V indonéském městě Bekasi, které je předměstím Jakarty, si musí zájemce pozemek doslova urvat. Atraktivní lokality a dobrá dostupnost do zaměstnání ženou ceny pozemků strmě vzhůru a získat kvalitní místo pro výstavbu domu je běh na dlouhou trať.
Pokud vás nelimitují finance, stačí si najmout makléře, bedlivě sledovat situaci na trhu a v momentě, kdy se investorsky ideální pozemek uvolní do prodeje, ostatní zájemce přeplatit.
Domek pro rodinu na Jávě |
V případě, že máte hluboko do kapsy, nezbývá vám, než se obrnit trpělivostí. Tou se vyzbrojila i mladá javánská rodina technika Nughora Wisnua. Před lety se jim podařilo koupit malý domek na předměstí Bekasi a od té doby pomalu skupovali po pár metrech čtverečních pozemky těsně navazující na zahradu domu, aby alespoň trochu rozšířili svůj životní prostor.
Nughoru díky své práci pro velkou zahraniční naftařskou společnost procestoval kus Indonésie i okolních zemí a pochopil, že konzervativní standard indonéských ulic a měst není typ bydlení, ve kterém by chtěl žít a vychovávat děti.
Společně s manželkou Tri Sundari se pustili do plánování budoucího domova a imaginárního hledání vhodného architekta. Nad reálnou výstavbou v dohledné době téměř neuvažovali. Pořízení starého domu a pozemku je vysálo téměř ze všech úspor.
Z médií si oblíbili projekty architektonické kanceláře Djuhara + Djuhara Architects, ale obávali se, že to bude nad jejich finanční možnosti. Když dílem náhody došlo konečně k setkání, byl Nughoru přístupem architektů překvapen. Po stanovení velmi limitujícího maximálního rozpočtu, který byl zhruba na dvou třetinách sumy, za jakou by se dal skromný domek v místních poměrech pořídit, si plácli.
Průhled společenskou částí domu do zahrady. Architekt využil svažující pozemek ve svůj prospěch.
Architektonické studio Djuhara+Djuhara Architects, které založil před deseti lety architekt Ahmad Djuhara společně se svou manželkou Wendy, se nesnadné výzvy chopilo s vervou.
Navrhli domek o rozloze 215 metrů čtverečních, stojící na pilotech betonové konstrukce, která ve výsledku vyšla levněji než původně zamýšlená a vysněná ocelová. Stavba vyšla v přepočtu na 400 tisíc korun. Jednoduchou filozofií stavby, díky které se podařilo této částky dosáhnout, bylo neklást odpor okolí, plně se přizpůsobit a připravit nekomplikovaný prostor pro snadný a pozitivní život.
Postupně zrecyklovali všechny dostupné materiály, ať už šlo o materiál z původní stavby, nebo z jiných domů v několika okolních ulicích. Ušetřili tak za drahou dopravu i nové zboží. Nebojovali s terénními nerovnostmi, naopak se rozhodli mírně svažitého pozemku využít. Díky tomu lze celý dům projít kolem dokola, aniž byste použili dvakrát stejnou cestu.
V přízemí domu je parkovací stání pro automobil, technické zázemí, prádelna a volně průchozí obytný prostor s posezením, jídelnou a kuchyní. Na tu plynně navazuje zahrada. V patře jsou soukromé zóny rodiny. Po pracovním koutě následuje chodba vedoucí do samostatných ložnic obou dětí. V čele domu je umístěna ložnice rodičů s balkonem, protiváhou na druhém konci domu je společenská herna s televizí, ze které vede lávka zpět do zahrady.
Industriální nádech stavby a tlumené tóny základních materiálů rozveselují oranžové prvky výmalby, dveřních křídel a dřevěného nábytku.
Stavbě dominuje beton, odhalené trámy a recyklované holé fošny tvoří panelovou zástěnu uliční fasády, a stíní tak před silným západním sluncem. Industriální nádech stavby a utlumené tóny základních materiálů rozveselují oranžové prvky výmalby, dveřních křídel a dřevěného nábytku. Podobně skromně jsou zařízeny i interiéry s původním starým nábytkem i novými kousky, levně vyrobenými na míru.
Škarohlíd by podotkl, že kuchyni tvoří jen dvě plynové plotýnky a betonový dřez. Ale je nutné dodat, že má krásný výhled do zahrady. Přesně to jsou momenty, které si rodina na celkovém výsledku pochvaluje.
Klidný život bez stresu z hypotéky jim dělá velkou radost. Raději bez dluhů než prostor zahlcený posledními technologickými novinkami. Proto majitelé vyřadili i klimatizaci, kterou by mnozí jejich sousedé jistě označili za životně důležitou. Mladá rodina se dvěma dětmi se však rozhodla, že ekonomická stránka věci, technická údržba a neustálé výkyvy teplot při přechodu mezi exteriérem a interiérem by je naopak jen obtěžovaly.
