Více než 100 let starý dům využívá opět řešení původního architekta

Když v roce 1909 postavil architekt Otakar Novotný pro podnikatele Jana Štence dům v pražské Salvátorské ulici, podařilo se mu nebývalé: v jediném domě dokázal spojit bytovou i průmyslovou část. Po náročné rekonstrukci Štencův dům opět ožil.

Přední architekt první poloviny minulého století Otakar Novotný (*1880) proslul zejména jako autor budovy spolkového domu SVU Mánes na Žofíně. Dům v Salvátorské ulici pojal ve stylu moderny, s výraznými prvky holandské architektury.

Oba projekty architekta Novotného spojuje postava zadavatele, a to Jana Štence, který byl jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Štenc byl však také nakladatel a majitel tiskárny. V Salvátorské ulici tak tehdy vznikl nejmodernější tiskařský dům v Rakousku-Uhersku.

Nebývalé podmínky

Ve Štencově domě se scházeli nejlepší umělci tehdejší doby.

V grafickém studiu Jana Štence vznikaly špičkové knihy. Interiér byl velmi světlý a vzdušný, zejména s ohledem na tehdejší zvyklosti.

Moderní dům se brzy stal místem setkávání významných osobností tehdejší doby, jako byli Max Švabinský, Jan Štursa nebo Jan Kotěra. Odcházela odtud zásadní umělecká díla české historie, probíhal tu bohatý společenský život.

Otakar Novotný, který byl mimo jiné i hlavním architektem studia Jana Kotěry a od roku 1929 také řádným profesorem UMPRUM (v letech 1935 až 1937 dokonce i rektorem UMPRUM), navrhl dům jako bytový, ve dvoře objektu pak nechal postavit průmyslovou část, kde fungoval tiskařský provoz.

Dodnes lze obdivovat řešení pracovních prostor tehdejších grafiků a tiskařů, důraz na dobré denní osvětlení připomíná ateliéry malířů a sochařů.

V pozdějších letech však objekt chátral, přibyly nesmyslné příčky a čistý, jednoduše pojatý prostor ztrácel na architektonické kvalitě. V devadesátých letech minulého století se zde sice konaly různé módní přehlídky a oblíbili si jej i kadeřníci, ale celkově budova ztrácela na využití.

Rekonstrukce za desítky milionů

Štencův dům naštěstí získal nového nájemce, který zde vytvořil coworkingové centrum Opero. Za desítky milionů korun se podařilo stavbu uvést do původního stavu.

Na nové podobě se podílel tým mladých architektů a designérů, kteří při návrhu interiérů ctili původní návrhy architekta Novotného. Pracovní stoly jsou tak například ve stylu původních tiskařských.

„Museli jsme udělat řadu úprav a zbourat necitlivě postavené příčky, které zde vznikly zejména v době socialismu a v 90. letech a stavbu znehodnotily. Nyní máme k dispozici objekt, který má ambici stát se špičkovým sdíleným prostorem, kam budou směřovat podnikatelé a manažeři, zástupci svobodných profesí nebo podnikatelé ze vzdálenějších oblastí, kteří hledají v Praze občasné útočiště,“ říká Pavel Bouška, jeden ze tří mužů, kteří stojí za vznikem coworkingového centra Opero (dalšími jsou Pavel Přikryl a Luboš Černý).

Historie se tak vlastně opakuje, Opero by mělo stejně jako za života Jana Štence sloužit jako pracovní prostor, místo setkávání a sdílení „myšlenek a příležitostí,“ jak říká Pavel Bouška.

Večerní pohled do dvora

Co je coworking

Coworking znamená v doslovném překladu spolupráce. Jde o sdílený pracovní prostor pro nezávislé profesionály, menší týmy a firmy, kteří zde (do jisté míry) nezávisle na sobě vykonávají svou běžnou práci. Vedle této hlavní úlohy slouží prostor, respektive v něm organizovaný program, svým uživatelům i dalším zákazníkům jako místo setkávání, networkingu, vzdělávání i zábavy.

Zájemci si zde mohou pronajmout pracovní stůl, kancelář, ale třeba jen takzvaný flexibilní pracovní stůl, tedy místo, které budou využívat jen nepravidelně. Ve Štencově domě lze navíc využívat i kavárnu pro členy a hlavní sál, kde se mohou pořádat různé druhy seminářů, workshopů, eventů či společenských akcí.

V současnosti je na světě téměř deset tisíc coworkingových center a segment vykazuje razantní růst. Za uplynulý rok přibylo 36 procent zcela nových coworkingových center. Tento trend je vidět i v České republice.