Stížnost směřovala proti verdiktům, jimiž Městský soud v Praze loni zrušil část územního plánu a letos v březnu nařídil magistrátu, aby znovu otevřel řízení o umístění stavby.
Přestavba historického domu na Hradčanech se už několik let odkládá. Knihovna Václava Havla momentálně sídlí v Ostrovní ulici na Novém městě. Na Loretánském náměstí jí měla patřit přibližně třetina komplexu budov. A zbývající dvě třetiny? „Jestli si je nechají manželé Bakalovi, nebo jestli tam budou poskytovat ubytování někomu jinému, to zatím není jasné. Budou to řešit, až to bude aktuální,“ uvedl v roce 2016 pro MF Dnes mediální zástupce Bakalových Vladimír Bystrov.
Ústavní soud v rozhodování justice, pokud jde o poslední rozhodnutí Městského soudu, nezjistil žádné porušení Bakalových základních práv, plyne z publikovaného usnesení senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem.
Bakala je majitelem domu. Koupil jej s deklarovaným úmyslem vybudovat sídlo Havlovy knihovny, větší část však měla sloužit jako soukromá rezidence nebo jiným účelům.
Projekt však nabral značné zpoždění, a to i kvůli sporům s obyvatelem domu Bohumilem Vejtasou, který podal žalobu proti územnímu rozhodnutí o přístavbě a přeměně historického domu na polyfunkční objekt.
Poslední obyvatel Vejtasa bydlí v domě desítky let, odstupné od Bakaly odmítl a nechce se z domu odstěhovat. Není majitelem, ale ani nájemníkem. K bytu má takzvané věcné břemeno, takže je oprávněn vznášet námitky k přestavbě.
Vadí mu například rozsah podsklepení nádvoří, což by mohlo ohrozit statiku domu i okolních staveb, nebo probourání nového vchodu z Úvozu. Městský soud mu dal v mnoha námitkách už v srpnu 2016 za pravdu a vrátil spis magistrátu k dalšímu řízení. Poté Nejvyšší správní soud (NSS) na základě kasačních stížnosti nařídil městskému soudu, aby se žalobou zabýval znovu.
I poté pražský soud rozhodl ve prospěch Vejtasy. Nejprve vyloučil k samostatnému projednání návrh na zrušení úpravy směrné části územního plánu a přerušil řízení o žalobě. Poté skutečně zrušil úpravu, jež snížila numericky vyjádřený minimální podíl bydlení v lokalitě. Důvodem bylo to, že podíl bydlení nemá být zařazen ve směrné, ale v závazné části územního plánu. Soud měl výhrady i ke způsobu provedení změny.
„Jeho změna neměla proběhnout v režimu úpravy územního plánu, jak se stalo, ale mělo se tak stát procesem stanoveným pro vydání opatření obecné povahy,“ rozhodl městský soud, jehož názor už stihl potvrdit také NSS.
„Je zjevné, že opatření obecné povahy bylo přijato zcela vadným způsobem a nezákonným postupem. Napadené opatření obecné povahy bylo stiženo tak závažnými procesními vadami, které plně odůvodňují závěr městského soudu o nutnosti zrušit je od samého počátku jeho platnosti,“ konstatoval NSS.
Poté městský soud vyhověl Vejtasově žalobě a poslal spis zpět magistrátu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že pokud pozbylo platnost opatření obecné povahy, zanikl také podklad pro vydání územního rozhodnutí.
Podle dřívějších vyjádření Bakaly měla knihovna zaujímat po přestavbě asi třetinu budovy. Projekt připravil španělský architekt Ricardo Bofill a česká architektonická kancelář TaK. Novým majitelům domu se už před lety podařilo dohodnout s nájemníky na vystěhování, vyjma Vejtasy.
Kriticky se k přestavbě stavěl dříve i Klub za starou Prahu a obyvatelé vedlejších domů. Pražští památkáři, jejichž stanovisko je pro územní a stavební povolení v lokalitě nutné, ale s přestavbou domu souhlasili. Jejich stanovisko schválil i tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).