trávník. Manžel ho kropí každý den - tedy pokud zrovna neprší," popisuje Alena Doubravová. "Nic proti tomu: jenže v půli léta už máme trávník stejně žlutý jako všichni sousedé okolo, kteří večer co večer nepostávají na zahradě s hadicí." "Má-li být trávník svěže zelený po celé vegetační období, měl by dostat mezi dubnem a říjnem běžného roku čtyři sta až šest set milimetrů vody, pravidelně rozložené do celého období - tedy přibližně dva až tři milimetry na den," uvádí Jan Ondřej ve své studii Trávníky kolem nás. Větší část zálivky obstarají deště, ale právě v suchých obdobích přijde ke slovu hadice nebo postřikovač. Neznamená to však, že byste každý den, kdy nezaprší, měli navečer roztočit kohoutky a zalít trávu "předepsanou" třímilimetrovou dávkou. "Jeden milimetr srážek odpovídá jednomu litru nalitému na každý metr čtvereční trávníku," vysvětluje ekolog Štefan Bačo. "Podobná úměra platí i pro hloubku, do které voda pronikne: litr zálivky provlhčí jeden metr čtvereční do hloubky jednoho centimetru. A právě tady je třeba myslet na to, aby namočila nejen povrch půdy, ale pronikla také ke kořenům rostlin." Denní krátkodobé postřikování provlhčí půdu obvykle jen do malé hloubky. Většina kořenů trav se nachází v hloubce deset až dvacet centimetrů. Aby se k nim závlahová voda dostala, je lepší vydatně zalít jednou za čtyři dny nebo za týden. Každodenní příděl průměrných tří mililitrů - ale ani dvojnásobná dávka - totiž trávě příliš nepomůže, ale na spotřebě vody se podepíše víc než znatelně.
26. května 2000
