Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stolování je možné i okopírovat

aktualizováno 
Kultura stolování a žití vůbec má ve Francii tradici krásy a okázalosti, která je více méně souběžná s italskou, i když se od ní liší.
Kultura stolování a žití vůbec má ve Francii tradici krásy a okázalosti, která je více méně souběžná s italskou, i když se od ní liší. Obě zatím přežívají uspěchaný rytmus nové doby. Přesto si dávají záležet i na maličkostech, na ubruse pro všední den, na hezkých talířích, a hlavně na ubrouscích z látky. Ke zvyku v obou zemí patří dát si ubrousek na klín - a to s papírovými nejde. Člověk aby je pak stále hledal na zemi!

Chodů je hodně, i když se ne nutně pokaždé mění talíř. Francouzi totiž ani salát nevezmou zároveň s hlavním chodem, nýbrž po něm, respektive předem. Italové častěji mění příbory, Francouzi zase mají podložky na odložení příboru mezi chody. Často jsou to krásné předměty, stříbrné nebo ze skla. Zda jde o Francouze či o Itala, poznáte nejlépe podle toho, jak ten dotyčný jí sýr, mimochodem častěji podávaný po hlavním jídle ve Francii než v Itálii. Časem si člověk uvědomí, proč tomu tak je. Ne, že by italské sýry nebyly dobré, jsou báječné. Ale jídelní lístek počítá nejen s předkrmem, ale také s "prvním" jídlem, a to znamená ty báječné nudle, případně risotto, a to už na sýry prostě mnoho místa nezůstane. Jak tedy jedí sýry Francouzi? Zásadně nůž v pravé ruce a levá přistrkuje sýr chlebem, kdežto Italové v ní mají vidličku. Zato nůž nesmí nikdy přijít na nudle, ani když se musí trochu přeříznout. To musí zvládnout vidlička. Nůž se nepoužívá ani na salát: to je z doby, kdy nože byly železné - a běda dát je do styku s octovou polevou! Podle francouzských kodifikovaných dobrých mravů má případně host "ostentativně nechat na talíři příliš velké kusy, které by se najednou nevešly elegantně do úst, aby si to paní domu nebo restauratér uvědomili". Škoda toho salátu... Krása italského a francouzského stolování je také ve výběru předmětů, které jsou to nejdůležitější z naší kultury: užitečné a zároveň krásné a každodenně nám na blízku. Zde se návrhy doslova předhánějí. Nedávno Francouzi předvedli v Miláně výstavku třiceti výrobců uměleckých řemesel pod heslem "Žít po francouzsku - Vivre a la francaise", důkaz nutnosti, kterou cítí i velcí průmysloví výrobci, jako je Francie, podpořit tradiční výrobu, aby byl zachován jejich životní styl. A tak zde byly k vidění kromě jiného i tradiční výrobky, například staré provensálské tisky a damašky na stůl i přehozy přes postele od La Gardoise z jihofrancouzského města Nimes. Tradice byla cítit i v předmětu, který je pro Francii tak typický: v těžkých, dvojitých záclonách chránících před ostrým sluncem. Ty málokdy uvidíte v Itálii, která je zvyklá na žaluzie a okenice. Francouzská firma Anna Roch je vyrábí a doplňuje ubrusy, přehozy a polštáři na míru. Někdy jsou výrobci různě spojeni ve skupinách, které nejsou družstvy, ale vedou ke spolupráci tvůrce a malé dílny. Tak to dělá například skupina "Entrée en Matiére" se sídlem v Grenoblu. Je to zajímavý přístup k uplatnění individuálních schopností, aniž se tím potlačuje osobní iniciativa. Ne vše je jen opakování, mno- hé pokračuje v tradici. Sem patří třeba novodobý "patchwork" čili záplatování, ze kterého jsou "textilní obrázky", jak je nazývá návrhářka Mireille Vallte. Všude je cítit obrovský tvůrčí přístup, ale i funkční cíl. Tak třeba Marie Robin navrhuje ze skla, různě zdobeného, něco mezi talířem a mísou. Pro krásu, na ovoce a podávání jídel, prostě na cokoliv. "A mohou se dát do myčky," říká návrhářka. Výstava "Žít po francouzsku" v Miláně nebyla zajímavá jen předměty, které uvedla, ale i velkou schopností země umět se obnovit - a dobře se prodat. Tím může hodně naučit i nás.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor:



Nejčtenější

Velká nádhera. To je přestavěná maringotka pro unavenou podnikatelku

Pestrou skalku stejně jako malý přírodní koupací rybníček vytvořila sama...

Osada Trebudannon uprostřed anglického hrabství Cornwall by se klidně mohla stát synonymem pro obydlenou zatáčku. Kromě...

Rodina umělců zachránila starý mlýn. Dnes v něm bydlí tři generace

Starý mlýn... Neomezený prostor pro život... A prostředí, které mu přísluší. To...

Nebýt umělecké představivosti, mlýn stojící na kraji stupavských přírodních krás by si lidé připomínali už jen ve...



Zrekonstruovali si starou chalupu, teď sní o stolování na terase

Interiéry už má rodina hotové, teď je čeká exteriér včetně terasy.

Rčení „postav dům, zasaď strom a zploď syna“ se dnes často mění na „oprav dům, zasaď strom a postav terasu“. Ta se...

Do domu, pod kterým může téct voda i bahno, vejdete po padací lávce

Pozemek o ploše téměř dva tisíce metrů není oplocený, takže se kolem domu volně...

Jeden z nejlepších světových architektů Robert Konieczny si postavil dům na svazích Beskyd. Pojmenoval jej Archa....

Jiří dozoroval stavbu řadovky sám. Bylo to jeho nejlepší rozhodnutí

Charakter místa je utvářen původní zástavbou a klidnými zahrádkami.

V úzké uličce na okraji moravského velkoměsta stojí řadovka-dřevostavba. Na její realizaci dohlížel sám majitel domu....

Další z rubriky

Velká nádhera. To je přestavěná maringotka pro unavenou podnikatelku

Pestrou skalku stejně jako malý přírodní koupací rybníček vytvořila sama...

Osada Trebudannon uprostřed anglického hrabství Cornwall by se klidně mohla stát synonymem pro obydlenou zatáčku. Kromě...

Domky na přívěsu nabízejí levné bydlení v předražených velkoměstech

Tím, že se na miniaturní domy hledí jako na přívěs, je jasně daná i jejich...

S rychle rostoucími cenami bytů v německých městech hledá stále více obyvatel alternativy ke klasickému bydlení. Jednou...

Sídlo neřesti s legendárními večírky. To je Muchův dům na Hradčanech

Navodit tvůrčí prostředí bylo pro Alfonse Muchu zásadní, podstatnou část...

Údajně se tu za socialismu pořádaly legendární večírky. Po salonech se promenovaly nahé ženy, mělo to být sídlo...

Najdete na iDNES.cz