Podvodníci falšují i materiál na terasy. Jak nenarazit

  • 9
Jaro, slunce, pohoda. Kdo má dům, užívá si ji hlavně na zahradě a pak také na terase u domu. Při jejím pořizování je třeba zvážit výběr materiálů i ochotu terasu udržovat. V každém případě by měl použitý materiál odpovídat stylu domu.

Obliba teras výrazně stoupla s používáním francouzských oken a možností přímého výstupu na zahradu. Terasa se stává pokračováním interiéru, jakýmsi „letním“ obývacím pokojem či jídelnou. Přesouvá se na ni i stolování, což zvyšuje nároky na rovnost podkladu i celé terasy.

Nejčastěji používanými materiály na terasy jsou keramické dlaždice, dřevěná prkna a lamely z kompozitních materiálů, tedy kombinace dřeva a plastu, který chrání před působením vody, vysokou provozní zátěží, ale také před vznikem plísní.

Pro terasu z velkoformátové dlažby je nutné připravit dokonalý podklad.

Pro terasy, kde se použije keramická dlažba, je třeba počítat s perfektně připraveným podkladem, právě na jeho kvalitě závisí pak kvalita celé terasy (více zde). Majitel musí počítat také s tím, že náklady na stavební přípravu budou výrazně vyšší než na pořízení samotné dlažby.

Lamely, ať již ze dřeva nebo z kompozitu, tak náročné při montáži nejsou. Ideální je sice rovná a zpevněná podkladová vrstva, nejlépe betonem, ale pořídit si je možné i nosné konstrukce pro nerovné nebo nezpevněné plochy. Montáž může zvládnout i šikovný kutil sám. Jenže právě snaha dosáhnout na dobrý výsledek za nižší cenu se někdy odráží i ve výběru konkrétních produktů.

Zatímco u dřeva už každý ví, že nemůže třeba od smrkových nebo borovicových prken očekávat stejnou životnost jako od teaku a jiných tropických dřevin, o údržbě nemluvě, u kompozitních materiálů nemusí každého napadnout, že si musí dát pozor na napodobeniny.

Pozor na podvodníky

Kompozitní materiály (WPC) se nejčastěji používají na terasy a obložení bazénů. Jde o „křížence“ dřeva a plastu, který je odolný, nevadí mu voda, údržba postačí minimální.

Kompozitní materiály se vyrábějí z dřevěné moučky, jemných pilin či celulózové kaše (ta se může získávat například z rýžových slupek či dokonce rozemletého papíru), které se smíchají s polymerizovaným plastem. Vhodný poměr dřeva a plastu v kvalitních kompozitních materiálech má být přibližně 50:50.

Pokud je obsah dřevěné složky výrazně nižší, má materiál nepřirozený plastový vzhled a terasa pak působí laciným dojmem, navíc může i dost klouzat.

Když se materiál snadno drolí, je v něm pravděpodobně vysoký podíl zmíněné celulózové kaše, což zase vede k jeho menší odolnosti. Nekvalitní napodobeniny zvládnout třeba zátěž jen kolem 450 kg na m2, zatímco originální výrobky bez problémů trojnásobek i více. Stačí třeba, aby se na domácí party pustili hosté do tance s pořádnou vervou... Vše lze sice okomentovat dnes již okřídlenou větou „Houstone, máme problém...“, ale to opravu terasy nevyřeší.

Padělky z kompozitních materiálů po pár letech často nesnesou větší zátěž.

„Zákazník se snadno nechá zlákat vidinou nižší ceny za metr čtvereční, nemůže ale tušit, že levná konkurence se kvůli svým horším vlastnostem musí kotvit v kratších rozestupech 30 až 40 centimetrů, takže se zase spotřebuje více spojovacího a podkladového materiálu. Kvalitní materiály stačí kotvit po 50 centimetrech,“ vysvětluje Petr Klaban ze společnosti Inoutic, výrobce kompozitního materiálu Twinson.

Kvalitnější kompozitní materiály vznikají ze směsí polyvinylchloridu (PVC), který je odolnější a nabízí větší výběr barevných možností než jiné polymery, například tvrzený polyethylen (HDPE), polypropylen (PP), případně polymer kyseliny mléčné (PLLA), které jsou podstatně měkčí. Proto je výsledný materiál méně pevný a odolný proti nárazům padajících předmětů, posunování nábytku či chůzi na vysokých podpatcích.

„Levnější materiály mohou mít výrazně větší tepelnou roztažnost, nasákavost vody a podobně. Pokud navíc terasový systém nemá dobře vyřešenou minimalizaci rozpínání desek, působením vlhkosti nebo tepla se desky začnou kroutit, vyskakovat ze spojek nebo dokonce praskat,“ upozorňuje na možná úskalí Petr Klaban.

Zvolený plast určuje i další vlastnosti materiálu, jakou je například jeho ohnivzdornost. Směs PVC a dřeva je samozhášivá. Když vám při grilování spadne žhavý uhlík na terasu, nebo i kdyby se nedopatřením převrhl třeba celý gril, není to důvod k obavám.

Hliníkové podkladové profily mají vysokou nosnost a snadno se s nimi pracuje.

Štěrk se jako podkladový materiál používá velmi často.

Na co se ptát

Jak tedy nakupovat? Nebojte se zeptat prodejce, jak byla dotyčná vlastnost testována, jak lze deklarované vlastnosti prokázat. Seriózní výrobci a prodejci jsou schopni vše doložit certifikáty nebo aspoň hodnotovými tabulkami a nemají problém se zárukou prodlouženou třeba i na několik desítek let. Varováním je samozřejmě výrazně nižší cena nebo země původu...

Vlastnosti terasy ovlivňuje samozřejmě i systém instalace a podkladové profily. Terasa bude působit jako kompaktní celek pouze tehdy, bude-li kvalitní materiál montován na kvalitní instalační systém. Zajímejte se také o to, jak lze vyměnit prasklou desku. Pokud musíte kvůli jedné desce rozebrat půl terasy, nebude asi něco v pořádku.

Důležitý je i výběr podkladových profilů. Ne každý podkladový profil bude vhodný pro umístění na jakékoliv ploše. Nejvhodnější jsou hliníkové podkladové profily. Bývají sice o něco dražší než běžné profily z plastu, vyznačují se však lepší nosností, lze je proto instalovat na různé povrchy nebo se dají dokonce použít jako samonosná konstrukce na střechy či balkony.

Nejméně vhodné pro konstrukci terasy z kompozitních materiálů jsou dřevěné podkladové profily. Bez průběžné péče mohou totiž brzy začít trouchnivět nebo se kroutit, takže se majitel neobejde bez kompletní výměny dřevěného podkladového profilu pod terasou již po pár letech.

Pružný kompozit se vrátí do původního tvaru, nekvalitní už zůstane ohnutý.

K zapálení nekvalitního kompozitu stačí i uhlík z grilu.

U kompozitních materiálů by se měl zákazník zajímat i o to, z jakého dřeva se vyrábí. Nejlepší produkty získávají mezinárodně uznávanou certifikaci PEFC. Tato certifikace zaručuje, že počet vytěžených stromů v lese certifikovaném organizací PEFC nepřesáhne počet znovu vysazených stromů. Mezinárodní nezisková organizace PEFC uděluje certifikaci pouze těm materiálům, které podporují zachování biodiverzity.