náhledy
Vlasti a múzám. Hrabě Nostic se považoval za Čecha a vlastenectví nespojoval s národem či jazykem, ale územím.
Autor: Jiří Podrazil
Čeští stavové divadlo od hraběte Nostice v roce 1799 odkoupili a od května 1824 se v něm začala hrát i česká představení.
Autor: Profimedia.cz
V roce 1862 však došlo ke změně majitele, jména a repertoáru na německý. Do českých rukou se vrátilo až v roce 1920 a od té doby patří Národnímu divadlu.
Autor: Profimedia.cz
Na začátku 20. století sloužilo divadlo pár let jako biograf, díky čemuž došlo k zavedení elektrického proudu.
Autor: Jiří Podrazil
Hlediště. Oproti původní tisícovce hostů se dnes do hlediště vejde okolo 600, ale všichni pohodlně sedí.
Autor: Jiří Podrazil
Hlediště je dlouhé 25 metrů, široké 15 metrů a vysoké 18 metrů.
Autor: Profimedia.cz
Stěny mezi lóžemi na balkonech zdobí zrcadla a svírají se zemí takový úhel, že ze všech lóží můžete vidět do ostatních, včetně královské (prezidentské) nad orchestrem vpravo.
Autor: Jiří Podrazil
Každou lóži zdobí jiná zlacená plastika múzických umění z papírmašé.
Autor: Jiří Podrazil
Hlavice. Zdobené sloupy a plastiky typické pro klasicismus jsou patrné v interiéru i na fasádě této klasicistní perly Prahy.
Autor: Jiří Podrazil
W. A. Mozart. Ve Stavovském divadle slavil největší úspěch. Podrobnosti o jeho operách zde uvedených si můžete přečíst v Mozartově salonku, kde má i svoji bustu.
Autor: Jiří Podrazil
Společenská hala. Tvoří ji dvě různě vysoké úrovně, které tak oddělují prostor bufetu a šatny. Světla vytvořili Pavel Hlava a Rudolf Polák, kteří chtěli zachytit dobu jeho vzniku – po přestavbě v 90. letech minulého století.
Autor: Jiří Podrazil
Sklad kulis. Kulisy na jedno představení zaplní dva až tři vagony, které rovnou najíždějí do kamionů. Na jeviště jezdí po kolejnicích a místní specialitou je jeviště otočné. Sklad se nachází v přistaveném traktu vzadu dvě patra pod zemí.
Autor: Jiří Podrazil