O 'skvostech' z dob NDR čtěte ZDE
Z levného hostelu, který se nepokrytě veze na poslední vlně "ostalgie", jak píše německý týdeník Spiegel, se stal rázem hit. O ostalgii se postaraly dva světové úspěšné filmy ze života komunistické NDR: komediální Goodbye, Lenin a oscarový Životy těch druhých o krutých praktikách tajné policie.
Máte doma symboly komunistického kýče?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 4. srpna 2007. Anketa je uzavřena.
"Udivuje mě, že s nápadem nepřišel nikdo před námi," diví se pětatřicetiletý Daniel Helbig, který spolu s třiatřicetiletým Guidem Sandem nový hotelový koncept vymyslel a uvedl v život. Oba k tomu ostatně mají dobré předpoklady, oba v bývalé NDR vyrůstali. Stačil jediný měsíc a hostel už přináší zisk. A ceny jsou přitom téměř socialistické: nejnižší cena je devět eur za noc.
Zvrhlost v paneláku
"Chceme návštěvníkům Berlína ukázat, jaké to tu kdysi bylo. Někdy jsou to sami Východoberlíňané, kteří se rádi na chvilku vrátí do starých časů, které jim byly tak rychle a nečekaně uzmuty," dodává agentuře AP Helbig.
Základem autentičnosti je panelák, Ostel se rozkládá ve dvanácti bytech v centru Berlína hned za Ostbahnhofem (Východním nádražím). Sehnat běžné atributy života za železnou oponou rovněž nebylo ani po téměř dvaceti letech od jejího pádu příliš složité.
Mladí podnikatelé obešli pár bleších trhů, prohledali internet a nalezli, co potřebovali: staré telefony, křišťálové lampy, do skříňky zabudovaný přehrávač desek usazený přímo na recepci. Z něho se line píseň zpěváka a moderátora, který zastupoval svoji vlast při zahajovací ceremonii fotbalového mistrovství světa v roce 1974. Pro NDR to byla významná událost, východoněmecký tým tehdy porazil západoněmecké soupeře.
Odpočiňte si na pohovkách bez nápadu
Stěny zdobí sytě žluté tapety s hnědým vzorováním, nad postelemi visí portréty stranického předsedy Ericha Honeckera či premiéra Horsta Sindermanna, podlahy pokrývají křiklavé koberce neonových barev a usadit se můžete v měkkých pohovkách bez nápadu, nicméně potažených stylovým manšestrem.
A pokud byste si chtěli odvést některý z artefaktů domů, stačí si vybrat ze široké nabídky přilehlého "Konsumu". Zakoupit lze fotografie Honeckera, plastový kornoutek na zmrzlinu či postavičku populárního kresleného pískového panáčka.
"Nestýská se nám po policejním státu. Chtěli jsme jen uchovat alespoň kousek kultury NDR. Samozřejmě ale nevoláme po návratu východoněmeckého režimu," řekl Helbig.
Ostelový styl zřejmě obvykle více "ocení" návštěvníci ze zemí bývalého východního bloku. Atmosféra je více než povědomá. Stačí zabrousit na internetové stránky a uvítá vás jedno k klasických hesel "Kupředu, zpátky ni krok".
Webová stránka pak uklidňuje, že dosud nikdo nebyl zatčen při "hraniční kontrole", myšleno při zapsání do knihy hostů.
Stejně tak upozorňuje, že matrace, povlečení a vybavení koupelny jsou zbrusu nové. Pro komunismem nedotčené hosty může být pobyt menším prozřením. "Ty koberce jsou naprosto úžasné," říká dvaadvacetiletý Carlos Nivot ze Španělska a přiznává: "Netušil jsem, že Německo mohlo vypadat i takhle."
Úspěch povzbudil majitele Ostelu natolik, že se chytají významně expandovat. Jen kousek dál se už připravují další východoněmecké dovolenkové apartmány. Nejnovější plány pak zahrnují i další města někdejší NDR, Drážďany a Lipsko. Z ostalgie se zjevně stal docela výnosný byznys.
