Zatímco každé zdražení benzinu a nafty doprovázejí srdceryvné šoty v televizních zprávách, to, že tři pětiny tepla zmizí z bytu či domu jako pára nad hrncem, vzrušuje jen málokoho. Průměrná česká čtyřčlenná domácnost totiž spotřebuje ročně kolem 25 tisíc kilowatthodin energie. Z toho jen dvě pětiny se využijí na vytápění a ohřev vody. Zbývající tři pětiny jdou takříkajíc pánubohu do oken.
Tento příměr je poměrně na místě, protože právě okna a dveře fungují jako děravá síť na ryby. Jejich "zásluhou" totiž zmizí zcela bez užitku kolem 30 až 45 procent tepla. Venkovní stěny mají na svědomí ztrátu asi 25 až 35 procent, střecha se špatnou izolací "vypustí" 10 až 20 procent a podlaha 5 až 15 procent tepla. Zaplatit je však třeba všechno.
Pozor na okna
Odborníci z Nadace ekologické teplo tvrdí, že například roční ztráta tepla přes jeden metr čtvereční jednoduchého zasklení se průměrně pohybuje kolem 475 kWh, při dvojitém jen 238 kWh a při trojitém 154 kWh, což znamená, že metr čtvereční trojitého okna ušetří oproti jednoduchému přibližně 838 korun. Když k tomu ale přidáte "fuky" kolem špatně utěsněných oken, máte pocit, že nejlepší bude začít šetřit na jiná okna. Bohužel nová dvojitá okna u třípokojového panelového bytu přijdou včetně instalace asi na 45 až 60 tisíc korun. Trojitá okna dnes nahrazují spíše pokovená skla, aby se snížila hmotnost oken, případně se doporučuje použít okenní fólie, které sniží únik tepla o pár procent také. Pro ty, kdo nemají šanci nebo chuť se pustit do výměny špatných oken, je možné doporučit alespoň drobné úpravy. Kritickým místem pro únik tepla bývají spáry mezi okenním rámem a zdivem. Ty lze vyplnit tmelem nebo montážní pěnou. Často se doporučuje také vypěňovaný polyuretan. Běžně se používají i další těsnicí materiály, od kovotěsu až po silikonové těsnění. To se vkládá do drážek okenních rámů. Tyto úpravy přijdou na pár stovek. Částečnému úniku tepla brání ostatně i závěsy na oknech (zejména ze silnějších materiálů nebo opatřené podšívkou) stejně jako lamelové žaluzie, při jejichž stažení se vytváří vzduchová kapsa. Ta pak poslouží jako další izolace. Pokud jde o dveře, stačí sáhnout třeba po osvědčeném prostředku našich předků - po těsnicích prazích.
Na zimu se obléká i dům
Zateplením zdí snížíte únik tepla až o třicet procent. Při klasickém zateplení se velmi často používá minerální plsť lepená nebo přichycená speciálními hmoždinkami. Na ni přijde stěrka, síťovina a konečná povrchová omítka. Jde sice o poměrně drahé řešení - kolem tisíce korun za metr čtvereční - zato nejúčinnější a nejtrvanlivější. Použít můžete také speciálně upravený polystyren. Jeho cena se pohybuje asi od 500 do 1100 korun za metr čtvereční. Další možností je zateplovací omítka. Ta se nanáší na starou, dobře očištěnou omítku, nebo rovnou na zdivo klasickým způsobem omítání. Na tuto jádrovou omítku se pak použije jakákoliv povrchová úprava. Pro rodinné domky je vhodná i zateplovací omítka s označením CV granulát, která většinou vyjde kolem 300 korun za metr čtvereční, konečnou cenu totiž určuje tloušťka omítky. V některých případech, zejména při modernizaci bytů ve starších domech, se používá vnitřní izolace, zpravidla v podobě obkladu z izolačních desek. eprve na ně se nanáší omítka nebo se lepí tapety. Další možností bývají povlaky z plsti a pěnového polystyrenu, které se lepí na stěnu. Jejich značnou nevýhodou je spousta další práce je třeba demontovat topná tělesa, přeložit elektroinstalace, případně upravit okenní rámy. Tím se ovšem zmenší obytný prostor, a navíc nový povrch stěn není právě ideální pro zavěšování těžších obrazů, nebo dokonce skřínek. Největší problém je ovšem v tom, že u tohoto typu izolace mohou zůstat tepelné mosty, hlavně u překladů. A pak - zejména pokud se nepoužije parotěsná zábrana - se může v bytě kondenzovat vlhkost končící nepříjemným "společníkem" plísní. Proto někteří odborníci vnitřní izolaci odmítají.
Pozor na sucho
Takzvaná tepelná pohoda závisí nejen na teplotě vzduchu, ale také na jeho vlhkosti a způsobu větrání. Doporučená teplota v pokojích je mezi 20-21 stupni Celsia, vlhkost pak kolem 45 procent. V ložnici nebo na chodbě stačí ještě méně. Zdánlivě malý rozdíl v teplotě - jeden jediný stupeň Celsia směrem dolů - totiž ušetří přibližně šest procent energie na vytápění. Když se tak místo 25 stupňů Celsia smíříte s teplotou o čtyři stupně nižší, ušetříte čtvrtinu nákladů na vytápění. Vedle teploty si musíte dát ovšem pozor na vlhkost. Pokud totiž klesne pod třicet procent a v pokoji bude "jen" 21 stupňů Celsia, bude mít většina lidí pocit, že je jim zima. Vlhko mizí s větráním, a proto je tak důležité, aby se v zimě větralo jen krátce a intenzivně.Navíc otevírání oken na delší dobu vede k ochlazování povrchové teploty stěn, které se pak musí znovu zahřát.
Kolik lze ročně uspořit na topení
(snížení provozních nákladů v procentech)
Zateplením venkovního zdiva až 30 %
Utěsněním oken a dveří až 30 %
Vhodným výběrem kotle až 40 %
Optimální regulací až 20 %
Snížením vytápěcí teploty z 24 na 20 stupňů Celsia až 20 %
Pramen: Dakon
Co lze udělat pro snížení nákladů na topení bez ohledu na typ vytápění
* utěsnit mezery a spáry kolem oken i dveří mít zdvojená pokovená okna
* pořídit si žaluzie, okenní fólie nebo závěsy
* zateplit plášť budovy, u rodinných domků pečlivě izolovat střechu
* dodržet doporučovanou teplotu a vlhkost v místnostech mít možnost regulace topení
* kupovat výrobky s nízkou energetickou náročností, to se týká zejména chladniček, sporáků, myček a praček
Rozložení spotřeby energie v domácnostech
Vytápění 60,0%
Teplá voda 20,0%
Vaření 11,0%
Ošacení 4,0%
Osvětlení 2,5%
Ostatní 2,5%
Pramen: Nadace ekologické teplo
- pátek 21. ledna 2000
