Teplo ze zdí nebo od podlahy? Jeden odborník dává přednost jednomu, jiný druhému. Někteří lékaři například argumentují, že teplo od nohou může zhoršovat křečové žíly, případně prachové alergie. Každý způsob vytápění má však svá pro a proti. Uživatel sám musí rozhodnout, který argument je důležitý pro jeho situaci a životní styl. Pokud bude udržovat maximální teplotu povrchu v obytných místnostech 28 stupňů Celsia a tam, kde se stojí, to je především v kuchyni 26 stupňů Celsia, pak by žádné potíže nastat neměly.
Celoplošné topení
Podlahové topení může být teplovodní nebo elektrické. Zvláště u teplovodního vytápění se musí pečlivě provést tlakové zkoušky ještě před zabetonováním, aby se při náhodném úniku vody z trubek nemusela bourat celá podlaha. "Je dokázáno, že když máte teplo od nohou, potřebujete v místnosti o dva až tři stupně Celsia méně než s jiným topením," říká František Křeček z firmy Ekoterm, která se specializuje na elektrické systémy. Při instalaci podlahového topení by se před pokrytím trubek lepicím tmelem a následnou krytinou mělo navíc topení zahřát. Trubky se totiž teplem roztahují, a tak potřebují prostor. Při zanedbání tohoto postupu by se mohla hotová podlaha porušit. Podlahové topení je ideální k napojení na tepelné čerpadlo, které čerpá svoji energii například ze zemního vrtu, studny či vzduchu. Nejvhodnější krytinou na podlahové topení je dlažba, která dobře vede teplo.
Teplovodní konvektory
Podlahové topení nemusí obsahovat jen trubky či kabely. Používají se také takzvané teplovodní konvektory. Nejde pak o celoplošné podlahové vytápění, ale o umístění nerezových žlabů s teplovodním či elektrickým topným tělesem, které se umístí podélně do podlahy v exponovaných místech v interiéru. Ty jsou především před okny do zimní zahrady, v blízkostí francouzských oken, dveří a bazénů. Jejich výhodou je, že nevystupují do prostoru. "Teplovodní konvektory mohou být vybaveny ventilátory či odtokem, které jsou vhodné do vlhkého a mokrého prostředí," vysvětluje Zuzana Nováková, spolumajitelka firmy Minib, která vyrábí podlahové konvektory. Jsou konstruované také pro ochlazování prostředí. Není třeba se obávat elektrického proudu, protože se dodávají pouze s bezpečnostním napětím 12 a 24 voltů. Před topnou sezonou bývá vhodné konvektory vyčistit. Výměník tepla je totiž vyjímatelný a snadno se čistí. Podlahové konvektory podle typu a délky můžete pořídit asi od pěti do dvaceti pěti tisíc korun.
Teplo pod parketami
Podlahové topení je možné umístit i pod dřevěné parkety, ale platí určité zásady. Při zalití trubek takzvaným potěrem - horní ochrannou vrstvou, by mělo být topení již funkční (postupně zvyšovat a snižovat jeho teplotu). Před vlastním položením parket má prováděcí firma vyplnit protokol o opatřeních pro potěry nad topením. Ten slouží jako záruka, že byl dodržen správný postup prací. Pokud je mezi ochlazením a pokládáním parket doba delší než jeden týden, je nutné před zahájením prací pustit topení dva dny na plný výkon. Aby byla energie co nejúčinnější, je lepší zvolit parkety s menší tlouštkou, například deset milimetrů. Použijete-li parkety kratších a užších rozměrů (třeba mozaiku), je i menší riziko vzniku nepříjemných spár. Parkety by měly být pokud možno bez suků. Nedoporučují se bukové. Buk je velice "nervózní" dřevo, které reaguje na klimatické změny mnohem rychleji a více než ostatní dřeviny. Dub bývá tvarově mnohem stálejší.
(pro)
Celoplošné topení
Podlahové topení může být teplovodní nebo elektrické. Zvláště u teplovodního vytápění se musí pečlivě provést tlakové zkoušky ještě před zabetonováním, aby se při náhodném úniku vody z trubek nemusela bourat celá podlaha. "Je dokázáno, že když máte teplo od nohou, potřebujete v místnosti o dva až tři stupně Celsia méně než s jiným topením," říká František Křeček z firmy Ekoterm, která se specializuje na elektrické systémy. Při instalaci podlahového topení by se před pokrytím trubek lepicím tmelem a následnou krytinou mělo navíc topení zahřát. Trubky se totiž teplem roztahují, a tak potřebují prostor. Při zanedbání tohoto postupu by se mohla hotová podlaha porušit. Podlahové topení je ideální k napojení na tepelné čerpadlo, které čerpá svoji energii například ze zemního vrtu, studny či vzduchu. Nejvhodnější krytinou na podlahové topení je dlažba, která dobře vede teplo.
Teplovodní konvektory
Podlahové topení nemusí obsahovat jen trubky či kabely. Používají se také takzvané teplovodní konvektory. Nejde pak o celoplošné podlahové vytápění, ale o umístění nerezových žlabů s teplovodním či elektrickým topným tělesem, které se umístí podélně do podlahy v exponovaných místech v interiéru. Ty jsou především před okny do zimní zahrady, v blízkostí francouzských oken, dveří a bazénů. Jejich výhodou je, že nevystupují do prostoru. "Teplovodní konvektory mohou být vybaveny ventilátory či odtokem, které jsou vhodné do vlhkého a mokrého prostředí," vysvětluje Zuzana Nováková, spolumajitelka firmy Minib, která vyrábí podlahové konvektory. Jsou konstruované také pro ochlazování prostředí. Není třeba se obávat elektrického proudu, protože se dodávají pouze s bezpečnostním napětím 12 a 24 voltů. Před topnou sezonou bývá vhodné konvektory vyčistit. Výměník tepla je totiž vyjímatelný a snadno se čistí. Podlahové konvektory podle typu a délky můžete pořídit asi od pěti do dvaceti pěti tisíc korun.
Teplo pod parketami
Podlahové topení je možné umístit i pod dřevěné parkety, ale platí určité zásady. Při zalití trubek takzvaným potěrem - horní ochrannou vrstvou, by mělo být topení již funkční (postupně zvyšovat a snižovat jeho teplotu). Před vlastním položením parket má prováděcí firma vyplnit protokol o opatřeních pro potěry nad topením. Ten slouží jako záruka, že byl dodržen správný postup prací. Pokud je mezi ochlazením a pokládáním parket doba delší než jeden týden, je nutné před zahájením prací pustit topení dva dny na plný výkon. Aby byla energie co nejúčinnější, je lepší zvolit parkety s menší tlouštkou, například deset milimetrů. Použijete-li parkety kratších a užších rozměrů (třeba mozaiku), je i menší riziko vzniku nepříjemných spár. Parkety by měly být pokud možno bez suků. Nedoporučují se bukové. Buk je velice "nervózní" dřevo, které reaguje na klimatické změny mnohem rychleji a více než ostatní dřeviny. Dub bývá tvarově mnohem stálejší.
(pro)
