Šťastné a veselé s Juanitou Bananas

- Letní neletní čas, mám to v životě všechno nějak posunuté: věci a události přede mnou pádí rychleji než já, a místo abych jim předbíhal, trvale jim nestačím. Dýchám jim na záda a tak na ně ani pořádně nevidím. Ač strašně rád spím, chodím z neznámých důvodů do postele až kolem druhé, inkaso platím patnáctého večer, na výstavy se dostavuji v posledních hodinách jejich konání a v divadlech jsem byl svědkem mnoha derniér.
Prostě nestíhám. "Už aby byly ty Vánoce za mnou," letí v tento předvánoční čas velečasto kolem mých uší hlasy mých kamarádů, kamarádek a známých, co mají před očima můru. Můru předvánočního gruntování, pečení cukroví, shánění dárků, nákup ryb a stromku, výrobu polévky rybí a salátu z brambor a následné přejídání. Vždycky mě tyto zoufalé výkřiky zarazí. Rozhodně nepatřím do tábora těch, kdo by v referendu pro Vánoce nehlasovali. Mám je totiž rád. Pokaždé se těším, že v tuhle dobu ten život dohoním, předběhnu a podívám se na něj také zepředu. Těším se na ztichlou hospůdku, kde s kamarády popiju vánočního grogu. Těším se na osamělou či rodinnou malostranskou vycházku do světa poezie. Těším se, že zmapujeme výskyt jesliček a betlémů v přilehlém regionu. Těším se, jak budu koukat do prosvětlených oken uklizených bytů. Těším se, že půjdem dělat Štědrý den ptactvu a zapálíme přitom prskavky, i když jsme už velcí. Ale do toho vstoupí zase ten můj posun. Namísto konzumace voňavého grogu těkám třiadvacátého po městě a lovím dárky z již vyloveného rybníka. Namísto poezie procházek a rozjímání v purpurou provoněném bytě šukáme po světnicích s košťaty, hadry a mistrem Proprem s očividnou hrůzou, že vytřená podlaha v předsíni neuschne dřív, než přijde na slavnostní večeři naše babička. Ale i tak mám Vánoce rád. Ty skoro nejhezčí jsem zažil před mnoha lety, kdy jsme se nedlouho před svátky přestěhovali z paneláku do většího bytu. V budoucím obýváku stála cirkulárka a ponk, neb jsem byl činorodý. Kolkolem pak krabice od banánů, nejlepší to přepravky pro stěhování. Všechny byly označeny emblémem s nápisem Juanita Bananas. Slíbil jsem ženě, psychicky ze situace lehce zdeptané,že tyhle Vánoce zrežíruji sám. Koupil jsem kapra již smaženého, salát hotový, norskou polévku rybí mraženou, čajové pečivo z darů naší země, láhev rumu a dobroty dítkám. Zbyl čas jít na dlouhé procházky,byl čas na jesličky,na prskání ve Stromovce - a podlaha nás nezajímala. Po patnácti letech je tomu u nás letos obdobně. Ve stoletém domě, o kterém zde každý pátek píšu, to budou naše první Vsánoce. Jen krabice banánové nesou nápis Prima banana - Juanita už je asi v penzi. Těším se, že bude čas - jako tehdy. I když... dvojí vstup do jedné řeky není doporučován. Přesto si dovolím udělit závěrečnou radu všem, kdo se chtějí vyhnout předvánočním nervákům: před svátky se přestěhujte - budou pak šťastné a veselé!

Julek Macháček je publicista, který pracoval v Ústavu bytové a oděvní kultury, v roce 1979 založil časopis Bydlení, kterému Nadace ABF udělila v roce 1994 cenu za nejlepší odborný časopis v této oblasti. J. Macháček zde pracoval jako šéfredaktor téměř dvacet let. Seriál Můj dům, můj pán vzniká na základě jeho čerstvých zkušeností s přestavbou stoletého domu, který nedávno zakoupil.

Kovář pan Lůžek z vísky z Loun nám vyrábí všemožné věci z kovu podle našich návrhů. Patří k nim i tenhle stylizovaný sedmiramenný svícen, který se u nás na Vánoce rozzáří.

Jedna z mála věcí, které v domě již fungují: teplovzdušný krb (samotná vložka za 27 000 korun). Živý oheň v přímém přenosu bude mít na Vánoce jednoznačně nejvyšší sledovanost.

Kovář pan Lůžek z vísky z Loun nám vyrábí všemožné věci z kovu podle našich návrhů.