Toužíte po koupelně z luxusních časopisů?

O kvalitě obkladačů se říká ledacos. Podle některých je úroveň dobrá, podle jiných je tomu zcela naopak. Jaká je skutečnost? To se pokusili zjistit odborníci z Cechu obkladačů České republiky, kteří hodnotili koupelny několika čtenářů MF DNES. Oni i další specialisté v oboru se zamýšlejí nad tím, jak postupovat, aby výsledek byl co nejlepší.

Koupelnu udělanou stylem, který byl standardem před pěti lety, dnes nikdo nechce. Zákazníci požadují například seříznutí hran dlaždiček pod úhlem 45 stupňů namísto plastových či kovových hran. Vana má být podsazená pod obklad a nepatří kolem ní silikon. Jde sice spíše o detaily, ale na těch konečný dojem záleží nejvíce.

Vymizeli obkladači?
"Základní problém je v tom, že léta neexistoval samostatný učební obor obkladač," říká místopředseda Cechu obkladačů ČR Karel Pohanka. Ten zmizel kolem šedesátého roku. Od té doby bylo obkládání jen součástí učebního oboru zedník. Po roce 1989 se i do Česka dostalo mnoho nových technologií, takže šance, že absolvent zednického oboru bude také dobrý obkladač, je minimální. "Dnes již existuje učební obor obkladač znovu, zatím však jen na jediném místě - v Horní Bříze, v rámci keramičky," dodává Pohanka.

Jak vybrat dobrého řemeslníka?
Základem pro každého, kdo chce obložit koupelnu, je výběr firmy. Lze volit na základě několika kritérií: například podle ceny za práci, podle referencí či rozsahu nabízených služeb. Důležitým faktorem je, jak si firma účtuje práci - zda za hodinu, nebo za metry. "Rozhodně bych doporučil firmu, která si účtuje za metr čtvereční nebo běžný metr. Určitě ne za hodinu," říká Václav Ulrych ze společnosti Ročeň, která má několik koupelnových center.

Obkladačky, dlažbu i sanitární techniku by si měl vybrat každý podle svého vkusu, ale finančně je výhodnější, aby to koupila firma. Pokud půjde nakupovat sám zákazník, zaplatí za zboží 22 procent DPH. Nakoupí-li však věci firma, naúčtuje je zákazníkovi jako materiál pouze s 5 procenty DPH. Pokud někdo momentálně neví, na jakou stavební firmu se obrátit, a nemá žádné reference, může se dotázat na Cechu obkladačů ČR. Tam znají kvalitní pracovníky, kteří musí své řemeslo před přijetím do cechu prokázat.

Záleží na drobnostech
Důležitým krokem je vyřešení vzhledu koupelny do posledních detailů ještě před zahájením stavby. Tomu se říká kladečský plán. "Do něj obkladač vyznačí například - kde se bude obklad řezat, kde budou vzory, do jaké výše," vysvětluje Herbert Kraus z firmy RAKO. Pokud se někdo pustí do obkládání sám, platí pro něj totéž.

Tedy promyslet si vše důkladně předem. Jasno by mělo být i v ostatních materiálech - spárovacích hmotách, lepidlech, silikonech. "Například na izolační vrstvu, která se dělá u sprchových koutů, je nutné flexibilní lepidlo," upozorňuje Kraus. Neméně důležitá je kvalita těchto materiálů. "V kvalitě se jednotlivé výrobky velmi liší. Šetření peněz tady se nemusí vyplatit," tvrdí Kraus. Před samotným obkládáním by měl řemeslník udělat kontrolu podkladu, zejména rozvodu sítí, kvality provedení zabudovaných instalací (např. závěsné WC) a rovinnosti stěn.

"Potom by měl obkladač rozměřovat, aby mu spáry a dělené kachličky vyšly tak, aby byly schované," říká Roman Pommer, předseda Cechu obkladačů ČR. To znamená, že spáry by měly z podlahy navazovat do stěny, nikde by neměly být přerušeny. Obkladač by měl také vnímat dominantu prostoru. Při vlastní práci je potom důležité práci firmy pravidelně kontrolovat přímo na místě. Pokud koupelnu člověk staví sám, měl by si předem zjistit všechny potřebné odborné informace, například to, do jaké výšky umístit umyvadlo.

Atypické prostory můžeme vyplnit na míru vyrobeným nábytkem, nebo v nich uložit potřebné předměty. V tomto případě se našlo místo pro pračku

Ideální je sladit doplňky s vodovodními bateriemi.